Středoevropský portál české dechovky /  Mitteleuropäisches Portal böhmischer Blasmusik EVROPSKÝ PORTÁL ČESKÉ DECHOVKY
EUROPÄISCHES PORTAL BÖHMISCHER BLASMUSIK
-------- Flags --------
živá tradice v domovině a Evropě -- lebende Tradition in der Heimat und Europa
HUDBA SPOJUJE NÁRODY   Hudba spojuje / Musik verbindet    MUSIK VERBINDET VÖLKER

Skladatel Blahoslav Smišovský - Odešla legenda moravské dechovky / Komponist Blahoslav Smišovský - Legende der mährischen Blasmusik hat uns verlassen

- CZ -

"Bože, kéž to někoho potěší."
touto větou podepisoval a končil Slávek Smišovský své kompozice

Věra, Slávek Smišovský

Blahoslav Smišovský v létě 2011

Moravská hudební legenda,
skladatel lyrických lidových písní,
hudebník, pedagog
---K mé návštěvě Slávka Smišovského, kterou jsme spolu měli dohodnutu, již nedošlo. V pondělí 14. listopadu 2011 ve večerních hodinách mě zastihla smutná zpráva. Po déle trvající nemoci odešel Slávek do muzikantského nebe odkud se již nikdy nevrátí.

Komunita české dechovky ztrácí odchodem Slávka člověka s velkým srdcem a citem pro krásu, lidské dobro a lásku. Slávek byl velkou osobností, čestný člověk s charakterem, velký milovník folkloru a  lidové písně, vnímavý a talentovaný hudebník. Popisuji Slávka jak jsem jej poznal. Měl jsem tu čest rodinu Smišovských nejen poznat osobně, ale také se Slávkem hovořit dlouhé hodiny o dechové hudbě a lidech kolem ní z nejrůznějších úhlů. Má návštěva byla zpravidla plánována na hodinu, protáhla se ale prakticky vždy i přes veškerá předsevzetí minimálně o trojnásobek.
Dojdi šohajku
hudba Slávek Smišovský, text František Kožík
dechová hudba Mistříňanka

Manželka Věra se züčastňovala běžně našeho povídání a když zrovna nepřipravovala malé pohoštění, tak příležitostně obohacovala  Slávkovo přednes o další  zajímavé podrobnosti. Oba prošli velký kus cesty společným životem ve více než 50tiletém manželství  a tak Věra, svého času také zpěvačka, prožívala  veškerý Slávkův hudební život prakticky bezprostředně s ním. Čtěte dále ...

[ Čti dále ... ] Blahoslav Smišovský - Odešla legenda moravské dechovkly


Slávek u klavíru
Slávek měl ve zvyku můj příchod  "ritualizovat". Vyjmul vizitku z jeho záznamníku, kterou jsem mu - na jeho vyžádání - během našeho prvního setkání prostě spontáně namaloval a "poukázal", že ji stále uchovává, načeš následoval můj úsměvný pozdrav.. Po jeho "křtu" krásným moravským jménem Toneček mě pak už jinak neoslovoval. Loučení se Smíšovskými bylo vždy zcela dojemné. Slavek usedl v "muzeu"  za harmonium a společně s Věrkou zazpívali na rozloučenou. Mé první rozloučení bylo tak silně emocionální, že jsem sotva potlačil slzy. Jiným návštěvám se při loučení asi nevedlo jinak. Ještě před lety bývalo u kapel zvykem, když projížděli autobusem přes Uherský Ostroh, že odbočili, před domem Smišovských z autobusu vystoupili a Slávkovi zahráli.

Slávek vedl velmi plodný hudební život. Zabýval se nejen pozorováním přírody a studiem lidských vztahů. Svou vnímavost promítal do kompozic, z kterých mnohé vznikly zcela spontáně.  Byl ale také pedagogicky činný a pomohl, zcela nezjištně řadě lidí dostat se na výslunní hudebního života. Slávek složíl přes 500 skladeb, polek, valčíků, především ale "táhlic" s lyrickým obsahem, písně s vánoční tematikou, chrámovou hudbu, hudbu pro děti a jiné. Manuskripty, regál plný CD, knihy, klavír a  malý pracovní stůl v rohu zaplňují místnost v domku, kde se Slávek cítil ve svém živlu. Tam také přijímal své hosty. Slávek udržoval kontakt s početnou skupinou lidí, nejen z domoviny, ale také ze sousedních zemí, kteří jej hojně navštěvovali. Nebylo zřídkým jevem, že se při návštěvách vzájemně seznámili i hosté, kteří se před tím osobně neznali. Ve vedlejší místnosti, které dominovalo harmonium a jinak zcela zaplněné nejrůznějšími relikviemi děkovného projevu, místnosti zvané "muzeum", trávil Slávek, trápen nemocemi, poslední měsíce svého života.

Slávek u přehrávače
"Tonečku, už jsi slyšel tuto ...?"
Slávek Smišovský pocházel z Vysočiny, kraje bohatého na přírodní krásy. Narodil se 8. března 1931 v Dolní Cerekvi nedaleko Jihlavy. Vyrůstal ve velmi skromných rodinných poměrech, kde byl již jako chlapec veden k tomu, aktivně přiložit ruku k dílu a pomáhat v domácím hospodářství. Svou vnímavost sdědil patrně po matce, která byla výbornou zpěvačkou a ke které celý svů život choval velkou úctu. Patrně také zásluhou matky, která nacházela v lidové hudbě potěšení, bylo jeho velmi citlivé srdce hudebně senzibilizováno. Jak bylo zvykem, začal i on hrát nejprve na housle. K těm ale nezískal nikterak zvláštní vztah a tak se omezil na bubínek a hrál s otcem a bratrem v Konířově kapele. Tatínek si ale silného hudebního sklou u chlapce všiml a pořídil Slávkovi postarší harmonium jako náhradu za housle. To se Slávkovi už líbilo daleko více. Postulně přidal ještě hru na harmoniku, baryton a pozoun. Svým křehkým srdcem vnímal okolí a nacházel v sobě potřebu promítat pociťovanou přírodní krásu a harmonii, s kterou se denně setkával, do hudebních vět. Po prvních pokusech zaznamenat takto city do notové osnovy vedly k zjištění, že se bez řádného hudebního vzdělání nikam nedostane. Jeho budoucí život dostal směr. Začal se všestranně věnovat studiu hudby, navštěvoval hodiny klavíru, zdokonaloval se až nakonec řádně vystudoval na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, obor hudba a čeština.

Následovala povinná vojenská služba v Jičíně, která jej v důsledku osudných okolností zavedla až do slováckého Bzence. Tam dostal jako hudebník za úkol, během týdne sestavit sbor, který měl u příležitosti oslav splnění plánu národního podniku Dyas prostě něco zazpívat. Sestavit sbor za týden? Nemožné? Sbor byl pod vedením Smišovského sestaven a k oslavě došlo. Po vystoupení vojenského sboru byla na programu ještě místní kapela s Uherského Ostrohu s dvěma zpěvačkami. Slávek se do jedné zahleděl, následovala tancovačka, pohárek vína ... a Slávek se s Věrkou nejen oženil, ale našel na Slovácku nový domov a živnou půdu pro celé své životní tvoření.

Slávek byl vždy skromný člověk, nikdy nepociťoval potřebu na sebe upozorňovat a své skladby nabízet. Jeho láska ke svému novému domovu se ale tajně promítala do not, kterými zachycoval své pocity. A toho si všimli ostatní. Oslovovalo je to. Slávek vždy s úctou hovořil o dechové hudbě z Dolních Bojanovic. Bojané byli první, kteří Slavkovy lyrické skladby začali nosit mezi lidi. Netrvalo dlouho a následovala Mistříňanka, posléze i Stříbrňanka, Moravanka a mnohé další kapely z blízkého i vzdálenějšího okolí. Novovešťanka natočila jako první kapela jeho všeobecně známou "Ty falešná frajárko", svým způsobem signatura Smíšovského tvorby. Poslední dvě desetiletí minulého století byly Slavkovy skladby velmi populární, především na Slovácku, protože obsahovaly rukopis člověka, který Slovácko miloval. Bylo to také období, kdy byl Slávek v důsledku značné poptávky nejvíce produktivní.

Kout s manuskripty
Ve Slávkově duši se rodily nejrozmanitější nápady, velmi mnoho s prameny v dětství, které se promíchávaly s realitou jeho života ve slováckém prostředí. Od svých chlapeckých let měl sklon k tomu, že si motivy a nápady zaznamenával do notísků, třeba i jen útržkovitě. Jako plodný den považoval takový, kdy se mu podařilo zaznamenat nějaký, byť i sebeprostší námět. K těmto deníčkům se vždy vracel a čerpal z nich podněty ke své skladatelské činnosti. Mnoho textů napsal sám. Konstelaci skladatele a textaře v jedné osobě považoval za ideální. Spolupracoval ale s řadou textařů, některým z nich se poštěstilo jeho melodie obzvláště okřídlit. S mimořádnou jiskrou v oku vzpomínal na básníka Františka Kožíka, s kterým ho spojovalo velké přátelství, vzájemná úcta a patrně stejná krevní skupina. Kožíkovi stačily dvě, tři větné poznámky ohledně vzniku melodie a ten okamžitě vycítil Slávkovo citové rozpoložení. To se také pak zcela beze zbytku textové zrcadlilo v písni jako "odlitek". Další zmiňovaní autoři byli Stanislav Pěnčík, Růžena Sypěnová, Václav Babula,  Václav Renč, Slávek Ostrezí, Vladimír Salčák, Hana Čiháková, Svatopluk Radešínský, Jaroslav Hájek, Marie Kolomazníková, a řada dalších.

Slávek Smišovský získal za svůj celkový přínos pro dechovou hudbu, kterému zasvětil celý svůj život,  řadu domácích a zahraničních ocennění, jež zdobí stěny jeho pracovny. V kolekci nejrůznějších vyobrazeními se také mimo jiné nachází i Antonín Dvořák, kterého si Slávek mimořádně vážil.

Muzeum 1

Muzeum 2

3

místnost v přízemí,  zvaná "Museum"

Slávek Smišovský se celý život držel kréda:
„Hraj férově, odveď solidní práci, nic neokrádej, tak poznáš krásné lidi."

"... a na nás v dobrém vzpomínajte"  ---  "... und denkt an uns im Guten"
Věra a Slávek Smišovský měli vždy dostatek času k tomu, aby se s každým hostem mile rozloučili

Slavek Smišovský nás opustil v pondělí ve večerních hodinách dne 14. listopadu 2011.
Přátelé se s ním rozloučí 19. listopadu 2011 ve 14:00 při mši svaté
v kostele sv. Ondřeje v Uherském Ostrohu a poté jej doprovodí  k místu posledního odpočinku.

Hudební rámec pietního aktu zajišťuje dechová hudba Mistříňanka spolu se všemi muzikanty, kteří se dostaví s hudebními nástroji

Pohřeb (dodatečně doplněno)

low quality

Blahoslav Smišovský 1931 - 2011
der letzte Abschied
Uherský Ostroh 2011-11-19

 

[ Weiterlesen ... ] Blahoslav Smišovský - Legende der mährischen Blasmusik hat uns verlassen

Slávek u klavíru
Slávek hatte eine Gewohnheit, meinen Besuch zu "ritualisierten". Aus seinem Adressbuch nahm meine Visitenkarte heraus, die ich ihm bei unserer ersten Begegnung auf sein Verlangen hin spontan entwarf und wies darauf hin, dass er diese weiterhin bewahre, was wiederum mich ein Schmunzeln entlockte. Nachdem er mich mit einem schönen mährischen Namen getauft hat, nannte er mich dann nicht anders als "Tonecek". Der Abschied am Besuchsende von beiden Smišovský war immer sehr rührend. Slávek setzte sich im Zimmer, auch gelegentlich "Museum" genannt, zum Harmonium und gemeinsam mit Verka sangen ein Abschiedslied. Meinen ersten Abschied von ihnen empfand ich extrem emotional mit größter Mühe, Tränen zu unterdrücken. Anderen Besuchern ging es beim Abschied vermutlich auch nicht anders. Noch vor Jahren war es bei den Blaskapellen ein Brauch, wenn diese an Uherský Ostroh  mit dem Autobus vorbei fuhren, dass sie einen kleinen Abstecher zu Smišovský machten und vor seinem Haus spontan aufspielten.

Slávek führte ein sehr produktives Musikleben. Er beschäftigte sich nicht nur mit der Beobachtung der Natur und ihrer Erscheinungen sowie dem Studium menschlicher Beziehungen. Sein Aufnahmevermögen projizierte er in Kompositionen, von denen manche spontan und in kurzer Zeit entstanden waren. Er war aber auch in pädagogischer Hinsicht sehr aktiv und half, ohne auf eigenen Vorteil bedacht zu sein, vielen Menschen sich auf die sonnigen Plätze der Blasmusik zu profilieren. Slávek ist Autor von über 500 Kompositionen, Polka-Stücken, Walzern, vor allem aber so genannten "táhlice" mit lyrischem Inhalt ("táhlice" sind langsame, besonders melodische lyrische Lieder mit besinnlichem Inhalt), Lieder mit Weihnachts- und Kirchen-Tematik, Musik für Kinder u.a.m. Seine Manuskripte, Bücher, CD´s, das Klavier sowie ein kleiner Schreibtisch in der Ecke füllen des Zimmer im Erdgeschoß des Hauses, wo sich Slávek in seinem Element fühlte. Dort empfing er auch Gäste. Er unterhielt einen regen, persönlichen Kontakt mit einer zahlreichen Gruppe von Menschen nicht nur aus der Heimat, sondern auch aus den benachbarten Ländern. Es war keine Seltenheit, dass seine Gäste auch einander kennengelernt haben, die sich davor persönlich nicht kannten. Im Nebenzimmer, in dem das Harmonium einen prominenten Platz einnahm, sonst aber ein Zimmer zur Gänze mit Souvenirs und Geschenken verschiedenster Art gefüllt, verbrachte Slávek, geplagt von lästiger Krankheit, die letzten Monates seines Lebens.

Slávek u přehrávače
"Toneček, hast du schon diese gehört ...?"
Slávek Smišovský stammte aus Vysocina ab, dem malerisch hügeligen Landstrich zwischen Böhmen und Mehren, einem Gebiet, reich an Naturschönheiten. Er wurde am 8. März 1931 in Dolní Cerekev, geboren, einem kleinen Gemeindeort unweit von Iglau. Er wuchs in bescheidenen Verhältnissen auf, wo er schon in seiner zarten Jugend dazu angehalten wurde, sich aktiv am Aushelfen in der kleinen Hauswirtschaft zu beteiligen. Seine Beobachtungsgabe, Empfindlichkeit und Aufnahmevermögen war wahrscheinlich auf den Einfluss seiner Mutter zurückzuführen, die ausgezeichnete Sängerin war.  Slávek hegte sein ganzes Leben eine hohe Achtung vor seiner Mutter, die auch in seinen Kompositionen ihren Niederschlag findet. Es dürfte vermutlich auch der Verdienst der Mutter gewesen sein, die in der Volkskunst, im Volkslied großes Vergnügen fand, dass das empfindsame Herz des Jungen musikalisch sensibilisiert wurde. Wie es zu jener Zeit üblich war, begann auch er zuerst den Geigenunterricht zu nehmen. Zu Geigen gewann Slávek keine sonderliche Beziehung. Auf einen Vorschlag vom Vater spielte er daher mit ihm und dem Onkel eine Trommel in der örtlichen Blaskapellen von Herrn Konír. Die starke Neigung zur Musik fiel aber dem Vater auf. Er besorgte dem Buben als Ersatz für die Geige ein übertragenes Harmonium. Das Harmonium fand beim Buben eine viel größere Akzeptanz. In weiterer Folge nahm er noch weitere Instrumente hinzu, Ziehharmonika, Byriton und Posaune. Mit seinem empfindsamen Herz nahm er vielfältige Äußerungen seiner Umwelt war, oft auf ihrem Acker, wo er auf weidende Kühen aufpasste. Er empfand zunehmend das Bedürfnis, die empfundene Naturschönheit und Harmonie, mit der er so tagtäglich konfrontiert war, in musikalischem Sätzen festzuhalten. Die ersten derartigen Versuche brachten aber bald die Erkenntnis mit sich, dass es ohne anständige musikalische Ausbildung nirgends hinführt. Sein zukünftiges Leben bekam   eine klare Ausrichtung. Er begann mit einem umfassenden Studium der Musik, anfangs als Autodidakt, nahm Klavierunterricht, lass einschlägige Literatur, ständig vervollständigte sein Wissen. Schließlich wurde er ordentlicher Student an der Pädagogischen Fakultät der Masaryk Universität in Brünn, wo er seine Studien im Fach Musik und Tschechisch mit Erfolg absolvierte.

Nach der Brünner Studienzeit folgte der übliche Präsenzdienst beim Militär, den er in  Jicín zu absolvieren hatte. Das Schicksal und sonstige Umstände brachten ihn im Zuge des Präsenzdienstes  in die slowakisch-mährische Wein-Stadt Bzenec. Dort wurde er als Musiker mit der Aufgabe beauftragt, innerhalb einer Woche ein Gesangschor auf die Beine zu stellen. Die so entstandene Gruppe sollte anlässlich einer erfolgreichen Jahresplan-Erfüllung des volkseigenen Betriebes Dyas in Uherský Ostroh für einen musikalischen Rahmen mit Gesang zu sorgen. Einen derartigen Gesangskörper bloß in einer Woche zusammenzustellen? Unmöglich? Das Gesangschor wurde unter der Leitung von Smišovský zusammengestellt, die Feier fand statt. Nach Auftritt dieses aus Soldaten bestehenden Gesangstrupps war am Programm noch eine örtliche Blaskapelle mit zwei Sängerinnen. Die eine Sängerin bezauberte Slávek, es folgte ein schöner Tanzabend beim Glas Wein. ... Slávek hat in weiterer Folge Verka nicht nur geheiratet, sondern fand auch in Mährisch-Slowakei seine neue Heimat, die er so liebte. Wie sich heraustellte, war seine neue Heimat während des ganzen Lebens der entscheidende Nährboden für sein umfassendes Schaffen.

Slávek Smišovský  war immer ein bescheidener Mensch, nie empfand er das Bedürfnis, auf sich aufmerksam zu machen oder seine Kompositionen feil zu bieten. Seine innige Liebe zu seiner neuen Heimat wurde aber auf geheimnisvolle Weise in die Noten, mit denen er seine Empfindungen festhielt. Und das fiel den anderen in der Umgebung auf. Sie fühlten sich angesprochen. Slávek erwähte immer mit Hochachtung die Blaskapelle Bojané aus Dolní Bojanovice.  Bojané waren die Ersten, die seine lyrischen Kompositionen unter den Zuhörern verbreiteten. Es dauerte nicht lang und es folgte die Blaskapelle Mistrínanka, dann Stríbrnanka, Moravanaka und viele andere Blaskapellen aus naher und entferner Umgebung. Novoveštanka aus unweit entferntem Ort Nová Ves war die erste Blaskapelle, die eines der bekanntesten Stücke "Ty falešná frajárko" spielte, eine Art Signatur von Smišovský seinem Schaffen. Die letzten zwei Jahrzehnte des vergangenen Jahrhunderts waren  Slávek seine Kompositionen sehr populär, vor allem in ihrer Heimat, der MährischäSlowakei, weil sie die Schriftzüge eines Menschen trugen, der dieses Land so ins Herz geschlossen hatte. Es war ein Zeitraum, wo Slávek  infolge enormer Nachfrage am Meisten produktiv war.

Kout s manuskripty
In Slávek seiner Seele wurden vielfältigste Einfälle geboren, von denen viele ihre Quelle in der Kinderzeit hatten, die sich mit der Realität seines täglichen Lebens in der mährisch-slowakischen Umgebung vermengten. Von seinem Bubenalter auf neigte er dazu, musikalische Einfälle und Motive, sei es auch nur bruchstückhaft, in kleinen Notizheften festzuhalten. Als einen fruchtbaren Tag betrachtete er einen solchen, an dem es ihm gelang, auch die einfachsten Ideen festzuhalten. Zu diesen Tagebüchern kehrte er bei seiner fortwährenden Kompositionstätigkeit immer wieder zurück und schöpfte aus diesen. Viele Texte schrieb er zu seinen Kompositionen selber. Die Konstellation des Komponisten und Texter in einer Person sah er als ein Ideal an. Er arbeitete aber mit einer Reihe von Textern zusammen, von denen es einigen gelang, seine Kompositionen in besonderer Weise zu beflügeln. Mit einem besonderen Funken in den Augen erinnerte sich immer an den Schriftsteller und Dichter František Kožík, mit dem ihn eine innige Freundschaft, gegenseitige Schätzung und wahrscheinlich auch die gleiche Blutgruppe verband. Kožík genügten oft zwei, drei Sätze als Bemerkungen zur entstandenen Komposition, um die Gefühlslage von Slávek  genau zu erkennen. Dies fand dann auch, wie Slávek bemerkte,  wie ein Abguss ihren Niederschlag im Begleittext. Zu weiteren Textern gehörten: Stanislav Pencík, Ružena Sypenová, Václav Babula,  Václav Renc, Slávek Ostrezí, Vladimír Salcák, Hana Ciháková, Svatopluk Radešínský, Jaroslav Hájek, Marie Kolomazníková und viele andere.

Slávek Smišovský bekam für seinen Gesamtbeitrag für die Volks- und Blasmusik, der er sein ganzes Leben widmete, eine Reihe heimischer und ausländischer Anerkennungen, die die Wände seines Arbeitszimmers schmücken. In der Kollektion verschiedener Abbildungen befindet sich unter anderem auch Antonín Dvořák, der von Slávek in besonderer Weise geschätzt wurde.

Muzeum 1

Muzeum 2

3

das Wohnzimmer, scherzhaft auch das "Museum" genannt

Das Kredo von Slávek Smišovský in seinem ganzen Leben:
„Spiele aufrichtig, liefere solide Arbeit, lasst dich nicht zum Klauen und Trixen herab, so lernst du anständige Menschen kennen."

"... a na nás v dobrém vzpomínajte"  ---  "... und denkt an uns im Guten"
Věra und Slávek Smišovský fanden immer Zeit, um sich von jedem Gast rührend mit Musik zu verabschieden

Slavek Smišovský hat uns in den Abendstunden am Montag den 14. November 2011 verlassen.
Freunde verabschieden sich von ihm am 19. November 2011 um 14:00 bei der heiligen Messe
in der Kirche zum Hl. Ondřej in Uherský Ostroh und begleiten ihn dann zur Stätte seiner letzten Ruhe.

Die musikalische Umrahmung dieses Pietät Aktes sicherstellt die Blaskapelle Mistříňanka sowie alle Musikanten, die mit Instrumenten erscheinen

Begräbnis (Nachtrag)

low quality

Blahoslav Smišovský 1931 - 2011
der letzte Abschied
Uherský Ostroh 2011-11-19