Středoevropský portál české dechovky /  Mitteleuropäisches Portal böhmischer Blasmusik EVROPSKÝ PORTÁL ČESKÉ DECHOVKY
EUROPÄISCHES PORTAL BÖHMISCHER BLASMUSIK
-------- Flags --------
živá tradice v domovině a Evropě -- living tradition in home and Europe - lebende Tradition in der Heimat und Europa
HUDBA SPOJUJE NÁRODY   Hudba spojuje / Musik verbindet    MUSIK VERBINDET VÖLKER

Legendární křídlovák Karel Růžička

-INFO-   Beiträge tschechisch und deutsch -CZ-  -DE- Články v češtině a v němčině.  (Weiterlesen = Čti dále)   -INFO-
Karel Růžička
31.1.1918 - 14.3.2007
Karel Růžička
angažovaný dechovák tělem i duší
/
engagierter Blasmusiker mit Leib und Seele

Photo courtesy Radek Růžička (click to enlarge)

Tradici české dechovky vždy podporovala a nadále podporuje celá řada osobností, ať již velmi či méně známých. Nacházíme je v řadách skladatelů, textařů, kapelníků, hráčů, zpěváků,  osobností veřejného života a v mnohých jiných oblastech. Tito lidé  zasvědcují stěžejní část svého života dechovce, přispívají k udržování a dalšíhu rozkvětu českého dechovkového dědictví.

Tento příspěvek je věnován křídlováku a kapelníkovi Karlu Růžičkovi z Charvatské Nové Vsi, malé obci sousedící s hraničním městem Břeclav. Karel Růžička přispěl svým příkladem, celoživotním, hudebním působením a mimořádným angažmá v jihomoravském regionu znatelně  ke kontinuitě dechové hudby na Moravě.

Tato muzikantská legenda ještě ve svých osumdesáti letech pravidelně vystupovala a byla známa široko daleko svým vysokým "c", které Karel předvedl ve stavu střízlivém či jiném fouknutím do křídlovky, kterou položenou na dlaň druhou rukou nedržel.

Karel Růžička pocházel z Čech. Narodil se do muzikantské rodiny 31. Jänner 1918 v malé obci Chřášťany, ležící 10km severně od Týna nad Vltavou. Otec hrál na trubku, bratr na bicí a tak málokoho překvapí, že malý Karel sáhl již v deseti letech po vzoru tatínka po křídlovce a začal se učit. Po ukončení základní školy absolvoval keramickou průmyslovku v Bechyni a následně se dostal do Poštorenckých keramických závodů (odtud pochází celá střecha břeclavského kostela, na jejichž produkci se Karel dle jeho sdělení podílel).  Zdejší zaměstnání mu zajišťovalo celoživotní obživu. Tenkrát jistě netušil do jaké míry moravská mentalita a hudební prostředí změní a ovlivní jeho další život. ...

Radek Růžička se svým dědou Karlem
Děda Karel má vystoupení,
Radek Růžička jej pokaždé
s dědovo křídlovkou vyprovází
/
Opa Karel geht zum Auftritt,
Radek Růžička begleitet ihn immer
mit Opa´s Flügelhorn vors Haus

Photo courtesy Radek Růžička (click to enlarge)
Do roku 1939 hrál Karel v místní kapele v Poštorné, vedené Janem Polákem od roku 1922. Během válečného období byla činnost kapel jak známo zakázána. Po osvobození se ale Poštorenská kapela pod vedením Jana Poláka opět zformovala. Polákova kapela si udržovala  celkem dobrou úroveň.  V roce 1952 členové skupiny zvolili dravého Karla Růžičku jako nejmladšího člena za svého nového kapelníka. Karel vnesl do kapely nového ducha a novinky (nové nástroje s nízkým laděním, potřebné vybaveni). Začalo se pravidelně zkoušet a vystupovat na všemožných soutěžich.  Kapela dosahovala stále lepších výsledků. Při obligátním krajském výběrovém řízení byla nominována k reprezentační účasti na Zlaté křídlovce v Českých Budějovicích. To byla jistě velká pocta, na kterou byla kapela velmi hrdá. Přípravu kapely na tuto soutěž vedl kpt. Jaroslav Kubáček, sám o sobe mimořádná osobnost.Poštoranka na Zlaté křídlovce mimořádně zabodovala, první místo bylo ale uděleno jiné kapele na základě zcela jiných důvodů než hudebnch. Tyto nehorázné manipulace za "zavřenými dveřmi" měly pro celou kapelu velmi chmurné následky. V kapele se rozhostila lhostejnost, kvalita nestála v popředí, kapelník Karel nenacházel způsob, jak kapelu remobilizovat. Nakonec, ze situace zcela zdrcen, zakrátko kapelu opustil  a křídlovku nechtěl "ani vidět". Během následujících měsíců přicházely různé nabádky, Karel znechucen vše mávnutím ruky odmítal.

Dostal se ale zase k muzice a to zcela "nevinně", aniž by tušil následky. Byl pozván pouze na odbornou výpomoc při nahrávkách. Posléze následovalo ale nenápadné pověření vedením zkoušek u Brodčanky ... a tak od prosinde 1973 začíná zcela nová etapa více než 20tileté působnosti Karla Růžičky v dechové hudbě Bročanka. Je dlužno dodat, že Brodské, dnes na slovenské straně, co by kamenem dohodil vzdálené od Lanžhota, bylo místo, kde se tradice, zvyky a dechovka vždy ctily a důstojně udržovaly (zde působil i Metodej Prajka). Za Karlova působení došlo ale k zajímavému posunu. Brodčanku nebylo možno jednoznačně přiřadit ani k moravským, ani k slovenským kapelám. Nebyla jaksi viditelná a tudíž ani nezvaná na hody. Proč? Protože tato formace soustředila svůj zájmový zorný úhel na oblast sousedního Rakouska. Při mých návštěvách dechových vystoupení v rakouské severovýchodní části, Weinviertlu, jsem byl nejednou mile překvapen, když jsem od domácích seniorských fanoušků slyšel autentické historky o Karlovi a Brodčance. Karel prožil s touto dechovou hudbou bezmála 25 let,  jistě velmi zajímavých.

V roce 2006 jsem osobně Karla navštívil v jeho domku v Charvatské Nové Vsi. Seděl v malé kuchyňce, člověk by si nemyslel, že má před sebou osumdesátníka. Byl ponořen do anranžování. Křídlovka vedle na stole. Nedalo mně abych se nedotázal, jestli ještě hraje. "Teď už ne, křídlovkou si jen tu a tam přehrávám to co zde píši" zněla jeho odpověď. Chtěl jsem jej také fotografovat, ale vycítil jsem, že mu to jaksi není až moc po vůli. A tak jsem jen dodal, že to necháme na příště, až zase přijedu. Tuto příležitost jsem ale jednou pro vždy propásl. Karel odešel do muzikantského nebe, pro mě zcela nečekaně, o několik měsíců později  dne 14. března 2007

Brodčanku poté převzal Ludvík Steiner, který ale již také zemřel. Informace o Brdčance takřka neexistují a nebo jsou starého data. Proto nyní pátrám po informacích, zda-li Brodčanka vůbec vystupuje a jaká je tam situace.

Legendärer Flügelhornist Karel Růžička

Die Tradition der böhmischen Blasmusik unterstützte und weiterhin unterstützt eine ganze Reihe von Persönlichkeiten, seien sie mehr oder weniger bekannt. Wir finden diese in den Reihen von Komponisten, Textern, Kapellmeistern, einzelnen Spielern, Sängerinnen und Sängern sowie Persönlichkeiten des öffentlichen Lebens und vielen anderen Bereichen. Diese Leute weihen einen beträchtlichen Teil ihres Lebens  der Blasmusik. Sie tragen zu ihrer Pflege sowie zum  weiteren Aufblühen des böhmischen blasmusikalischen Erbes bei.

Dieser Beitrag ist dem Flügelhornisten und Kapellmeister Karel Růžička aus Charvatská Nová Ves gewidmet, einer kleinen  Gemeinde, die mit der an der Grenze liegenden Stadt Břeclav nachbarschaftliche Beziehungen unterhält. Karel  Růžička trug mit seinem Beispiel, durch seine lebenslange musikalische Wirkung sowie ein außergewöhnliches Engagement in der südmährischen Region  bedeutend zur Kontinuität der Blasmusik in Mähren bei.

Diese musikalische Legende trat noch zu Beginn seiner Achtziger regelmäßig auf und war weit und breit mit seinem hohen „c“ bekannt, das er in einem nüchternen oder auch anderen Zustand mit dem Flügelhorn auf der Hand vorführte, ohne es mit der zweiten Hand zu halten.

Karel Růžička kam aus Böhmen. Er kam zur Welt in einer musikalischen Familie am 31. Jänner 1918 in CHřášťany, einem kleinen Ort etwa 10km nördlich von Týn nad Vltavou gelegen. Sein Vater spielte Trompete, der Bruder von ihm das Schlagzeug. Es überrascht daher kaum, dass der kleine Karel schon in seinen Zehn Jahren nach dem Vorbild seines Vaters nach Flügelhorn griff und mit dem Unterricht begann. Nach Abschluss der Pflichtschule absolvierte er  die Höhere Keramische Lehranstalt in Bechyně und fand seinen Fachberuf in dem großen keramischen Betrieb in Poštorná, einem Ortsteil von Břeclav (Von diesem Betrieb kommt auch die herrliche Bedachung der Kirche zu Břeclav, an deren Produktion auch Karel nach seiner Auskunft beteiligt war).  Seine Beschäftigung in Břeclav garantierte ihm seinen lebenslangen Unterhalt.  Als er sich nach Mähren verlegte, ahnte er kaum, wie weit die mährische Mentalität sowie die musikalische Umgebung sein ganzes Leben beeinflussen und verändern wird.

Radek Růžička se svým dědou Karlem
Radek Růžička při promoci na Brněnské JAMU
(Janáčkova akademie múzických umění v Brně)
děda Karel mezi gratulanty
/
Radek Růžička bei der Promotion an der Brünner JAMU
(Janáček Akademie der musischen Künste in Brünn)
Karel unter den Gratulanten

Photo courtesy Radek Růžička (click to enlarge)
Bis zum Jahr 1939 spielte Karel in der örtlichen Blaskapelle in Poštorná, die von Jan Polák, einem Handwerker seit 1922 geleitet wurde. In der Kriegszeit war die Tätigkeit von den Nazis, wie bekannt, verboten. Nach der Befreiung im Jahre 1945 hatte sich die örtliche Blaskapelle von Poštorná wieder unter der Leitung von Jan Polák frisch geformt und trachtete weiterhin danach, auf einem hohen Niveau zu spielen. Im Jahre 1952 wählten die Mitglieder dieser Blaskapelle ihren neuen Kapellmeister. Der Taktstock wurde Karel Růžička angeboten, dem jüngsten Mitglied dieser Formation. Karel brachte einen neuen, frischen Wind, neuen Geist und Neuheiten in die Blaskapelle. Es wurden neue Instrumente mit „tieferer“ Stimmung sowie andere für den Blaskapellenbetrieb nötige Requisiten angeschafft.  Es wurden regelmäßige Proben angeordnet. Die Blaskapelle begann an allen denkbaren Blasmusikevents teilzunehmen und sich in der Öffentlichkeit zu profilieren. Die Präsentationsqualität stieg kontinuierlich an. Bei den damals obligaten Auswahlwettbewerben um die Nomination zum Goldenen Flügelhorn bekam die Blaskapelle als die beste Formation den Zuschlag.  Diese durfte die Region am Wettbewerb um das  Goldene Flügelhorn in České Budějovice verteidigen.  Das war eine enorme Ehre, auf die die ganze Blaskapelle sehr stolz war. Die finale Vorbereitung für dieses Ereignis führte Kapitän Jaroslav Kubáček, im blasmusikalischen Bereich ein sehr profunder Fachmann und außergewöhnliche Persönlichkeit.  Poštoranka punktete am Goldenen Flügelhorn besonders gut. Der erste Platz wurde aber einer anderen Blaskapelle aufgrund ganz anderer als musikalischer Gründe zugesprochen. Diese unerhörten Machinationen hinter „verschlossenen Türen“  hatten für die Blaskapelle vernichtende Folgen.  In der Blaskapelle breitete sich Gleichgültigkeit aus, es fehlte an Ehrgeiz, die Qualität stand nicht mehr im Vordergrund, der Kapellenmeister Karel war nicht imstande, dieser ausbreitenden Lethargie entgegen zu wirken. Schließlich, von der Situation völlig fertig gemacht, verließ die Blaskapelle und das Flügelhorn hang auf den sprichwörtlichen Nagel. Im Laufe der Folgemonate kamen verschiedene Angebote, die aber von ihm allesamt in den Wind geschlagen wurden.

Er fand zur Musik wieder und zwar gänzlich auf „unschuldige“ Art und Weise, ohne die Folgen zu ahnen. Er wurde gebeten, sich bei Aufnahmen  lediglich als Fachberater zu betätigen. Es folgte danach aber eine unauffällige Einladung, die Proben bei der Blaskapelle Brodčanka zu führen.  Und so vom Dezember 1973 begann ein völlig neuer Abschnitt einer mehr als 20 Jahre lange dauernden Wirkung von Karel Růžička bei der Blaskapelle Brodčanka. Es ist hier angebracht, zu erwähnen,  dass die kleine Gemeinde Brodské, die heute auf der slowakischen Seite, einen halben Steinwurf von Lanžhot entfernt liegt, immer ein Ort war, wo alte Tradition, Bräuche und Blasmusik würdig gepflegt wurden. (Hier wirkte auch Metoděj Prajka).  Die Blaskapelle erfuhr aber eine Verschiebung im Fokus Ihrer Tätigkeit als die Leitung der Blaskapelle unter Karel´s seine Fittiche kam. Die Blaskapelle konnte weder zu den mährischen, noch zu den slowakischen gezählt werden. Sie wurde irgendwie „unsichtbar“ und daher zu örtlichen Festivitäten („Hody“) nicht geladen.  Der Grund? Die Formation fokussierte ihren Betrachtungswinkel auf das Gebiet des benachbarten Österreichs. Bei meinen Blasmusikbesuchen im nordöstlichen österreichischen Raum, im Weinviertel, wurde ich nicht einziges Mal angenehm überrascht, als ich von den einheimischen Senioren authentische Geschichtchen über Karel und Brodčanka zu Gehör bekam.  Karel erlebte mit dieser Blaskapelle fast 25 sicher sehr aufregende Jahre.

Im Jahre 2006 besuchte ich Karel persönlich in seinem Häuschen in Charvatská Nová Ves. Er saß in einer eher kleinen Küche, ein Mensch würde sich kaum denken können, dass ein Achtzigjähriger vor ihm sitzt. Er war mir dem Arrangieren beschäftigt. Sein Flügelhorn auf dem Tisch. Ich konnte nicht anders als ihn zu fragen, ob er denn noch spiele. „Jetzt nimmer, das Flügelhorn hier verwende ich dazu, um durchzuspielen was ich da zu Papier bringe, wie´s klingt“ war seine Antwort. Ich wollte ihn auch fotografieren, denn die Kamera habe ich immer dabei. Ich spürte aber, dass ihm das irgendwie nicht ganz recht ist. Und so ergänzte ich, um daraus kein Thema zu machen, dass wir die Fotos auch nächstes Mal schießen können, wenn ich wieder komme. Diese Gelegenheit habe ich aber einmal für immer verpasst. Paar Monate später, für mich völlig unerwartet, verlegte sich Karel am 14. März 2007 in den „Musikantenhimmel“.

Die Blaskapelle Brodčanka wurde von Ludvík Steiner übernommen, einer weiteren Persönlichkeit,  die vor 2 Jahren  gestorben ist. Weitere Informationen über diese Blaskapelle gibt es nur sehr spärlich.  Ich bin daher derzeit auch damit beschäftigt, herauszufinden, ob die Blaskapelle auftritt bzw. welche Situation in Brodské, diesem blasmusikalisch denkwürdigen Ort, herrscht.