Adieu Max Waeber

- DE - - OK -

Wer im Gedächtnis seiner Lieben lebt, ist nicht tot, der ist nur fern. Tot ist nur, wer vergessen wird.
--Immanuel Kant

Max Waeber (r.)
1935-05-27, Pfäffikon - 2014-01-01, Pfäffikon, Schweiz

hier  als Ehrendirigent nach dem Stück Počápelská von J. Poncar
beim Túfaranka-Gastspiel in Niederurnen, Schweiz am 2008-01-04
(im Bild mit kapelník Jan Bílek)
(click to enlarge)

Im Laufe dieser Woche erreichte mich die traurige Nachricht aus der Schweiz, dass unser liebe Freund Max Waeber aus Pfäffikon, nach einer längeren, zähen Krankheit uns in den frühen Morgenstunden nach dem Jahreswechsel zum Neuen Jahr 2014 für immer verlassen hat.

Max Waeber, beruflich ein erfolgreicher und in der Zürcher Gegend weit bekannter Geschäftsmann mit Möbel, Bettwaren, Vorhängen, Teppichen, war in der Gemeinschaft der böhmischen Blasmusik vor allem bekannt als ein außergewöhnlicher, leidenschaftlicher Liebhaber.

Er war nicht nur als ein Liebhaber bekannt, sondern landesweit als einer der wenigen (wenn nicht sogar der Einzige), die einen wahrlich beeindruckenden, breiten Überblick über die böhmische Blasmusikszene hatten. Er kannte alle Starkomponisten der böhmischen Blasmusik sowie viele herausragende Blasmusikspieler, wie auch  namhafte Leute der böhmischen Szene persönlich. Er unterhielt mit diesen enge freundschaftliche Beziehungen über viele Jahre, kannte bis zum ungewöhnlichen Detail ihre Einstellung, Denk- sowie Arbeitsweise. Er sammelte jeden wichtigen Charakterzug ihrer Persönlichkeit und deren Lebenseinstellung, die er erstaunlicherweise stets im Kopf behielt. Zu diesen Persönlichkeiten samt der zugehörigen Verwandtschaft zählten unter anderem Karel Vacek, Jaromír Vejvoda, Josef Poncar, Karel Valdauf, Ernst Mosch, herausragende Persönlichkeit der Hoch- und Deutschmeister Julius Herrmann, um hier nur einige zu nennen.
 



einige Briefe von Max
(click to enlarge)

Im Jahre 2007 wurde Max Waeber auf mich aufmerksam gemacht, dass ich mich mit der böhmischen Blasmusik befasse. Er begann meine Veröffentlichungen mit sichtlicher Leidenschaft - durch Vermittler - zu lesen. Er hielt vom Computer nicht viel und war daher nicht, wie man heute sagt, "vernetzt". Er begann mir Briefe zu schreiben, aus denen ich bis dahin für mich unbekannte, sehr interessante, vertrauenswürdige Details über Persönlichkeiten erführ. Unsere Kommunikation nahm rasch an Umfang zu. Fast jede Woche bekam ich einen Brief von Max mit unterschiedlichen Reflexionen, die sich aus meinen Beiträgen und seinen weiteren Assoziationen ergaben, stets ergänzt mit Infos, was sich in der Schweiz - aus seiner Sicht - so tat. Er schrieb Briefe, ich antwortete per E-Mail, die ihm in Papierform vermittelt wurden. Diese Briefe enthielten unter anderem bereits auch Hinweise auf verschiedene gesundheitliche Beschwerden und Arztbesuche, die ihn sehr plagten und evident an der aktiven Ausübung seines Hobby stellenweise massiv hinderten (Musikantenabende, Freundestreffen etc.)

Mit zunehmenden gesundheitlichen Schwierigkeiten sowie Arztbesuchen, die ihm zwangsweise auch in seinem Geschäftsleben mannigfache Probleme einbrachten, begann unsere Kommunikation "um zwei Ecken herum" verständlicherweise nachzulassen. Seine Briefe verfasste er konsequent auf einer alten Schreibmaschine vom Schweizer Fabrikat Hermes der Firma Paillard SA, die - wie er mitteilte - leider nicht existiert. Die Schreibmaschine stand in seiner Blasmusikecke im Geschäft (eine zweite gleichen Fabrikates hielt er stets in Reserve). Zum Schreiben kam er immer dann, wenn im Geschäft kurzfristig nicht viel los war. Seine Reflexionen waren daher gelegentlich nicht nur auf ein Thema orientiert, nach dem Motto, "weitere  Pause, neue Ideen".

Aus seinen Briefreflexionen lässt sich eine nachvollziehbare Schätzung für viele Persönlichkeiten aus dem breiten Spektrum der böhmischen Blasmusikszene deutlich herauslesen. Sollte ich mich aber - zwangsweise - nur auf einen Namen beschränken, dann müsste ich Karel Vacek nennen. Mit Karel Vacek unterhielt Max Waeber einen freundschaftlichen Kontakt über viele Jahre. Karel Vacek war für Max Waeber eine Persönlichkeit mit enormer menschlicher Güte und Ausstrahlung, außerdem sprach er nach Max Worten ein einwandfreies Deutsch.

Die Abdankung findet am Dienstag, den 14. Jänner 2014, um 14 Uhr in der reformierten Kirche Pfäffikon statt.
Der Abschied von Max Waeber auf dem Friedhof in Pfäffikon wird im engsten Familienkreis genommen.

Nikdy se nevrátí pohádka mládí / Nie wieder kehrt zurück das Märchen der Jugend


Musik, Text Karel Vacek
es spielt R.A. Dvorský´s Melody Boys
Gesang
R.A. Dvorský, Karel Vacek

S.a.
Skladatel Karel Vacek / Komponist Karel Vacek
R. A. Dvorský - Král české zábavné hudby / König der böhmischen Unterhaltunsmusik

Eidgenössisches Wapen

"Respice, lector, in nihil ab nihilo quam cito recidimos."
"Bedenke, Leser, wie schnell wir vom Nichts ins Nichts zurückkehren."
(Grabsteinspruch)

 

- CZ - - OK -


Kdo žije v paměti svých milých, není mrtvý, ten se pouze vzdálil. Mrtvý je jen ten, který upadne v zapomnění."
 --Immanuel Kant

Max Waeber (vpravo)
1935-05-27, Pfäffikon - 2014-01-01, Pfäffikon, Schweiz

zde jako čestný dirigent po Počápelské J. Poncara
během hostování Túfaranky v Niederurnen, Švýcarsko am 2008-01-04
(na snímku s kapelníkem Janem Bílkem)
(click to enlarge)
V průběhu prvního týdne nového roku mě zastihla smutná zpráva ze Švýcarska o úmrtí našeho milého přítele Maxe Waebera z Pfäffikonu, který nás po déle trvající, neúprosné nemoci v ranních hodinách prvního dne nového roku navždy opustil.

Max Waeber, profesně dlouhá léta úspěšný a v oblasti Curychu známý obchodník s nábytkem, ložním prádlem, záclony a koberci byl ve společnosti české dechovky znám především jako mimořádný, vášnivý milovník.

Nebyl ovšem znám  jen jako milovník, nýbrž po celém Švýcarsku (i jinde) jako jeden z mála (ne-li dokonce jediný), kteří skýtali po pravdě úctyhodný, široký přehled o české dechovkové scéně.  Znal osobně téměř všechny věhlasné skladatele české dechovky, špičkové muzikanty a angažované osobnosti na scéně české dechovky. Udržoval s těmito lidmi také přátelský vztah po mnoho let, znal jejich postoj k hudbě někdy až do neuvěřitelně podrobných detailů, jejich způsob myšlení a všímal si způsobu práce. Shromažďoval každý důležitý charakterový rys jejich osobnosti a jejich přístup k životu, které byl sto si uchovat v paměti. K těmto osobnostem včetně jejich blízkého okolí spřízněných a známých patřili mimo jiné  Karel Vacek, Jaromír Vejvoda, Josef Poncar, Karel Valdauf, Ernst Mosch, vynikající osobnost Julius Herrmann (dlouhá léta kapelník dechové hudby Hoch- und Deutschmeister) a mnoho dalších.



několik dopisů od Maxe
(click to enlarge)
V roce 2007 byl Max upozorněn na mé působení v oblasti české dechovky. Začal sledovat má zveřejnění s jistou vášní, přes zprostředkovatele. V jeho věku, jako mnoho jiných vrstevníků, k počítači a internetu nezískal vztah. Tudíž nebyl, jak se dnes říká, "v síti" k dosažení. Začal mně psát dopisy "po staru", z kterých jsem se dovídal spoustu detailů, do té doby vesměs neznámých, zajímavých a místy i značně důvěrných. Naše vzájemná komunikace nabyla v krátké době značné intenzity. Skoro každý týden jsem dostal od Maxe dost objemný dopis s nejrůznějšími informacemi a jeho osobními reflexemi, které vznikaly z mých příspěvků a jeho návazných, souvisejících asociací. K tomu přidával vždy informace o situaci na švýcarské dechovkové scéně.  Max psal dopisy, já odpovídal emaily, které mu byly zprostředkovány v papírové formě. Již v těchto dopisech se zmiňoval o různých zdravotních těžkostech a problémech, návštěvách u lékařů, což jej nejen nepříjemně zatěžovalo, ale také mu prokazatelně bránilo v aktivní účasti na mnoha festivalech, koncertech a setkáních s hudebními přáteli.

S přibývajícími zdravotními těžkostmi a častými návštěvami u lékařů, které přinášely i mnohé problémy v jeho profesním životě, začala naše vzájemná komunikace pochopitelně opadat. Max psal dopisy výlučně na svém starém psacím stroji švýcarské značky Hermes firmy Pallard SA, která již neexistuje, jak sdělil. Psací stroj byl umístěn na stolku v "dechovkovém koutku" jeho obchodu, druhý, stejný psací stroj, jak psal, udržoval "po ruce" jako rezervu. (Max byl na své psací stroje moc pyšný. Nějak jsem zapomněl mu dokonce sdělit, že jsem tyto stroje před desetiletími dokonce opravoval). K psaní se dostával vždy v okamžiku, kdy se v obchodě krátkodobě mnoho nedělo. Jeho reflexe byly proto občas ne úplně souvislé. Poté, co odběhl a vrátil se k psacímu stroji, začal jiným tématem, které se mu patrně jevilo důležitější, dle motta "další přestávka, nové ideje".

Z jeho dopisních reflexí lze jasně vyčíst a odvodit velkou úctu, kterou Max měl před mnoha osobnostmi české dechovky. Kdybych se ale měl, nuceně, omezit pouze na jedno jediné jméno, tak bych musel jmenovat Karla Vacka. S Karlem Vackem udržoval Max Waeber osobní, přátelský kontakt po mnoho let. Karel Vacek byl pro Maxe osobnost velkého srdce, lidských kvalit a magické působivosti, kromě toho - dle slov Maxe - hovořil bezvadně německy.

Rozloučení s Maxem Waeberem se koná 14. ledna 2014 ve 14 hod. v reformačním kostele v Pfäffikonu.
Maxi Waeberovi  pak dá poslední "Sbohem" pouze nejužší kruh rodinný na hřbitově v Pfäffikonu.

Nikdy se nevrátí pohádka mládí / Nie wieder kehrt zurück das Märchen der Jugend


hudba, text Karel Vacek
  hraje R.A. Dvorský s Melody Boys
zpívají
R.A. Dvorský, Karel Vacek

Viz. také
Skladatel Karel Vacek / Komponist Karel Vacek
R. A. Dvorský - Král české zábavné hudby / König der böhmischen Unterhaltunsmusik

Eidgenössisches Wapen

"Respice, lector, in nihil ab nihilo quam cito recidimos."
"Pomysli, čtenáři, jak rychle se vracíme z NIčeho do Ničeho."
(Výrok na náhrobním kameni)