Evropský portál české dechovky / Europäisches Portal böhmischer Blasmusik / European portal of Bohemian brass EVROPSKÝ PORTÁL ČESKÉ DECHOVKY
EUROPÄISCHES PORTAL BÖHMISCHER BLASMUSIK
EUROPEAN PORTAL of BOHEMIAN BRASS MUSIC
 
-------- Vlajky --------
živá tradice v domovině, Evropě a ve světě --- living tradition at home, Europe and in the world --- lebende Tradition in Heimat, Europa und der Welt
Hudba spojuje národy  Hudba spojuje / Musik verbindet   Music connects nations   Hudba spojuje / Musik verbindet   Musik verbindet Völker
 

"Kdo chce pochopit hudbu, nepotřebuje ani tak sluch, jako srdce"    "Wer Musik begreifen will, braucht nicht so sehr das Gehör, wie vielmehr das Herz." -- Jiří Mahen

Prosinec 2010: Dechová hudba Babouci / Dezember 2010: Blaskapelle Babouci

-CZ -

Dechová hudba Babouci - ochránce staré české dechovkové tradice

"... 'zapomeň, zapomeň', řekne se to lehce,
ale mé srdéčko, zapomenout nechce."


Za povšimnutí stojí "osudový konec", jehož neodvratnost je "zpečetěna"  tenory

Vše podléhá proměnám času, nevyjímaje ani dechovou hudbu, které se na zdejších stránkách věnuji.

Naše dechovka sahá svými hlubokými kořeny až do 17. století, ne-li hlouběji, a původně v daleko skromnějším "obsazení" měla uplatnění v turecké armádě. Přibývalo nástrojů a ve střední Evropě byla mnohde nazývána mezi lidmi hudbou tureckou. Dost nízký počet hráčů, spojený s poměrně jednoduchou strukturou skladeb vedl patrně k tomu, že se tento typ hudby velmi rychle rozšířil mezi širokými, vesměs chudšími vrstvami společnosti a tudíž v oblasti folklorní. Muzikanti zpravidla byli prostí lidé, kteří svou životní režii zajišťovali jakkoliv, jen ne hudbou. Byli to zemědělci, řemeslníci, obchodníci. Jejich posláním bylo vnést dechovou hudbou lidem do jejího, často velmi monotónního, prací zcela vyplněného roku, optimizmus, radost a zpestření jejich nezřídka neutěšené situace.

Razantní vývoj přinesl sebou mnohé změny. Obsazení dechových skupin v současnosti sestává velmi často z odchovanců konzervatoří a profesionálních hudebníků, ve "hře" jsou peníze a citovými potřebami širších vrstev společnosti se málokdo zaobírá. Dostali jsme se v převážné míře do tolik lákavé a svůdné oblasti, zvané "byznys", v které se nyní velmi rádo mlží superlativy "gigantizmus, mistrovství, nej-, supr" a pod, nejlépe ovšem v kombinacích. Lze skoro tvrdit, že Vánoce již byly byznysem "úspešně" odcizeny, proč tedy také nesáhnout po dechovce? Nelze totiž přehlédnout zjevné snahy dostat lidové umění a tradici, potažmo i dechovku, do arény "kvantifikovaného hodnocení", obdobné "Mistrovství v plavání". A vítěz dostane zakázky, ostatní se mohou již jen "koupat".

Jan Návara, Babouci
Jan Návara, nejstarší člen
opora formace
/
Jan Návara, das älteste Mitglied
Backbone der Formation
Babouci, Logo
Dechová hudba Babouci tvoří ve světle právě nastíněného vývoje jakousi historickou výjimku, relikt. Její zázemí a silné pole působení tvoří jižní Čechy, zeměpisně přesněji velká oblast kolem Českých Budejovic, odkud se vždy všichni hráči Babouků rekrutovali a nadále rekrutují.

Tato dechová hudba má za sebou neuvěřitelných více než 140 let (přesněji 142 let) prakticky nepřetržitého působení a tudíž platí v Čechách za nejstarší známou dechovou hudbu. Nepodlehla a nepodléhá tendenčním vlivům a hraje prakticky i dnes, jak se v polovině 19. století lidově říkalo, tak zvanou "tureckou" muziku. Babouci zachovávají věrnost vůci svým předkům ve způsobu volby skladeb a jejich podání. V popředí jsou skladby původního lidového typu, svou jednoduchostí pro každého obsahově srozumitelné. Pojednávají o lásce k milé osobě, bližnímu, k domovině, vztahují se na různé důležité úseky i vrtochy života. Jejich rytmus a struktura jsou velmi přehledné. Podání Babouků je stylově původní, jak tomu bylo i pri jejich vzniku v šedesátých letech 19. století. Sborový, ne sólový zpěv tehdy tvořil a u Babouků vytváří i nadále naprosto nedílnou součást jejich podání. Text nabízí sdělení, které je artikulováno a harmonicky podmalováno hudbou. Babouci hrají samo sebou i skladby, které za staletí dále obohatily klenotnici české dechovky. Podání původních, převážně starších skladeb odpovídá ale ustálenému schématu.

 

Úvodem  zpívají všichni hráči. Poté následují klarinety, opět sborový zpěv, téma je vyzdviženo  křídlovkami, znovu sborový zpět a závěr tvoří barytonová sekce.  Jako příklad zde uvádím (viz. video) "Oči modravé", záznam z Trhových Svin, kde je toto hezky demonstrováno. Zejména závěrečné resumé v podání tenorů vyjadřuje osudovost obsahu. Tato skladba je na Babouky přímo šitá. Bylo by mně velkým potěšením, kdybych ji mohl opět slyšet v jejich podání na příštím 17. mezinárodním festivalu "Kubešova Soběslav 2011" kde Babouci za normálních okolností nechybí.

Rozebírat na tomto místě historii Babouků do detailu by bylo příliš obsáhlou záležitostí. Zmíním se pouze o několika důležitých meznících, uvedu jen  několik jmen. Zájemce o podrobnější historickou evidenci Babouků odkazuji na jejich internetovou prezentaci.

Jouzíci, přechůdci Babouků Dechová hudba Jouzíci um 1878 - 1883

Jedná-li se skutečně o Jouzíky, je pak tato fotografie zcela unikátní tím, že právě v této době byla objevena metoda, jak pořizovat fotografie způsobem, který začal být pro normálního člověka již dostupný
  (photo courtesy Babouci)
  (click to enlarge)
Počátky vzniku Babouků sahají do druhé poloviny 19. století. V té době působil v Němčicích (několik kilometrů západně od Českých Budějovic, viz. mapka)  ředitel školy a hudební nadšenec Jan Votava. Dopomohl mnoha zájemcům k základnímu hudebnímu vzdělání, které bylo možno s prospěchem užít zejména u vojenské hudby. Sám se pak vydal do USA za hledáním nové obživy. Josef Prener z Němčic, jeden z jeho úspěšných odchovanců založil po odchodu Votavy v roce 1868 kapelu, které se říkalo "Jouzíci" po Josefu, zvaném  Jouzík. Jouzíkova snaha byla zlepšit kvalitu vystupování. Zavedl hraní z not, což byla novost. Kapela se postupně dostávala do podvědomí širších vrstev obyvatelstva a získávala na Netolicku stále lepší pověst. Tato samosebou zase přitahovala i dobré muzikanty.

Krátce po založení Jouzíků  přišli do kapely dva novopečení, velmi nadaní muzikanti, bratři Matěj a Matouš Baboučkové z nedalekého Dubného (blíže k Budějovicím). Ti zrovna ukončili svou činnost u vojenské hudby. Jako mladí hoši, plni elánu a inspirace, založili krátce nato - psal se rok 1875 - vlastní kapelu, kterou už od počátku lidé nazývali Babouci (kvůli snadnější výslovnosti než Baboučci).  Tato kapela, zpočátku 7mi členná,  v krátké době Jouzíky zcela nahradila. Je všeobecně známo, že dobří muzikanti zase jen dobré muzikanty přitahují. Kapela byla rozšířena o další 4 členy, jež je do počtu sestavou dodnes. Babouci si udělali jméno široko daleko. Kdo s Babouky hrál, v hudební oblasti také něco znamenal. Následovalo celých dvacet let společného působení beze změn v obsazení. Na přelomu století devatenáctého a dvacátého ovšem dochází k nutné věkové revitalizaci v obsazení novými, neméně schopnými hráči z okolních obcí.

Po dosavadním kapelničení Babouků převzal v roce 1935 taktovku Jan Ferebauer z Dubného a jak se ukázalo skoro na celých třicet let. V udržení tradice osadit kapelu jen dobrými muzikanty se pokračovalo, do kapely pronikla také řada Baboučků mladší generace. O dobré muzikanty mezi Budějovicemi a Netolicemi nebyla nikdy nouze a tak se v sestavě Babouků objevovala zvučná jména jako Jakub Španinger, Vít Postl, Jan a Josef Moučků, Stanislav Vojta, Josef Našinec, František Pach, Stanislav Borovka, Josef Šabatka, Václav Rožboud a řada dalších. Během 2. Světové války byla činnost kapely silně omezena, ale nepřerušena. Po válce byli Babouci v rámci komunistického zásahu do veškerého dění několikráte přeřazeni a přiřazeni k vykonstruovaným organizacím s politickým a kulturním posláním. V této době začala také spolupráce s masovými prostředky, zejména s pobočkou českého rozhlasu v Českých Budějovicch. Tímto byli Babouci v dechovkové společnosti jěště více známi.

Babouci v letech 1973-74
Babouci v letech 1973 - 1974
  Photo courtesy Babouci  (click to enlarge)
Rok 1968 byl dalším důležitým mezníkem v existenci kapely. Tehdy slavila kapela své 100 výročí od založení. Místo kapelníka převzal Václav Rožboud, rodák z Němčic a aktivní "babouk", muzikant tělem i duší, pocházející z rodiny hudebníků nejen s dlouhou tradicí, ale tuto tradici svých předků svými dvěma syny také zajišťující. Jak tomu někdy bývá i Babouci prošli obdobím fluktuace členů a tak se setkáváme se jmény Františka Mikeše, Milouše Stropka, Ladislava Lippa, Františka Herdy, Zdeňka Kabourka, Stanislava Vojty, Eduarda Lehečky, Josefa Šafáře, Františka Babického, Jaroslava Nuska, bratří Kučerů, Františka Matouška a dalších, kteří dopomohli, byť i jen dočasně udržet charakteristický styl podání této dechové hudby.
Neočekávaný odchod Václava Rožbouta do muzikantského nebe dne 27. září 1998 ukončil období třicetileté plodné, neúnavné práce této jedinečné osobnosti ve formaci Babouků.

Po úmrtí Václava Rožbouda převzal velení formace František Petrách, který svého času tvořil s Václavem tenorové duo. Za jeho působení byla ve spolupráci s Ladislavem Kubešem zintenzivněna mediální činnost. Bylo natočeno několik nosičů, přičemž se přihlíželo k autentičnosti nahrávek v souvislosti s živým vystoupením na podiu (viz. "tonové nosiče Babouků"). Kapela si nadále udržela svůj původní, charakteristický způsob podání jak již bylo zmíněno. Po necelých 4 letech ukončil František Petrách své působení na postu kapelníka u Babouků, neboť si stále více uvědomoval, že tato časově velmi náročná funkce je v rozporu s jeho soukromě podnikatelskými aktivitami.

Počátkem léta bylo tedy nutno rozhodnout jak dál. Formou rulety a "ukazováčkem" padla volba na klarinetistu Petra Shýbala. Petr sice znal rozsah a obsah, patřící k vedení kapely, skutečně ale "věděl" až poté, co počátkem léta 2002 po důkladném uvážení převzal  kapelnické žezlo. Hodně z nás ví, jaká různorodá práce se za takovým postem skrývá. Nejen "hašení" nejrůznějších požárků a požárů, organizační zařizování, obstarávání not, dopravy, nesčíslné telefonáty a emaily. U Petra je třeba navíc připomenout hromadu nejrůznější korespondence s fanoušky. Dokládá to i následující fakt, který na Petra musím prostě prozradit. Na mou nabídku, věnovat Baboukům zde na mých stránkách místo, které si jistě za svou mimořádně záslužnou práci pro českou dechovku zcela zaslouží, prostě zapomněl:-) Mou druhou připomínku však již nepřehlédl:-)

Babouci se těší, zejména ve své domovině - v jižních Čechách - ale také v jiných koutech vlasti, velké oblibě. Mají dokonce i svůj fanklub. Musím doznat, že jsem byl velmi dojat, když jsem při vystoupení Babouků na XIII. Festivalu Karla Valdaufa v Trhových Svinech viděl (a pro sebe i dokumentoval) příznivce nejen generace seniorů ale především hodně mladých lidí, kteří s naprostým zanícením v těsné blízkosti podia s Babouky zpívali. Babouci vyjedou tu a tam i mimo vlast, porozumět jejich skutečnému poselství vyžaduje ovšem notnou dávku nadšení pro původní českou dechovku, s jakým se především běžně setkávají asi jen doma.

Short portraits

Rudolf Štrubl

Rudolf Štrubl

Rudolf Štrubl
02.04.1915 Šakvice - 16.02.1982 Šakvice
 
Muzikant, skladatel, varhaník, kapelník
Musikant, Komponist, Orgelspieler, Kapellmeister

V zátiší


hraje Mistříňanka

- CZ - Rudolf  Štrubl jako skladatel obohatil klenotnici moravské dechovky o krásné, podmanivé melodie (Vesničanka, V zátiší, Pivoňka, Sedmikráska, Starým mládencům, Podzimní polka, Parádnice, Pod Pálavou, Záludná, Tichý večer ...). Složil více než 200 skladeb, polky, valčíky pochody a hčbitovní doprovody.  Nacházel mnoho příznivců nejen v jihomoravské oblasti, ale také daleko za hranicemi vlasti. V roce 1952 založil svou vlastní formaci v Šakvicích, které se říkalo Šrublova kapela. Tím založil tradici současné dechové hudby v obci, která tvořila  důležité podhoubí pro vznik nynější Túfaranky, jedné z předních moravských dechových hudeb, která se věnuje tradicím. Jako varhaník obstarával hudbu v místním kostele. Rudolf Štrubl nezanechal po sobě žádné potomky. Jeho jméno zůstává v povědomí "Štrublovkami", malými notovými sešity s jeho skladbami, které tvořily součást notového vybavení mnohých dechovek v jihomoravském regionu.

 

- DE - Rudolf Štrubl hat als Komponist die Schatzkammer der mährischen Blasmusik um schöne, unter die Haut gehende Melodien bereichert (Vesničanka, V zátiší, Pivoňka, Sedmikráska, Starým mládencům, Podzimní polka, Parádnice, Pod Pálavou, Záludná, Tichý veče ...). Er verfasste über 200 Kompositionen, Polkas, Wältze, Märsche und Begräbnisbegleitungen. Rudolf Štrub fand viele Anhänger seiner Stücke nicht nur im südmährischen Raum, sondern auch weit weg über den  Grenzen seiner Heimat. Im Jahre 1952 gründete er eigene Formation, die als Štrubl Blaskapelle bekannt war. Damit begrúndete er eine Tradition der Blasmusik in der Gemeinde, eines wichtigen Förderungsumfeldes fürs spätere Entstehen der heutigen Blaskapele Túfarana, einee der besten mährischen Blasformationen, die sich im althergebrachten Sinn Pflege der der Blasmusik-Tradition widmet.Als Orgelspieler betreute er die Kirchenmusik in der örtlichen Kirche. Er hinterließ keine Nachkommen. Sein Name bleibt aber in Erinnerung durch die "Štrublovky", kleine Notenhefte mit seinen Kompositionen, die zum Notenbestand vieler Blaskapellen im südmährischen Raum gehörten.

Co je česká dechovka?

"Kultura a tradice patří k základním kamenům identity národa."

Dechovka
je žijící tradice ve své české, moravské, slovenské domovině. Bohaté kulturní dědictví je jako alpská louka, plná rozličných květin. Její krása spočívá v různorodosti, pestrosti, vůni. Nenabízí pořadí, čísla, aby potěšila lidská srdce.

Kéž by tyto stránky přispěly k dalšímu
rozšíření a upevnění kulturní tradice
české dechovky v Evropě.
Portálem nejsou sledovány
žádné komerční zájmy.
Ornament
"Česká dechovka nezahyne,
její krásná živá tradice to nedovolí."
Ladislav Kubeš st., 1924-1998

Was ist böhmische Blasmusik?

"Kultur und Traditionen gehören zu den Grundsteinen der Volksidentität."

Böhmische Blasmusik
ist eine lebende Tradition in ihrer Heimat. Das reiche kulturelle Erbe ist wie eine Alpenwiese voll verschiedener Blumen. Ihre Schönheit besteht in der Vielfalt, Buntheit, dem Duft. Nicht Zahlen oder Ränke erfreuen das menschliche Herz.
Möge dieses Portal zur weiteren Verbreitung und Festigung der böhmischen Kulturtradition in Europa beitragen.
Durch das Portal werden keine Geschäftsinteressen verfolgt.

Ornament
"Böhmische Blasmusik geht nicht ein,
ihre schöne, lebende Tradition
lässt es nicht zu."
Ladislav Kubeš Sen., 1924-1998

What is Bohemian Brass?

"Culture andl traditions belong to the foundation stones of the folk identity."

Bohemian brass music
is a living tradition in its native country and around. A rich cultural heritage is as a alpine meadow full of different beautiful flowers. Its beauty lies in the heterogeneity, diversity, colourfulness, odour. Not counts or ranks make happy the man`s heart.
May this portal help to spread and fasten the old heritage of bohemian brass music in Europe.
No commercial interests of any kind
are pursued here.
Ornament
"Bohemian brass music doesn't perish,
its beautifull living tradition
doesn't allow it."
Ladislav Kubeš sen., 1924-1998
This site is in service to the community of Bohemian Brass Culture since 2003 The site offers currently a volume of goodies well over 110Gb.
WELLCOME -- ENJOY -- STAY TUNED