Středoevropský portál české dechovky /  Mitteleuropäisches Portal böhmischer Blasmusik EVROPSKÝ PORTÁL ČESKÉ DECHOVKY
EUROPÄISCHES PORTAL BÖHMISCHER BLASMUSIK
-------- Flags --------
živá tradice v domovině a Evropě -- lebende Tradition in der Heimat und Europa
HUDBA SPOJUJE NÁRODY   Hudba spojuje / Musik verbindet    MUSIK VERBINDET VÖLKER
_ Composer Header _

Skladatel Václav Maňas mladší / Komponist Václav Maňas der Jüngere

- CZ -

Václav Maňas
Václav Maňas Jun.
Václav Maňas mladší patří už do čtvrté generace muzikantského rodu Maňasů.

Narodil se 31. prosince v Sehradicích, malé vesničce na samém okraji Luhačovského Zálesí. Prvním jeho učitelem na housle a klavír byl otec Václav Maňas (1914-). Později však dojížděl na hodiny klavíru do Zlína k paní učitelce Veselé a na housle k panu Rozporkovi, členu Zlínské filharmonie. Asi rok pak ještě k panu
Zajícovi na klarinet, který byl taktéž členem Zlínské filharmonie.

Václav Maňas vzpomíná: Za dlouhých zimních večerů otec zavolal pana Dobeše, který hrál na na čello a hrávali jsme ve třech, dvoje housle a čello. Na to jsem se velmi těšil, i když jsem přes den musel cvičit a oknem vidět kamarády, jak chodí sáňkovat a lyžovat za náš dům, což k chuti do cvičení nikterak nepřidalo." Později k tomu přibilo i hraní o vánocích v kostele na kůru.

V roce 1956 zvládl Václav Maňas úspěšně přijímací zkoušku na kroměřížskou konzervatoř. Studium bylo pětileté. Nejdříve studoval ve třídě Zdeňka Horáka hru na klarinet, povinný klavír a hru na violu u pana Vladimíra Štědroně. Následovaly dva roky studia klarinetu na konzervatoři v Brně u prof. Doležala. Na prof. Doležala má Václav Maňas hezké vzpomínky. Byl to vzácný člověk, jak z hlediska uměleckého, tak s jeho přístupem ke studentům. Každého studenta vybavil vším potřebným k profesi hudebníka.
Všichni studenti z této doby na prof. Doležala vzpomínají s láskou a úctou. Studium ukončil Václav Maňas v roce 1964.

Poté následovala povinná vojenská služba, která byla absolvována v Armádním uměleckém souboru v Praze hrou na klarinet a saxofon.

Stěžejní náplní tohoto souboru bylo navštěvovat vojenské posádky v celé tehdejší Československe Republice a hrát pro vojenské příslušníky koncerty, estrády či hudebně doprovázená divadelní představení.

Václav Maňas si vzpomíná: "Byly to nádherné dva roky. Dostávali jsme relutu a stravovali se v restauracích.
Bydleli jsme na vojenské ubytovně v Praze, nedaleko známého kostela Loreto s loretánskou zvonkohrou. Zde jsem napsal svou první polku ´Pro Olinku´. Přehrávali jsme ji pak na zájezdě. Hráčem na křídlovku byl Jan Slabák, který pak byl kapelníkem slavné Moravanky. Vytvoril nový styl dechovky, který čerpal z moravské písně a virtuozity jednotlivých hudebníků. Polka byla natočena pro rozhlas. Další skladby vznikaly až asi po deseti letech."

Za zmínku stojí, že Václav Maňas vjiž v 18ti letech založil vlastní kapelu pro kterou aranžoval skladby. Aranžmá byla úspěšná, takže v této činnosti pokračoval a aranžoval i pro kapely ze širokého okolí. Když se Václav Maňas později začal věnovat skladatelské činnosti, měl již v této oblasti značné zkušenosti a mohl si tudíž od prvopočátku všechny své kompozice upravovat sám. Víme, že toto je důležitá fáze tvorby, která dává kompozici rozhodující, konkrétní podobu.

Dalším orchestrem, který umožňoval Václavu Maňasovi mladším cenné zkušenosti, byl universální orchestr z Horní Lhotky u Luhačovic, kde Václav působil jako klavírista. Orchestr řídil Josef Flášek. Tento orchestr měl široký reperoár, přičemž z lidových oblasti se převážně hrály skladby Maňasů.

Po ukončení povinné vojenské služby začal Václav Maňas vyučovat na hudební škole ve Valašských Kloboukách. Valašské Klobouky se pak staly Václavu Maňasovi i "osudovými", jak se lze níže dozvědět. Vyučoval zde hře na klavír, saxofon, zobcovu flétnu a harmoniku, někdy i na trupetu a souborovou hru. Hrál současně na klarinet v tamějším velkém, 60ti členném dechovém orchestru. S tímto orchestrem absolvoval zahraniční turné a festivaly v Rakousku, Německu, Francii, Anglii. Tento orchestr vykazoval velkou
hudební úroveň. Hráli v něm i profesionální hudebníci působili zde i výteční dirigenti Tomáš Hančl a Karel Bria z ostravského rozhlasu a Zlínské filharmonie. Hudební činnost Václava Maňase byla neustále doprovázena aranžováním pro oblastní orchestry.
Zde je na místě zmínka o dalším špičkovém tanečním tělese Fatry Napajedla, do kterého byl Václav Maňas přijat po předcházejícím konkurzu jako saxofonista a klarinetista. Orchestr byl umělecky veden zpočátku Drahoslavem Volejníčkem, pozdějším hudebním dramaturgem ostravského rozhlasu a Josefem Dvořákem,korepetitorem ve zlínském divadle a poté Lubomírem Morávkem. Netrvalo dlouho a Václav Maňas byl ústředním aranžérem veškeréhé literatury, používané tímto orchestrem. Zde se naučil, jak říká "jak se hraje a frázuje v jazzu." V tomto orchestru také "rostl" už i tím, že měl přístup i k jiným "kvalitním aranžmá".

Ve vyučování pokračoval ve Valašských Kloboukách a do Napajedel dojížděl. Osud tomu chtěl, že se Václav Maňas také ve Valašských Kloboukách seznámil se Zdeňkou Hábovou, svou budoucí manželkou. Svatební veselka byla 12. června 1971 za účasti několika dechových kapel z blízkého okolí, žáci s hudebními nástroji
z hudební školy a taneční orchestr Fatra Napajedla se zpěváky v obsazení 4 saxofonů,3 trumpet, pozounu, klavíru, kontrabasu a bicích.

Poté následovalo přerušení výuky na hudební škole. Přítel Felix Antonín Slováček, hráč v doprovodné kapele Karla Gota, doporučil Václava jako hráče na saxofon do doprovodného orchestru populárných zpěváků Hany
Zagorové, Jiřího Štědroně a Viktora Sodomy, vedeného Václavem Zahradníkem. S tímto orchestrem navštívil Václav kočovným způsobem mnoho krásných míst a hotelů ve vlasti České. V Praze neměl stálé bydlení a tak přespával příležitostně u kamarádů hudebníků, popřípadě jel hned po představení vlakem domů až do rodných Sehradic (sedmihodinová jízda s přestupováním). Spolupráce s tímto orchestrem byla po roce ukončena a Václav se vrátil do hudební školy ve Valašských Kloboukách na své původní místo.

Po dalším roce činnosti jako pedagog na hudební škole považuje Václav Maňas za okamžik, kdy vrholí jeho kariéra jako hudebník. Zůčastnuje se totiž konkurzu do velkého tanečního orchestru Československé televize v Praze, na který se přihlásilo celkem 25 saxofonistů. Konkurz dopadl úspěšně a Václav je vybrán do pětičlenné saxofonové sekce, kde nastoupil dle dohody 1. září 1971. Šlo o činnost ve dvou odděleních, oddělení baletu a orchestru Čs. televize. Ředitelem obou oddělení byl Zdeněk Marat a dirigentem orchestru Václav Zahradník. "Práce byla velmi náročná jak z časového hlediska tak s ohledem na očekávaný výkon", vzpomíná Václav. Nejdříve se zaznamenala hudba a pak se jezdilo či létalo na místa, kde se prováděl videozáznam. Také zde Václav aranžoval pro orchestr a měl přístup k nejkvalitnějším aranžmá světových aranžérů.
Byl tu však zase stejný problém s bydlením. Václav bydlel na svobodárně ve Vysočanech a dojížděl do Zlína, kde bydlela manželka se dvěma dcerami. Dlouhých osm let Václav dojížděl do Prahy. Kvůli bytové
problematice dal Václav výpověď a roku 1979 se vrátil definitivně do Zlína. Od 1. září 1979 začal vyučovat na ZUŠ v Malenovicích-Tlíně a v Napajedlech, kde vyučuje dodnes.

Shodou okolností se po jeho návratu z pražského pobytu rozpouštěl ve Valašských Kloboukách již zmíněný Velký dechový orchestr, jehož součástí byli i členové menší dechové skupiny Valaška. Pro tuto Valašku nabídla ostravská televize spolupráci na natáčení pravidelných pořadů o dechovce. Václav se nabídl tuto skupinu na natáčení připravit. Z této přípravné fáze pak vznikla dlouholetá spolupráce s Valaškou, kde Václav
působí jako umělecký vedoucí.

Vaškovu tvůrčí práci lze tedy datovot od tohoto okamžiku, kdy začíná intenzivně skládat hudbu a vracet se ke kořenům rodu a tradici Maňasů, kterou započal praděd František Maňas (1850) založením dechovky.
Vznikají Václavovy první polky a valčíky jako "Cestička do dubí", "Chyťte sa šohaji", "Počkaj synečku", "Muzikanti z Moravy", "Děvčice z Moravy", které byly natočeny několikráte předními moravskými dechovými
hudbami. Vznikají také skladby koncertní, spíše moderního charakteru jako "Pozdrav Venuši", také vydané nakladatelstvím Kliment ve Vídni, "Tehdy padal sníh", "Dálnice". Václav se rovněž zůčastnil v ostravském
rozhlase soutěže o dětskou písničku. K těmto patří "Vozítko bernardýn", "Zvíře domácí", "Dědeček a já". Dvakrát získal Václav první místo v tomto žánru, jednou druhé.

Václav komponuje hudbu především pro Valašku, která si udržela i nadále svůj charakter, občas i pro jiné orchestry doma a v zahraničí.

Václav Maňas si neodpustí dodat, že spolu s bratrem Františkem patří ke čtvrté generaci rodu Maňasů, rodu skladatelů a hudebníků, kde se udržovala tradice a láska k dechové hudbě. Dle slov Václava je ovšem
toto dědictví u konce. Vaškova rodina má tři dcery, Františkova také po třech dcerách.

Přáním Václava Maňase je, aby skladby Maňasů zůstaly dlouho v srdcích milovníků dechové hudby a lidových tradic a posloužily jako orientační body na pouti životem. Skladby Maňasů lze slyšet často, ale optimální příležitost se nachází na festivalu dechových hudeb "Maňasovy Sehradice", který se koná každým rokem a to vždy třetí červnovou neděli v Sehradicích. V příjemném prostředí, tradičně obklopen pestrými
lidovými kroji si jistě každý milovník dobré dechovky zde najde písničku, která potěší. Při takové příležitosti se samosebou nabízí i příležitost, Václava Maňase a jeho osobitý, srdečný přístup k lidem osobně poznat.


Skladby Václava Maňase ml. / Kompositionen von Václav Maňas Jun.

- CZ - Povím vám, proč mám rád dechovou hudbu a proč jsem jí oddaně sloužil: protože jejím základem je dech. Bez dechu není života, dech je tvořivá síla.
Naši dědové a otcové to věděli, a kdo to chce dnes popírat, je sám proti sobě.
Česká dechovka nezahyne, její krásná živá tradice to nedovolí.
-- Ladislav Kubeš st.
- DE - Ich sage ihnen,warum ich Blasmusik liebe und warum ich ihr hingebungsvoll mein ganzes Leben diente: Die Grundlage fúr die Blasmusik ist der Atem.
Ohne Atem gibt es kein Leben, Atem ist Schöpfungskraft. Unsere Opas und Väter wussten dies, und wer das bestreiten will, ist selbst gegen sich.
Die böhmische Blasmusik wird nicht untergehen, ihre schöne Tradition erlaubt es nicht.
--Ladislav Kubeš Sen.