Středoevropský portál české dechovky /  Mitteleuropäisches Portal böhmischer Blasmusik EVROPSKÝ PORTÁL ČESKÉ DECHOVKY
EUROPÄISCHES PORTAL BÖHMISCHER BLASMUSIK
-------- Flags --------
živá tradice v domovině a Evropě -- living tradition in home and Europe - lebende Tradition in der Heimat und Europa
HUDBA SPOJUJE NÁRODY   Hudba spojuje / Musik verbindet    MUSIK VERBINDET VÖLKER

_ Composer Header _

Skladatel Jan Slabák a dechová hudba Moravanka / Komponist Jan Slabák und die Blaskapelle Moravanka

- CZ -

Jan Slabák, Karel Gott, Ladislav Pavluš
Jan Slabák, Karel Gott, Ladislav Pavluš, 2010-04-27
"Lidovky mého srdce", Křest nového CD Karla Gotta
Photo courtesy of František Jirásek, www.karelgott.com (click to enlarge

Následující příspěvek je věnován Janu Slabákovi, skladateli, aranžérovi, kapelníkovi, trumpetistovi, který během posledních 40ti let přispěl v mimořádné míře k renezanci české dechovky.

Jan Slabák oslavil před několika dny své krásné sedmdesátiny. Žije se svou manželkou Ivanou v Brně, kde se věnuje i nadále dění v oblasti dechové hudby a obhospodařování  jejich domku se zahradou. Jan Slabák je vítaným hostem na mnoha slavnostních příležitostech, ať již jde o křty CD či mnohá koncepční setkání s dechovkovou tématikou. Čti dále ...

Morava, krásná zem / Mähren, schönes Land


lidová, upravil / Volkslied, arr. Jan Slabák

[ Čtěte dále ] Skladatel Jan Slabák a dechová hudba Moravanka


Vavřinecké slavnosti
Brno, městská část Řečkovice, 2009-08-15
Jan Slabák je rodákem z Kelčan, malé vesničky, ležící několik kilometrů severně od Kyjova v oblasti Slovácka, která je svými dlouholetými folklorními tradicemi velmi známa. Lidová hudba byla zde od nepaměti součástí života. Narodil se 24. března 1941 jako poslední ze 4 dětí. Předcházeli mu sourozenci Libuše, Josef a František. Ač rodiče v přístupu k hudbě nikterak nevynikali, měli k ní přeci jen velmi blízko. Odráželo se to i na dětech, které se všechny hudbě věnovali. Libuška zpívala, Josef měl kromě své mimořádné záliby sbírat notový materiál i čas na baskřídlovku a František hrál na tahací harmoniku. Jan tudíž vyrůstal v prostředí lidového veselí a písniček a bylo pouze otázkou času, kdy ctižádostivý chlapec také vezme do ruky nějaký hudební nástroj. Hudební výchova na základní škole skýtala první orientaci. Bratr František se sice snažil získat Jana pro hru na harmoniku, ale to Jana neoslovovalo. V té době působil na Kyjovsku folklorista a učitel hudby pan Josef Frýbort. Na tomto místě je třeba znovu vyzdvihnout mimořádnou zásluhu tohoto člověka pro rozmach české lidové hudby na Moravě. Jan Slabák patřil k první garnituře žáků, které pan Frýbort nejen vyučoval, ale přímo pro lidovou hudbu dovedl nadchnout. O dalších lidech, kteří vděčí panu Frýbortovi za to, že zasvětili svá srdce dechové hudbě, píši na jiném místě. Vliv Frýborta na pozdějšího kapelníka Moravanky byl rozhodující a jednoznačně ovlivnil jeho další život. Jako zanícený muzikant šel Jan Slabák do Brna, kde s úspěchem absolvoval hudební konzervatoř, obor trumpeta. Následovala činnost v Brněnské Státní filharmonii, dále v jazzovém orchestru Mirko Foreta a Gustava Broma a v Symfonickém orchestru bratislavského rozhlasu. Zaměstnán byl Jan Slabák ale ve Státní filharmonii, všude jinde pouze hostoval.

Jan Slabák
Jan Slabák
Počátkem roku 1971 překypoval Jan Slabák nápady, které posléze vedly asi k nejtěžšímu rozhodnutí jeho života: má-li či nemá opustit prestižní místo v Brněnské filharmonii a založit svou vlastní kapelu. Miloval totiž obojí, jak vážnou hudbu, tak i hudbu lidovou. "Kostky byly vrženy". Jan Slabák podepsal výpověď s běžnou 9ti měsíční lhůtou a založení dechové hudby Moravanky 7. února 1972 nestálo nic v cestě. Slabák sice později doznal, že odchod z filharmonie litoval. Také nezapírá, jak mu bylo těžce u srdce, když v den podepsání výpovědi hrál s filharmonií Beethovenovu Devátou. Jedni ztratili, dechovková společnost ale získala a to Slabáku nikdy nezapomene.

Mezitím si získal Jan Slabák  na brněnské hudební scéně zvučné jméno. To samosebou neuniklo ani redaktorovi Brněnského rozhlasu Ladislavu Kozderkovi, který patřil k nadšencům lidové moravské hudby. Kozderkovo postavení bylo pro další vývoj Slabáka velmi důležitým katalyzátorem. Kozderkův záměr byl dostat přes rozhlasové vysílání více lidové hudby mezi lidi. A tak se naskýtali dva "vážní" protagonisté, dechová hudba Radka Muselíka a Slabákova Moravanka. Muselík sledoval do té doby klasickou orientaci, naproti tomu se v mysli Slabáka "rodily" varianty, které byly na tu dobu odvážné a experimentální. Slabák, který byl "kontaminován" lidovou hudbou Slovácka, toužil po vyzdvižení lidových námětů a zdůraznění moravského temperamentu, dopomoci zpěvu k většímu emotivnímu vyjádření, vášni, průraznosti a melodičnosti, zejména u ženského hlasu. Protože měl ale také zkušenosti s jazzem, vloudil se přirozeným způsobem do této nové směsi i swingový element, zdůrazňující dynamiku a pohyb.

Zpočátku nebylo patrné, jak bude toto "nové" přijato posluchači. Samotnému Kozderkovi se nový způsob podání jevil příliš "revoluční". Rozhodli posluchači. Moravanka zasáhla svým novým podáním do mediálního dění jako bomba. Další kulminace v popularitě této nové formace byla dosažena plošným televizním vysíláním "Vy neznáte Moravanku?"

Následovaly nesčíslné zájezdy a vystoupení po celé Evropě. Moravanka natočila přes 40 původních nahrávek, které byly rozprodány v milionových nákladech doma a v zahraničí. Ve složení Moravanky byli původně i spoluhráči z Brněnské filharmonie. Postupem doby se obsazení měnilo. Největší devastaci v osazení zažil Jan Slabák v roce 1985, kdy se kapela po návratu ze zájezdu doslova rozpadla. Velký problém by to pro Slabáka za jiných okolností nebyl, kdyby neměl již uzavřené smlouvy na další vystoupení. Protože ale smlouvy byly, musel ve velmi krátkém časovém rozmezí kapelu obsadit novými lidmi a to tak, aby kapela samosebou nepotratila svůj původní "sound", což bylo a nadále je pro Slabáka záležitost nejvyšší priority.

Janu Slabákovi je třeba připsat k dobru jeho vysokou civilní odvahu, kterou projevil v době okupace tehdejšího Československa "sovětskými bratry". Televizní hlasatelka Ivana, později Slabáková, projevila svým způsobem verbální protest ve veřejném vysílání proti zásahu vojsk Varšavského paktu. Stálo jí to nejen vyhazov z rozhlasu, ale i následné pronásledování rodinných příslušníků. Slabák Ivanu vyhledal a nakonec ji získal nejen jako perfektní zpěvačku pro dechovku, ale také jako svou manželku. To byl v té době velmi riskantní počin.

Jan Slabák napsal knihu "Můj osud je Moravanka". Napsal a aranžoval velké množství skladeb, které lze získat přes jeho hudební vydavatelství. Věnuje se i nadále nejen stále aktivně Moravance, ale je mimo jiné zavázán jako pedagog i na Brněnské Janáčkově Akademii Múzických Umění (JAMU).  Nemalou zásluhu má Jan Slabák i na tom, že jím započatá éra obrody české dechovky inspirovala mnoho nadšenců po celé střední Evropě a dopomohla ke vzniku nepřehledného množství následných kapel, které štafetu české dechovky nesou dál.

Honzo, do dalších let, které jak známo počítáš od 50ti dolu, pevné zdraví a vřelé poděkování za vše co jsi pro českou dechovku udělal.

Dobrú noc milko má



upravil Jan Slabák, lidový text

[ Weiterlesen ] Komponist Jan Slabák und Blaskapelle Moravanka

Das Fest des Hl. Vavřinec
Brünn, Stadtteil Řečkovice, 2009-08-15
Jan Slabák ist ein gebürtiger Kelčaner. Er kommt aus einem kleinen Ort, der einige Kilometer nördlich von Kyjov in der Region der Mährisch-Slowakei liegt. Einer Region, die durch ihre Folklore und Pflege der Sitten und Tradition bekannt ist. Die Volksmusik wurde hier seit Uhrgedenken ein Bestandteil des Lebens. Er wurde am 24. März 1941 als letztes von 4 Kindern geboren. Ihm gingen die Geschwister Libuše, Josef und František voraus. Obwohl die Eltern in ihrem Zugang zur Musik nicht herausragten, hatten sie doch zur Musik sehr nah. Dies spiegelte sich auch bei ihren Kindern wider, die sich alle der Musik widmeten. Libuška war eine sehr gute Sängerin, Josef hatte ausser seiner Vorliebe, Notenmaterial zu sammeln auch Zeit für Bassflügelhorn und František spielte Ziehharmonika. Jan wuchs daher im heiteren Umfeld der Volksbräuche und Musik. Es war nur eine Frage der Zeit, wann der ehrgeizige Bub auch ein Musikinstrument in die Hand nimmt. Der Musikunterricht in der Volksschule bot natürlich die erste Orientierung. Der Bruder František war zwar bemüht, Jan für das Ziehharmonika-Spiel zu gewinnen, was aber den jüngeren Bruder nicht sonderlich ansprach. In dieser Zeit wirkte in der Kyjover Region der bekannte Folklore-Enthusiast und Musikschullehrer Herr Josef Frýbort. Auch an dieser Stelle ist es angebracht, den außergewöhnlichen Verdienst dieses Menschen für die Entfaltung und Belebung der böhmischen Volksmusik in Mähren hervorzuheben. Jan Slabák gehörte zur ersten Garnitur von Schülern, die von Herrn Frýbort unterrichtet wurde. Herr Frýbort konnte nicht nur mit besonderer Hingabe unterrichten, sondern stiftete in seinen Schülern mitunter auch eine enorme Begeisterung für die Volksmusik. An einer anderen Stelle gibt es von mir die Erwähnung, dass auch andere Persönlichkeiten, die ihr Herz der Volksmusik schenkten, dafür vor allem Herrn Frýbort zu verdanken haben. Der Einfluss von Frýbort auf den späteren Kapellmeister von Moravanka war sehr entscheidend und beeinflusste im erheblichen Maß  sein weiteres Leben.

Als hingebungsvoller Musikant ging Jan Slabák nach Brünn, wo er das Musikkonservatorium, Studienfach Trompete, mit Erfolg absolvierte. Es folgte die Anstellung in der Brünner Staatsphilharmonie, Mitwirkung im Jazzorchester von Mirko Foret sowie in der populäreren Jazzband von Gustav Brom wie auch Kooperation mit dem Symphonieorchester des Pressburger Rundfunks. Hauptberuflich war aber Jan Slabák in der Staatsphilharmonie verankert, an anderen Stellen hatte er meistens ein Gastengagement.

Jan Slabák
Jan Slabák
Zu Beginn des Jahres 1971 trug sich Slabák mit verschiedenen Einfällen herum, die allmählich vermutlich zur schwersten Entscheidung seines Lebens heranreiften: soll er, soll er nicht die angesehene Brünner Staatsphilharmonie zugunsten der Gründung seiner eigenen Blaskapelle verlassen. Er liebte und liebt nach wie vor sowohl die klassische Musik als auch die bodenständige Volksmusik. "Lacta alea est." (Geworfen ist der Würfel.) Jan Slabák reichte die Kündigung mit neunmonatiger Frist ein. Der Gründung der Blaskapelle Moravanka am 7. Februar 1972 stand nichts im Wege. Slabák gestand später, dass er den Abgang von der Staatsphilharmonie bereute. Er macht auch keinen Hehl daraus, wie es ihm ums Herz schwer war, als er am Tage der Kündigung die Beethoven "Neunte" mit der Staatsphilharmonie spielte. Die einen haben ihn verloren, die Blasmusik-Community hingegen gewann in Slabák einen prominenten Proponenten, was die Fans der böhmischen Blasmusik nie vergessen werden.

Inzwischen gewann Jan Slabák in der Brünner musikalischen Szene einen wohl klingenden Namen. Dies selbstverständlich konnte Ladislav Kozderka, dem damaligen Redakteur des Brüner Rundfunks in keiner Weise entgehen. Kozderka gehörte zu dedizierten Fans der mährischen Volksmusik. Kozderka seine Stellung war für die weitere Entwicklung von Slabák ein wichtiger Katalysator. Kozderka hegte die Absicht, durch die Rundfunksendungen mehr Volksmusik unter die Leute zu bringen. Es boten sich nun zwei Protagonisten, die Blaskapelle von Radek Muselík und Slabák seine Moravanka. Muselík's Intentionen waren, die bisherige Ausrichtung in diesem Segment beizubehalten, Slabák hingegen schwebten im Gedächtnis neue "Varianten", die zu der Zeit eher als "mutig" und experimentell einzustufen waren. Slabák war "kontaminiert" mit Vorstellungen der Volksmusik seiner Jugend aus der Mährisch-Slowakei. Er sehnte sich nach der Hervorhebung von Volksmotiven sowie Betonung des mährischen Temperamentes, dem Gesang zu einem deutlicheren emotionalen Ausdruck zu verhelfen, die Sehnsucht enthaltend, zur prägnanteren Artikulation, insbesondere bei den weiblichen Stimmen. Da er aber auch Erfahrungen mit Jazz hatte, schlich sich in diese neue Mischung auf natürliche Weise auch das "swingende" Element, das die Dynamik und Bewegung noch deutlicher hervorheben ließ.

Am Anfang war völlig unklar, wie diese neue experimentelle Darbietungsart von der Zuhörerschaft aufgenommen wird. Selbst dem recht toleranten Kozderka kam diese neue Art der Darbietung ein wenig aus "den Fugen geraten" und "revolutionär" vor. Die Rundfunkhörer entschieden. Moravanka schlug mit ihrer neuen Art der Darbietung wie eine Bombe in das mediale Geschehen ein. Eine weitere massive Verbreitung dieser neuen Welle wurde dann endgültig durch die landesweite Fernsehsendung zur "prime time" "Sie kennen Moravanka nicht?" erreicht. Moravanka war nicht mehr zu stoppen.

Es folgten unzählige Auslandstournee und Auftritte in ganz Europa und den USA. Die Blaskapelle Moravanka produzierte über 40 Originalaufnahmen, die Millionenauflagen zu Hause und im Ausland verkauft wurden. In der Besetzung von Moravanka waren ursprünglich auch einige Mitglieder der Brünner Staatsphilharmonie. Im Laufe der Zeit kam es zu Umbesetzungen. Den größten Einschlag in der Besetzung erfuhr Jan Slabák im Jahre 1985 nach einer Rückkehr der Blaskapelle vom Auslandstournee, wo die Blaskapelle auseinander fiel. Unter normalen Umständen wäre es für  Slabák kein extremes Problem. Er hatte aber noch einige abgeschlossenen Verträge in der Tasche, die zu bedienen waren. Slabák musste daher in einer relativ kurzen Zeit die Blaskapelle mit neuen Leuten besetzten, derart, dass die Blaskapelle ihren Moravanka-Sound beibehalten würde. Das war und ist weiterhin für Slabák eine Angelegenheit, die oberste Priorität einnimmt.

Jan Slabák muß auf sein Konto ein guter Charakterzug gutgeschrieben werden. Seine hohe Zivilcourage, die er in der Zeit der Okkupation damaliger Tschechoslowakei durch die "sowjetischen Brüder" erkennen ließ. Die Fernsehsprecherin Ivana, später Frau Slabák, äußerte mutig ihren verbalen Protest in einer öffentlichen Aussendung des Fernsehens gegen den Eingriff durch die Streitkräfte des Warschauer Paktes. Es kostete sie einen sofortigen Rausschmiss aus der Fernsehanstalt sowie darauf folgende Verfolgung von Familienangehörigen. Jan Slabák konnte Ivana finden und sie nicht nur als Sängerin für seine Blaskapelle, sondern später auch als seine Ehefrau zu gewinnen. Das war zu dieser Zeit ein sehr riskanter Handlungszug, mit dem man seine eigene Existenz hätte ruinieren können.

Jan Slabák hat ein Buch mit dem Titel "Můj osud je Moravanka" ("Mein Schicksal ist Moravanka") geschrieben. Er verfasste und arrangierte eine große Anzahl von Kompositionen, die über seinen Eigenverlag bezogen werden können (s.a. www.moravanka.eu). Er widmet sich nach wie vor aktiv nicht nur der Blaskapelle Moravanka, sondern geht auch als Pädagoge an der Brünner JAMU (Janáčkova Akademie Múzických Umění) seinen Verpflichtungen nach. Einen signifikanten Verdienst ist Slabák auch im Bereich der Popularisierung zuzuschreiben. Die von ihm losgetretene Lawine der Renaissance der böhmischen Blasmusik inspirierte unglaublich viele Nachfolger in allen Teilen Europas und verhalf zur Entstehung einer kaum überschaubaren Anzahl von Blaskapellen unterschiedlicher Größe. Von Blaskapellen, die die Stafette der böhmischen Blasmusik mit offenkundiger Begeisterung weiter tragen.

Lieber Hans, anlässlich deines 70. Geburtstages sei Dir in die kommenden Jahre, die du bekanntlich von 50 abwärts zählst, feste Gesundheit gewünscht sowie ein aufrichtiger Dank für all das ausgesprochen, was Du für die böhmische Blasmusik getan hast.

Dobrú noc milko má / Gute Nacht meine Liebste



arr. Jan Slabák, Volkstext

- CZ - Povím vám, proč mám rád dechovou hudbu a proč jsem jí oddaně sloužil: protože jejím základem je dech. Bez dechu není života, dech je tvořivá síla.
Naši dědové a otcové to věděli, a kdo to chce dnes popírat, je sám proti sobě.
Česká dechovka nezahyne, její krásná živá tradice to nedovolí.
-- Ladislav Kubeš st.
- DE - Ich sage ihnen,warum ich Blasmusik liebe und warum ich ihr hingebungsvoll mein ganzes Leben diente: Die Grundlage fúr die Blasmusik ist der Atem.
Ohne Atem gibt es kein Leben, Atem ist Schöpfungskraft. Unsere Opas und Väter wussten dies, und wer das bestreiten will, ist selbst gegen sich.
Die böhmische Blasmusik wird nicht untergehen, ihre schöne Tradition erlaubt es nicht.
--Ladislav Kubeš Sen.