Středoevropský portál české dechovky /  Mitteleuropäisches Portal böhmischer Blasmusik EVROPSKÝ PORTÁL ČESKÉ DECHOVKY
EUROPÄISCHES PORTAL BÖHMISCHER BLASMUSIK
-------- Flags --------
živá tradice v domovině a Evropě -- lebende Tradition in der Heimat und Europa
HUDBA SPOJUJE NÁRODY   Hudba spojuje / Musik verbindet    MUSIK VERBINDET VÖLKER
_ Composer Header _

Skladatel Václav Vačkář / Komponist Václav Vačkář

-cz -


Václav Vačkář
Václav Vačkář
"otec českých muzikantů"
Klasik české dechové hudby hudební skladatel Václav Vačkář se zapsal do historie české hudby nejen jako autor mnoha krásných skladeb, ale i jako bojovník za práva a za společenské postavení lidových hudebníků. Byl iniciátorem a zakladatelem prvních hudebních odborů. Za svou organizační i dirigentskou péči byl nazýván početnou hudebnickou obcí „táta českých muzikantů“.

Václav Vačkář - Šohaj
juvel v klenotnici české dechové hudby
inspirován moravskými motivy
hraje
Ústřední hudba československé lidové armády
 

Václav Vačkář se narodil 12. 8. 1881 v Dobřejovicích u Prahy. Měl mimořádné hudební nadání, ale protože pocházel z chudých poměrů, vyučil se u školních učitelů na housle a křídlovku a později nastoupil jako elév k vojenské hudbě v polském Přemyšlu. Brzy se projevil jako tvůrčí a vůdčí osobnost. Působil dva roky jako trumpetista v carském Rusku, po návratu se stal kapelníkem u divadelní společnosti J. Faltyse, v roce 1903 přijal místo kapelníka městské hudby na Korčule. Po návratu se v r. 1908 stal na čtyři roky kapelníkem městské hudby v Boskovicích na Moravě a poté rok působil v čele orchestru krakovského divadla v Polsku.

Své veškeré úsilí věnoval jak hře na nástroje, studiu not a partitur či práci s orchestry, tak i komponování. Bohatá melodická i harmonická invence mu brzy přinesla popularitu. Jeho koncertní valčíky Sen lásky, Večer na moři, Bylo to v máji, pochody Šohaj, Riviéra, suity Slovácké tance, „koncert“ pro tři nástroje Tři bratři a další přednesové i taneční skladby byly na repertoáru mnoha orchestrů. [ Čti dále ... ]

[ Čti dále  ... ] Skladatel Václav Vačkář


Pamětní tabule na domě v Dobřejovicích
Pamětní deska v Dobřejovicích
(click to enlarge)
Jeho cílem bylo uplatnit se jako skladatel symfonické hudby. V roce 1913 dosáhl svého snu, nastoupil jako houslista a o rok později jako sólo-trumpetista do orchestru České filharmonie. Zde strávil pět let a dosáhl úspěchu i se dvěma symfonickými skladbami. Přestoupil pak do orchestru Vinohradského divadla, poté do Šakovy filharmonie, ale nutnost živit početnou rodinu ho přiměla, aby pokračoval jako kapelník v biografech Alma a později Minuta na Vinohradech. Po příchodu zvukového filmu se ujal propuštěných hudebníků a vytvořil z nich orchestr, s nímž koncertoval v Radiopaláci na Vinohradech. Hospodářská krize však činnost orchestru ukončila.

V roce 1927 vrcholí i jeho úsilí o založení Odborového sdružení hudebníků československých, hájícího interpretační prá­va lidových hudebníků, kteří do té doby byli ve velké nevýhodě oproti početným, profesionálně školeným vojenským hudbám. A autoři byli zcela bezbranní vůči nakladatelům. V čele sdružení působil řadu let a stál i u zrodu OSA.

Od roku 1931, tedy od svých padesáti let, se nadále věnoval především dirigování a organizační práci, kdy neúnavně jezdil k orchestrům po celé zemi. Dbal o soustavné vzdělávání lidových muzikantů, napsal Nauku o harmonii, se zvláštním zřetelem pro samouky, vycházeje z vlastní bohaté zkušenosti skladatele, dirigenta i instrumentalisty, čímž zaplnil do té doby citelně prázdný prostor. Se svým synem Daliborem, neméně nadaným skladatelem symfonické, filmové i taneční hudby vytvořili velmi žádanou Instrumentaci symfonického a dechového orchestru, která vycházela vstříc i těm, kteří neměli možnost odborného studia.

Dob5ejovice u Prahy

Hrob Václava Vačkáře na pražských Vinohradech
Nezlomná vůle a optimismus ve skladatelské i organizační činnosti i jeho přímý charakter a srdečnost mu získala vážnost a oblibu u hudebníků v celé republice. Jeho slavné skladby jako serenáda Vzpomínka na Zbiroh, zmíněné valčíky a pochody Probuzení, Osvobození, Vítězný návrat, Tempo, polky Dobřejovická, Staropražská i celá řada náladových skladeb si získaly oblibu pro „vačkářovsky“ povzbudivou energii a melodie vždy vycházející ze srdce. K jeho 70. narozeninám o něm přiléhavě napsali: „Dal české hudbě mnoho ze svého talentu i z dobroty srdce. Odměnou mu bylo vědomí, že vyoral ‚dobrou brázdu‘ . V tom smyslu také zůstává trvale zapsán v historii naší lidové hudby“.

Byl jmenován čestným občanem rodných Dobřejovic, Roztok u Prahy a města  Zbiroha, byl oceněn i cenou města Prahy.

Zemřel v r. 1954 v Praze ve věku 73 let a byl pochován na Vinohradském hřbitově.

Text (s nepatrnými úpravami) převzat od Martina Vačkáře

[ Weiterlesen  ... ] Komponist Václav Vačkář


Pamětní tabule na domě v Dobřejovicích
Gedenktafel in Dobřejovice
(click to enlarge)
Václav Vačkář war bestrebt, sich im Bereich der symphonischen Musik durchzusetzen. Im Jahre 1913 erreichte er seinen Traum, er trat zuerst als Geiger und ein Jahr später als Solo-Trompeter dem Orchester der Tschechischen Philharmonie bei. Hier verbrachte er fünf Jahre und erreichte auch Erfolge mit seinen zwei symphonischen Kompositionen. Er wechselte dann ins Orchester des Vinohrady-Theaters, danach in die Šakava Philharmonie. Die reale Notwendigkeit, eine mehrköpfige Familie zu ernähren, zwang ihn aber, sich als Kapellmeister in den Kinos Alma und später Minuta im Prager Stadtviertel Vinohrady zu betätigen. Nach der Ankunft des Tonfilms hatte er sich der entlassenen Musiker angenommen und bildete mit ihnen ein Orchester, mit dem er Konzerte im Radiopalais in Vinohrady veranstaltete. Die triste wirtschaftliche Situation führte aber zur Orchesterauflösung.

Im Jahre 1927 erreichte die Bestrebung von Václav Vačkář den Höhenpunkt, eine Gewerkschaft der Tschechischen Musiker zu gründen. Diese Gewerkschaft sollte primär dem Zweck dienen, die Interpretationsrechte der Volksmusiker zu wahren, die bis zu diesem Zeitpunkt gegenüber zahlreichen, professionell geschulten Militärkapellen  im Nachteil waren. Darüber hinaus waren Autoren gegenüber den Verlegern machtlos. Václav Vačkář wirkte an der Spitze dieser Gewerkschaft mehrere Jahre und stand auch bei der Geburt der daraus entstehenden OSA (Ochranný Svaz Autorů / Schutzverband der Autoren).

Ab dem Jahr 1931, also von seinem 50sten Lebensjahr aufwärts, widmete sich Václav Vačkář vor allem dem Dirigieren sowie organisatorischen Angelegenheiten. Im Rahmen seiner unermüdlichen Öffentlichkeitsarbeit besuchte er viele Orchester im ganzen Land, mit denen er Kontakt unterhielt. (Er wurde als "Vater" angesehen). Er sorgte für fortwehrende Aus- und Fortbildung der Volksmusiker. Er schrieb "Nauku o harmonii, se zvláštním zřetelem pro samouky" (Harmonielehre, mit besonderer Berücksichtigung von Selbstlernenden), wobei er aus seinen eigenen, reichen Erfahrungen als Komponist, Dirigent und Instrumentalist schöpfen konnte. Damit füllte er einen, bis zu diesem Augenblick  spürbar leeren Raum. Mit seinem Sohn Dalibor, einer in der tschechischen Symphonie-, Film- und Tanz-Musik ebenfalls herausragenden Persönlichkeit, schuf er eine sehr  gefragte "Instrumentation für Symphonie- und Blasorchester", die vor allem jenen entgegenkam, die keine Möglichkeit eines einschlägigen, höheren Fachstudiums hatten.

Dob5ejovice u Prahy

Grab von Václav Vačkář in Prager Vinohrady
Ungebrochener Wille und Optimismus in seiner Tätigkeit als Komponist und Organisator sowie sein gerader, aufrichtiger Charakter und Herz trugen zu seinem Ansehen und Beliebtheit bei Musikern in allen Ecken des Landes. Seine berühmten Kompositionen wie die Serenade Vzpomínka na Zbiroh (Erinnerungen an Zbiroh), bereits erwähnte Walzer und Märsche "Probuzení",  "Osvobození", "Vítězný návrat", "Tempo" oder Polkas "Dobřejovická", "Staropražská" sowie eine Reihe von Stimmungskompositionen gewannen ihre Beliebtheit für ihre Vačkář-Signatur tragende und ermunternde Energieladungen (Anm. man höre sich z.B. den "Šohaj" an) sowie Melodien, die immer vom Herzen kamen.

Zu seinem 70. Geburtstag wurde über Václav Vačkář treffend geschrieben: "Er gab der böhmischen Musik viel von seinem Talent und aus seinem gütigen Herz. Der Lohn dafür war ihm das Bewusstsein, dass er eine ´gute Furche´ ausackerte". In diesem Sinn bleibt Václav Vačkář dauerhaft in die Geschichte unserer Volksmusik eingeschrieben."

Václav Vačkář wurde Ehrenbürger der Gemeinde Dobřejovice, Rostoky bei Prag und Zbiroh und wurde mit dem Preis der Stadt Prag ausgezeichnet.

Václav Vačkář starb am 4. Februar 1954 in Prag im Alter von 73 Jahren. Seine letzte Ruhe fand er am Friedhof zu Vinohrady, unweit von Julius Fučík.

Meiner Deutschübersetzung lag der Text (geringfügig ergänzt) des tschechischen Originals von Martin Vačkář zugrunde.

- CZ - Povím vám, proč mám rád dechovou hudbu a proč jsem jí oddaně sloužil: protože jejím základem je dech. Bez dechu není života, dech je tvořivá síla.
Naši dědové a otcové to věděli, a kdo to chce dnes popírat, je sám proti sobě.
Česká dechovka nezahyne, její krásná živá tradice to nedovolí.
-- Ladislav Kubeš st.
- DE - Ich sage ihnen,warum ich Blasmusik liebe und warum ich ihr hingebungsvoll mein ganzes Leben diente: Die Grundlage fúr die Blasmusik ist der Atem.
Ohne Atem gibt es kein Leben, Atem ist Schöpfungskraft. Unsere Opas und Väter wussten dies, und wer das bestreiten will, ist selbst gegen sich.
Die böhmische Blasmusik wird nicht untergehen, ihre schöne Tradition erlaubt es nicht.
--Ladislav Kubeš Sen.