Středoevropský portál české dechovky /  Mitteleuropäisches Portal böhmischer Blasmusik EVROPSKÝ PORTÁL ČESKÉ DECHOVKY
EUROPÄISCHES PORTAL BÖHMISCHER BLASMUSIK
-------- Flags --------
živá tradice v domovině a Evropě -- lebende Tradition in der Heimat und Europa
HUDBA SPOJUJE NÁRODY   Hudba spojuje / Musik verbindet    MUSIK VERBINDET VÖLKER

"S lidovou tradicí je to jako se stromem:
Zahynou-li kořeny,  je tato odsouzena k zániku."

- CZ - Pro dlouhodobou tradici české dechovky je velký počet dechových formací rozhodující. S pouhou hrstkou dechových hudeb nelze udržet žádnou tradici při životě, i kdyby tyto hrály na zlatých trumpetách, jakkoliv vysoko.

  "Mit der Volkstradition ist´s wie mit dem Baum:
Gehen die Wurzeln ein, so ist ihr Untergang gewiss."

- DE -   Für einen langfristigen Bestand der böhmischen Blasmusik ist eine Vielzahl von Blaskapellen entscheidend. Mit bloß einer Handvoll lässt sich keine Tradition am Leben erhalten,  mögen diese auf goldenen Trompeten, egal wie hoch spielen.

Happy New Year 2014 to All Fans of Bohemian Brass

- CZ -

Leoš Janáček - Sinfonietta, zde pouze 1. věta (vznik 1926) *)
hraje Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu
Dirigent Maestro Rafael Kubelík
 
V nadcházejícím roce 2014 oslavíme 160 let od narození hudebního skladatele Leoše Janáčka.
Na rok 2014 připadne také výročí 100 let od narození Maestro Rafaela Kubelíka.

Leoš Janáček - www.dechovka.eu
Leoš Janáček
3.7.1854 - 12.8.1928
(click to enlarge)
 
"Mistře, napište také něco pro nás. Vím, do kostela nechodíte, ale začínal jste tady na kůru. Jste přece věřící, ne?
´V to co věřím já, vy asi nevěříte."
Leoš Janáček byl svérázným a osobitým hudebním skladatelem klasiky moderního střihu. S Antonínem Dvořákem udržoval osobní přátelství.  Měl velmi úzký vztah k lidové písni Slovácka. Z této perspektivy jej zde hlavně uvádím. Lidové písně, které vášnivě sbíral a kolem nich zaznamenával i detaily jejich podání, hrály důležitou roli v jeho celkové tvorbě, z které je známa především tvorba  operní. V době své aktivní činnosti, která byla osudově silně poznamenána tragédií umrtí svých milovaných dvou dětí, ovlivňoval nejdříve v Brně, pak celonárodně hudební scénu. Měl mnoho příznivců, ale také konzervativně založených odpůrců. Působil z Brna, jež se stalo jeho novým domovem, také pedagogicky. Tam založil v roce 1919 Brněnskou hudební konzervatoř, Brněnské Janáčkovo divadlo nese dnes po něm s pýchou svůj název. Lze tvrdit, že měl velký vliv - ať již bezprostředně nebo jeho nepřímým vlivem na tradici lidové hudby zejména na Moravě - na mnoho skladatelů moravské dechové hudby, z nichž si to možná někteří ani neuvědomují.

Rafael Kubelík, svého času přední dirigent České filharmonie, byl v důsledku svých názorů,  týkající se neslučitelnosti politiky a umění vystaven komunistické perzekuci. Byl nucen opustit vlast. Odešel do Německa, kde v Mnichově nalezl u tamních bavorských hudebních těles, především u Bavorského rozhlasu, vřelé přijetí. Nikdy nedoufal, že se jednou bude moci vrátit do vlasti. Stalo se tak ale příletem do Prahy na Ruzyňské letiště dne 8.4.1990. Do sklonku svého života stačil s Českou filharmonií uvést koncerty, které nejen po umělecké stránce, ale také svou symbolikou pro český národ budou vždy patřit k dějinám české hudby.

Rafael Kubelík
29.6.1914 - 11.8.1996
(click to enlarge)

"Hudba je má domovina"
 
Letiště Praha
Návrat Rafaela Kubelíka do vlasti 8.4.1990 z dlouhého exilu v Mnichově.
*) Janáček´s Sinfonietta consists of five movements:
Movements:
00:00 - I. Allegretto — Allegro maestoso (Fanfare)

02:25 - II. Andante — Allegretto
(The Castle, Brno)

08:35 - III. Moderato
(The Queen's Monastery, Brno)

13:58 - IV. Allegretto
(The Street Leading to the Castle)

17:02 - V. Andante con moto
(The Town Hall, Brno)
The Sinfonietta is a very expressive and festive, late work for large orchestra (of which 25 are brass players). It is dedicated "To the Czechoslovak Armed Forces" and Janáček said it was intended to express "contemporary free man, his spiritual beauty and joy, his strength, courage and determination to fight for victory." It started by Janáček listening to a brass band, becoming inspired to write some fanfares of his own. When the organisers of the Sokol Gymnastic Festival approached him for a commission, he developed the material into the Sinfonietta. He later dropped the word military.

The work is typical of Janáček's tight construction, the material of each movement deriving from the opening motif. It features several variants based on Janáček's original fanfare. The first movement is scored only for brass and percussion. The second movement begins with a rapid ostinato from the wind, but later has a more lyrical episode. The third begins quietly in the strings, but is interrupted by a stern figure in the trombones, leading to another fast dance-like passage. In the fourth movement, Janáček celebrates the newly liberated Czechoslovakia with a joyous trumpet fanfare. The finale begins in the key of E-flat minor with a calm retrograde version of the opening melody. However, this quickly moves into a triumphant finale, the return of the opening fanfare decorated with swirling figures in the strings and wind.

The first performance was in Prague on 26 June 1926 under Václav Talich.