Středoevropský portál české dechovky /  Mitteleuropäisches Portal böhmischer Blasmusik EVROPSKÝ PORTÁL ČESKÉ DECHOVKY
EUROPÄISCHES PORTAL BÖHMISCHER BLASMUSIK
-------- Flags --------
živá tradice v domovině a Evropě -- living tradition in home and Europe - lebende Tradition in der Heimat und Europa
HUDBA SPOJUJE NÁRODY   Hudba spojuje / Musik verbindet    MUSIK VERBINDET VÖLKER

Gedanken zur sogenannten Europameisterschaft in böhmischer Blasmusik / Zamyšlení nad tzvn. Evropským mistrovstvím v české dechovce

- DE -

F.J. Haydn, W.A: Mozart, L. van Beethoven
Wiener Klassik und ihre Hauptvertreter:
F.J. Haydn, W.A: Mozart, L. van Beethoven
 Ein Gedanken- experiment: Stellt euch liebe Blasmusikfreunde einmal vor, jemand würde sich anschicken, eine Europäische Meisterschaft in Wiener Klassik auf die Beine zu stellen.


An sich eine tolle Idee, würden sich jene unter uns mit ausgeprägtem Hang zum Business  denkenden, denn wie man sich leicht überzeugen kann,  herrscht in dieser Ecke ohnedies ein klaffendes Opportunitätsvakuum, das nach einer Verwertung schreit. Kompositionen von Haydn, Mozart und Beethoven würde man dabei listigerweise in die Kategorie CCC einordnen, so zu sagen unter "Ferner liefen".  Dafür würde man  natürlich Kompositionen und Arrangements von Epigonen und "Möchte-Gerns" mit einem Nahverhältnis zum Veranstalter in die prestigeträchtige,  sagen wir einmal "schweeere" Trippel-A Kategorie verlegen.  Um sozusagen die (Pseudo-)Hauptdarsteller gleich ins Rampenlicht zu rücken.

Man deute bloß nicht an, dieses Konzept  sei nicht genial durchdacht. Könnte es vom fachkundigen Publikum überhaupt durchgeschaut werden? Und wenn ja, wie würde im Konkreten die musikalisch sensible Wiener Gesellschaft, die die Wiener Klassik genau wie das "Schönbrunn-Silber" hütet,  auf einen solchen Ulk  reagieren? Thja, nicht auszudenken.

Ein Szenenwechsel. Unlängst wurde meinen Freunden eine Einladung zur Teilnahme an der sogenannten  "Europäischen Meisterschaft in böhmischer Blasmusik" zugestellt (In weiterer Folge auch EM in Verwendung).. Sie schickten es gleich an mich weiter, so zu sagen zur "Stellungnahme". Der Emittent der Einladung war irgendeine mir nicht bekannte Blaskapelle, vermutlich jemand, der sich anschickt, diese Aktion zu organisieren. Ich halte es für meine moralische Pflicht, einige Reflexionen zu dieser Thematik auf diesen Seiten zu ventilieren. [Weiterlesen ...]

[ Weiterlesen ... ] Gedanken zur sogenannten "Europameisterschaft in böhmischer Blasmusik

Seit einigen Jahren herrscht in der europäisch-böhmischen  Blasmusikszene beachtliche Verwirrung darüber, was die Europäische Meisterschaft eigentlich zu bedeuten habe. Die Antwort darauf  ist einfacher als man glaubt. Um es gleich auf den Punkt zu bringen: Im gegenständlichen Fall handelt es sich um alles andere als um die Europäische Meisterschaft, die in ihrer Überschrift stolz verkündet wird. Dies zu erkennen, bedarf es keiner besonderen Fertigkeit. Wenn man sich die zu diesem Zweck angelegte tabellarische Übersicht des Häufigkeitsvorkommens von Komponisten/Arrangeuren ansieht (s. unten), fragt man sich,  warum eigentlich eine viel zutreffende Bezeichnung, etwa  "Watz´sche Meisterschaft" oder je nach Präferenz, die "Deutsche Meisterschaft" nicht gewählt wurde. Diese würde den gesetzten Schwerpunkten doch  viel besser, adäquater Rechnung tragen. In dem Fall würden sich natürlich überhaupt keine Fragezeichen ergeben und dieser Beitrag wäre gegenstandslos. Das Attribut  "Europäische" ist hier hingegen massiv irreführend. Die Spekulation darüber, welche Hintergrundmotive bei der Geburt der Begriffsbildung an der Wiege wohl eine Rolle spielten, muss ich leider aus Platzgründen als eine Hausübung  den werten Lesern überlassen.

Zur Rechtfertigung meiner soeben unterbreiteten Bezeichnungs-Vorschläge  reicht gänzlich aus, wenn ich mir die diesjährigen Listen der Pflicht- und Selbstwahlstücke der EM anschaue und diese interpretiere. Ich habe mir die Mühe gemacht, auch Listen von vergangenen EM  angesehen. Es genügt, wenn ich mich bei meinen weiteren  Erörterungen auf die aktuelle Situation beschränke, um nicht zu langweilen.

Es handelt sich also um eine "Meisterschaft", nicht wahr?  Diese Tatsache berechtigt mich, sich auf den wesentlichen Teil dieses "vielversprechenden" Wettbewerbes zu konzentrieren. Die höchste  Meisterkategorie und die zugehörigen, relevanten Kompositionen stellen den für dieses ganze Vorhaben den wesentlichen, rechtfertigenden Teil dar. Dort liegt "das saftige Fleisch", alles andere kann man als "Beilagen" ansehen. Zu dem Zweck habe ich zwei einfache Übersichtstabellen der Häufigkeitsverteilung von Komponisten, Arrangeuren und Verlagen der Meisterkategorie angelegt. Keine Angst, es handelt sich um keine Integralrechnung, es ist bloß eine triviale Milchmädchenübersicht. Ehe ich auf die Interpretation dieser Tabellen eingehe,  muss ich die Jury vorstellen, deren Zusammensetzung für meine weiteren Überlegungen nicht  "unerheblich" ist.

Amtierende Jury:
  • Freek Mestrini, NL, Leitung
  • Franz Watz, D
  • Antonín Koníček, CZ
  • Klaus Rappl, A
Die Pflicht- und Selbstwahlstücke der Höchststufe A  bestehen insgesamt aus 32 Werken, die von einem der 12 Verlage bezogen werden müssen (dies ist eine Grundvoraussetzungen für eine Teilnahme).

Dabei ergibt sich die folgende Häufigkeitsverteilung von Komponisten und/oder Arrangeuren aus dem Lager der MoschStil-Nahen (Tab.1):

Komponist und/oder Arrangeur Anzahl der Werke Bemerkungen
F. Watz 16 MoschStil-Verfechter
Jury-Mitglied
F. Bummerl 2 MoschStil-Verfechter
G. Weinkopf 1 MoschStil-Verfechter
Zwischensumme 19 von 32 MoschStil-Verfechter
Rest 13 --

Tab. 1 Häufigkeitsverteilung von beteiligten Komponisten und/oder Arrangeuren
(
Höchststufe A)
 


Verlag beteiligte Stückzahl Bemerkungen
De Haske 7 Zusammenarbeit mit
Mestrini, Jury-Mitglied
MoschStil-Verfechter
Wertach 4 Zusammenarbeit mit
Watz, Jury-Mitglied
MoschStil-Verfechter
Ewoton 4 Zusammenarbeit mit
Bummerl
MoschStil-Verfechter
Zwischensumme 15 von 32 MoschStil-Verfechter
Klarus 6 --
Rundel 3 --
Kliment 2 --
Restliche Verlage 6 --

Tab.2 Häufigkeitsverteilung von Verlagen
(
Höchststufe A)
 

Dem fachkundigen Publikum, vor allem in Deutschland, muss man die naturgemäße Verbundenheit der Herrn Bummerl, Mestrini, Weinkopf, Watz zu Herrn Mosch sowie zu seinem  InterpretationsStil nicht besonders erläutern. Ich habe diesen Sachverhalt in den Tabellen deshalb als  MoschStil-Verfechter bezeichnet.  Die Tabellenzahlen lassen klar ein signifikantes Übergewicht der Interpretationsweise der böhmischen Blasmusik zu Gunsten der Mosch-Proponenten erkennen. Dies betrifft alle drei Bereiche:  Literaturauswahl, Jury-Besetzung wie auch die Verlagsbeteiligung. Die Meisterschaft ist daher schwer "deutsch-lastig", um es vorsichtig zum Ausdruck zu bringen. Diese Tatsache berechtigt mich, die Rechtfertigung "Europäische Meisterschaft" völlig in Frage zu stellen. Hinsichtlich der in Europa anzutreffenden InterpretationsStile (s.a. unten)  kann bei dieser Meisterschaft, was den fairen Proporz anbelangt, überhaupt keine Rede sein. Das sollten vor allem jene Blaskapellen wissen, die vor allem am mährischen InterpretationsStil ein besonderes Gefallen finden.

Der Begriff "böhmische Blasmusik" ist bei den meisten europäischen Blasmusikfans mit Komponistennamen verknüpft wie
Bláha, Borovička, Fučík, Gurský, Hudec, Hrdlička, Konečný, Kotásek, Kubeš, Dynastie der Maňas, Poncar, Prajka, Procházka, Slabák, Smišovský, Vacek, Valdauf, Žváček und vielen, vielen anderen, überaus bedeutenden Komponisten und Arrangeuren. Die Blasmusik dieser Komponisten - in entsprechenden Arrangements!! - erfreuen sich einer besonderen Popularität in weiten Teilen Europas, deshalb verdienen sie angemessene Beachtung. Eine Meisterschaft muss gänzlich ihre Glaubwürdigkeit einbüßen, wenn Hauptvertreter der böhmischen Blasmusik  irgendwo unter den "Beilagen" gesucht werden müssen. Das Ansehen einer Meisterschaft muss gewaltig darunter leiden und wird vom Fachpublikum völlig ignoriert, wenn Epigonen und Nachahmer die Top-Klasse frequentieren und sich anschicken, den Ton anzugeben.

Anwandlungen, die böhmische Blasmusik mit der deutschen Interpretation gleichsetzten zu wollen ist ein blanker Unfug. Man möge nicht vergessen, dass sowohl Ernst Mosch als auch  sein im vorigen Sommer verstorbener kongenialer Partner Franz Bummerl  bei der böhmischen Blasmusik massive Anleihen nahmen. Es steht außer Zweifel, dass der überwiegende Teil von Ideen, die von diesem Zweigespann in Bares umgesetzt wurde,  von böhmischen Komponisten stammt.  Man soll  ja nicht übersehen, dass es sich hier, nach wie vor um das "böhmische Familiensilber" handelt.

Ergänzend sollen noch einige Überlegungen zum Sound-Charakter und  InterpretationsStil in der böhmischen Blasmusik angehängt werden. Wie wir wissen, besteht zwischen dem InterpretationsStil und dem Sound-Charakter eine komplementäre Beziehung. Es gibt genauso wenig eine Form ohne Inhalt wie Inhalt ohne Form. Folgende Faktoren sind in diesem Zusammenhang von besonderem Interesse. Diese beeinflussen sowohl den InterpretationsStil wie auch den Sound-Charakter:
  • Anzahl der Spieler (3er, 5er-, 7er--Partie, kleine, große Blaskapelle, kleines, großes Blasorchester)
  • die Art, Bauart und Qualität der verwendeten Musikinstrumente
  • mit / ohne Gesang, Anzahl der Sänger
  • gewählte Kompositionen
  • gewählte Arrangements!!!
  • Frasierung
  • Einfluss der regionalen Tradition (sofern vorhanden)
  • Fertigkeit, Charakter, Mentalität der Spieler
  • Mentalität, Erwartungen des Publikums
  • Einfluss durch auswertige Entwicklungsströmungen
  • (unvollständig ...)
Die gegenwärtige Praxis der böhmischen Blasmusik ließe sich der Einfachheit halber in eine der 4  (sehr groben) Kategorien einteilen (Hier gehe ich von einer "Vogel-Perspektive" aus. Freilich kann man sich, insbesondere auf der regionalen Ebene, genauere Klassifikation vorstellen):

    urböhmische Stil-Form (Babouci)
  • böhmische Stil-Form (Kubeš)
  • mährische Stil-Form  (Slabák)
  • deutsche Stil-Form (Mosch)

Hier noch einige Gedanken zu  "Bewertungsbestrebungen" in der Musik, nach dem Motto  "dieser Darbietung ordnen wir die Zahl 425,3 zu, jener hingegen die Zahl 582,0". Ich vermute, diese Tendenz hängt mit dem Aufkommen des industrialisierten Zeitalters zusammen.  Lassen sich die in der Musik, der Malerei etc. manifestierten Gefühle, Ansichten, Überzeugungen, Sitten, Bräuche, Tradition, Geschmack, u.v.a.m., in einer eindimensionalen Zahl ausdrücken? (USA ausgenommen, dort lässt sich scheinbar mit einem einzigen Zeichen de-facto alles messen). Von diesen grundsätzlichen, viel wichtigeren Überlegungen nun einmal abgesehen, versuche ich der polemischen Fragestellung nachzugehen:  Welcher der aufgestellten Stil-Formen sollte beim Beurteilen in der böhmischen Blasmusik als "Referenz"  herangezogen werden?

Man könnte beispielsweise von einem "Durchschnitt",  irgendeinem analytisch konstruierten "Mix" ausgehen  Ja, wie müsste denn eine derartige  Messlatte "Esperanto musica bohemia" eigentlich aussehen? Oder sollte man die mährische Stil-Form als den geeigneten Bezugspunkt nehmen? Von Mähren sind in den vergangenen Jahren viele Impulse ausgegangen,  viele Teile Europas wurden und werden weiterhin "evangelisiert" (Kumpan und anderen).  Wäre das der Weg? Und wie wäre es, die deutsche Stil-Form als europaweites Bezugsmaß heranzuziehen?  Da hätte man wieder ein massives Akzeptanzproblem  in böhmischen Landen. Man sieht, mit welchen Problemräumen menschlicher Natur wir hier zu tun haben.

Die wichtigste Frage habe ich mir jedoch für diesen Augenblick aufgehoben: Die Musik macht an sich glücklich. Wem ist aber mit einer Bewertung eigentlich geholfen?  Sicherlich nicht einer menschlichen Seele mit ihren individuellen, feinverwobenen komplexen Vorstellungen  von Liebe, Lebenssinn, Lebensglück, Zufriedenheit, Wohlempfinden, Geschmack.

Umfrage zu
diesem Artikel
Der Sachverhalt in diesem Artikel
wurde aus meiner Sicht ...
{acepolls 3}
Ergebnis (deutsche Version)
výsledky (česká verze)
Auf einen durchaus interessanten Aspekt der Meisterschaften soll noch eingegangen werden. Meisterschaften können aufgrund der derzeitigen Abhaltungspraxis nie ein repräsentatives Ergebnis anbieten. Das liegt einfach daran, dass es in diesem Segment überhaupt keine Vorselektion der beteiligten Blaskapellen gibt, sei es auf lokaler, regionaler, nationaler oder übernationaler Ebene. Die sogenannten "Meisterschafts-Ergebnisse" sind relative Zufallszahlen, kaum aussagekräftig. Wenn wir von Meisterschaften reden, so fúhren wir doch die "Vorlage" aus den Sportbereich unter die Lupe. Dort  ist eine Vorselektion selbstverich. Wenn es einem Wettkämpfer nach einer langen Vorselektionskette  schließlich gelingt, in die enge Auswahl selbstverständlich zu gelangen und dann die 5m hohe Latte zu überspringen, wird er zum Meister gekürt. Im Bereich der Blasmusik haben wir manchmal mit "Meisterschaften" zu tun, bei denen sich gelegentlich auch nur 3 zufällige Blaskapellen beteiligen ... und es gibt "Ergebnisse". Ist das nicht eine ulkige Sache? Man möge nur an olympische Spiele denken, die nach diesem Schema laufen würden. Na ja, vielleicht wäre es ja auch ganz fein. Jedes Dorf könnte dadurch einen eigenen "Weltmeister" haben und alle wären glücklich.

Nichtsdestotrotz, es lebe also die "Österreichische Meisterschaft" in Österreich, die "Deutsche Meisterschaft" in Deutschland,  die "Schweizerische Meisterschaft" in der Schweiz, die "Holländische Meisterschaft" in Holland  ... und die böhmische hätte ich beinahe übersehen. Daher, es lebe natürlich auch die "Slowakisch-mährisch-böhmische Meisterschaft" in der Interpretation ihrer eigenen Musik in Böhmen, Mähren und der Slowakei. Dem Glücksempfinden wird dann, wie ich glaube, eigentlich  nichts mehr im Wege stehen.

Die Ankunft des Glúcks / Příchod štěstí
Die Ankunft des Glücks / Příchod štěstí
amtlich noch nicht bewertet / úředně ještě nehodnoceno
(Bewertung aber wahrscheinlich um den Wert 380,4 / hodnocení pravděpodobně kolem hodnoty 380,4)

[ Čti dále ... ] Zamyšlení nad takzvaným  "Evropským mistrovstvím" v české dechovce



Již několik let panuje v evropsko-české dechovce značný zmatek v tom, co má vlastně znamenat "Evropské mistrovství v české dechovce". Odpověď na tuto otázku je snadnější, než by si člověk myslel. Rovnou k věci. Jedná se o vše možné, jen ne o "Evropské mistrovství", které se proklamuje v nadpisu. Dopracovat se k tomuto zjištění nevyžaduje žádné zvláštní schopnosti. Prohlédneme-li si tabulkový přehled četnosti výskytu skladatelů a aranžérů této soutěže (viz. tabulky), musíme si položit otázku, proč se tato akce nenazývá daleko přiléhavěji "Watzovo mistrovství" a nebo, dle preference, "Německé mistrovství v české dechovce". Tento název by totiž stěžejním bodům soutěže daleko adekvátněji odpovídal. V tom případě by bylo zdejší zamyšlení zcela bezpředmětné. Přívlastek "Evropské" je naproti tomu masivně zavádějící. Spekulace nad tím, jaké úvahy hrály roli při zrodu nad kolébkou tvorby názvu, přenechám ctěným čtenářům za domácí úkol.

K obhajobě mnou navržené změny názvu dostačí zcela vyhodnotit seznam skladeb na tento "mistrovský" rok, viz. Pflicht- a Selbstwahlstücke. Já tomu věnoval čas, podíval se i na seznam skladeb předchozích let. V následujícím bude ale stačit rozbor současné situace, abych nezavdal k dlouhé chvíli.

Rekapituluji: Jde o "mistrovství", ano? Tato skutečnost mě opravňuje k tomu, abych se soustředil na podstatnou část této "slibné" soutěže. Nejvyšší mistrovská třída a relevantní skladby, které tato obsahuje, tvoří hlavní část soutěže, která "mistrovství" vůbec opodstatňuje. Tam se nachází "šťavnaté maso", vše ostatní kolem lze vidět jako pouhou "přílohu".
 
Za tímto účelem jsem vytvořil dvě jednoduché tabulky rozložení četnosti skladatelů, aranžérů v této nejvyšší kategorii a nakladatelství, která se zde vyskytují.. Žádné strachy, nejdená se o integrální počet, ale jen o zcela primitivní součty. Než se ale k tabulkám vyjádřím, je třeba představit porotu, jejíž sestava není pro mé další úvahy zcela "nepodstatná".
 
Porota v úřadu:
  • Freek Mestrini, NL, vedoucí poroty
  • Franz Watz, D
  • Antonín Koníček, CZ
  • Klaus Rappl, A
Skladby nejyšší kategorie A  - viz. také Pflicht-Selbstwahlstücke mistrovské třídy (Höchststufe A) - sestávají dohromady z 32 děl, které je nutné zakoupit přes jedeno z 12ti nakladatelství  (základní podmínkou účasti je zakoupení aranží u zmíněných nakladatelství).

Z toho vyplývá následující rozprostření četnosti výskytu skladatelů a/nebo aranžérů z tábora, který jednoznačně fandí Moschovu stylu interpretace (Tab.1):

Skladatel a/nebo aranžér Počet děl Poznámka
F. Watz 16 obhájce Moschova stylu, člen poroty
F. Bummerl 2 obhájce Moschova stylu
G. Weinkopf 1 obhájce Moschova stylu
mezisoučet 19 von 32 obhájci Moschova stylu
zbytek 13 --

Tab. 1 rozptyl zůčastněných skladatelů a aranžérů
(mistrovská třída, Höchststufe A)
 


Nakladatelství počet skladeb Poznámka
De Haske 7 spolupráce s Mestrini, člen poroty, obhájce Moschova stylu
Wertach 4 spolupráce s Watzem, člen poroty, obhájce Moschova stylu
Ewoton 4 spolupráce s Bummerlem,  obhájce Moschova stylu
mezisoučet 15 von 32 obhájci Moschova stylu
Klarus 6 --
Rundel 3 --
Kliment 2 --
ostatní 6 --

Tab.2. Rozložení nakladatelství
(mistrovská třída, Höchststufe A)
 

Odbornému publiku, zejména v Německu, není třeba podrobně rozebírat přirozenou oddanost pánů Bummerla, Mestriniho, Weinkopfa, Watze k panu Moschovi a jeho iterpretačnímu stylu. V tabulkách jsem tuto rozhodující skutečnost opatřil poznámkou "obhájci Moschova stylu". Čísla v tabulkách hovoří jasnou řečí. Z ohledem na způsob interpretace české dechovky z nich vyplývá jednoznačná převaha ve prospěch Moschových proponentů.

Toto se týká všech stěžejních částí soutěže, volba literatury, sestava poroty, aranže podílejících se nakladatelství. Je zjevné, že toto  "mistrovství" má silně německý charakter, vyjádřeno velmi opatrně. Tato skutečnost mě opravňuje k totálnímu zpochybnění existence "Evropského mistrovstvství". S ohledem na interpretační styly (viz. níže), s kterými se v Evropě setkáváme, nemůže být v souvislosti s tímto "mistrovstvím" ani řeči. Měly by to vědět především všechny ty kapely, kterým se, zejména v západní hemisféře, moravský interpretační styl zalíbil a hrají jej.

Česká dechovka je u většiny příznivců spojována se jmény skladatelů jako jsou  Bláha, Borovička, Fučík, Gurský, Hudec, Hrdlička, Konečný, Kotásek, Kubeš, dynastie Maňasú, Poncar, Prajka, Procházka, Slabák, Smišovský, Vacek, Valdauf, Žváček a mnoha, mnoha jiných, nade vše významných skladatelů a aranžérů. Dechovka těchto skladatelů - v odpovídajících aranžmá!! - se těší velké oblibě v mnoha částech Evropy, proto si také zaslouží patřičnou pozornost. Jakékoliv "mistrovství" musí zaplatit svou hodnověrností, když zmíněné reprezentanty české dechovky "zastrčí" kamsi mezi přílohu, kde je zájemce musí hledat. Autorita takového mistrovství tím musí jasně trpět a je odborným publikem ignorována, když místo zmíněných hvězd je nejvyšší kategorie frekventována epigony a napodobiteli, kteří chtějí udávat tón.

Pokusy, položit rovnítko mezi českou dechovkou a německým stylem interpretace je hotový nesmysl. Je třeba poukázat na to, že jak Ernst Mosch, tak jeho kongeniální partner Franz Bummerl, který loni v létě zemřel, si z české dechovky vypůjčili mnoho. Není pochyb o tom, že převážná část nápadů, jež byla těmito dvěma převedena do "tvrdé měny", měla svůj původ u českých skladatelů. Nelze přehlédnout, že se zde stále jednbá o "české rodinné stříbro".

Zde ještě pro doplňení několik úvah k charakteru "soundu" a interpretačnímu stylu v české dechovce. Jak známo, existuje mezi interpretačním stylem a chatakterem vyprodukované tónové směsi komplementární vztah.  Stejně jako nexistuje forma bez obsahu či obsah bez formy.  Následující složky jsou v tomto ohledu zejména podstatné a ovlivňují obojí:

  • počet hráčů (trojka, pětka, sedmička, malá, velká kapela, malý, velký orchestr
  • druh, konstrukce a kvalita užitých nástrojů
  • se zpěvem, beze zpěvu, počet zpěváků
  • volené skladby
  • volené aranžmá!!!
  • způsob frázování a jiných prvků podání
  • vliv regionální tradice
  • zručnost, charekter, mentalita hráčů
  • mentalita, očekávání publika
  • vliv vývojových proudů
  • (neúplné ...)
Současnou praxi české dechovky by bylo možno začlenit - z důvodů jednoduchosti - do jedné z následujících  4 velmi hrubých kategorií (Vycházím zde z "ptačí" perspektivy,. Samosebou si lze představit, třena na regionální úrovni,  jemnější klasifikační rastr)

  • původní, starý český styl (Babouci)
  • český styl (Kubeš)
  • moravský styl  (Slabák)
  • německý styl (Mosch)

Na tomto místě ještě několik myšlenek k snahám hodnocení a kvantifikace v hudbě, dle mota "tomuto přednesu přiřadíme číslo 425,3, jinému naproti tomu číslo 582,0". Tuším, že tyto tendence souvisí úzce se vzrůstem průmyslového věku.  Lze hudbu či malířství, jež jsou manifestace lidských citů, náhledů, přesvědčení, zvyků, tradice, vkusu a mnoho dalších vyjádřit jednodimenzionálním číslem? (Kromě USA, tam lze patrně jedním pouhým symbolem měřit de-fakto zcela vše).  Nepřihlížeje nyni ke komplexnosti nastíněné tématiky, pokusím se věnovat následující otázce: Která z uvedených forem by měla být v hodnocení české dechovky brána jako "referenční"?

Bylo by možno vyjít z jakéhosi "průměru", analyticky konstruovaného "mixu". Ovšem jak by měla ve skutečnosti taková laťka "esperanto musica bohemia" ve skutečnosti vypadat? A nebo by měl být moravský interpretační styl vztažnou formou? Z Moravy vyšly v posledních desetiletích mnohé impulzy, značná část Evropy byla vystavena  "moravské evangelizaci" (Kumpan a jiné kapely). A co tak zvážit německou interpretační formu jako vztažné měřítko? S tou by byl patrně spojen silný problém akceptace  v českých zemích. Zde je patrné, s jakým problémovým prostorem lidské nátury zde máme co do činění.

Anketa k článku
Obsahové souvislosti jsou z mé perspektivy ...
{acepolls 4}
výsledky (česká verze)
Ergebnis (deutsche Version)
Jednu z nejdůležitějších otázek jsem si ovšem ponechal pro tento okamžik: Hudba lidskou duši obšťastňuje. Komu je ale "měřením" a neutuchajícími snahami kvantifikovat prokázána služba? Jistě ne lidské duši , plné individuálních, jemně spředených komplexních představ o lásce, smyslu života, životním štěstí, spokojenosti, pohodě,  vkusu.

Vyskytuje se ještě jeden zajímavý aspekt, kterému chci věnovat pozornost.. Mistrovství v rámci současné praxe pořádání nenabízí nikdy nějaký reprezentativní výsledek. Je to dáno tím, že v tomto segmentu soutěžení neexistuje žádná předselekce kapel, ať již na místní, regionální, národní či mezinárodní úrovni.  Tak zvané výsledky mistrovství jsou relativní, nic neříkající náhodná čísla.  Když hovoříme o mistrovství, tak i zde vezměme v potaz "předlohu" ze sportu. Tam je předselekce samozřejmostí. Když se soupeřům po dlouhé předselekci konečně podaří, dostat se do užšího výběru a poté jeden z nich 5ti metrovou "laťku" přeci jen přeskoči, je povýšen na mistra. V oblasti dechovky máme mnohdá co do činění s mistrovstvými, kterých se zůčastnily všehovšudy tři kapely ... a máme "výsledky". Není to legrační záležitost? Stačí myslet na olympijské hry, které by probýhaly obdobným způsobem jako v dechovce. No ano, možná, že by to dokonce bylo i prima. Každá vesnice by takto mohla mít svého "světového mistra" a všichni by byli šťastni.

Nicméně, ať žije tedy "Rakouské mistrovství" v Rakousku, "Německé mistrovství" v Německu, "Švýcarské mistrovství" ve Švýcarsku, "Holandské mistrovství" v Holandsku ... a na to české bych málem zapoměl. Proto, ať žije přirozeně i "Česko-moravsko-slovenské mistrovství" v interpretaci česko-moravsko-slovenských dechovkek/dychovek v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Pocitu šťestí, jak se domnívám,  pak asi už nebude stát v cestě už vůbec nic.

Die Ankunft des Glücks / Příchod štěstí
Die Ankunft des Glücks / Příchod štěstí
amtlich noch nicht bewertet / úředně ještě nehodnoceno
(Bewertung aber wahrscheinlich um den Wert 380,4 / hodnocení pravděpodobně kolem hodnoty 380,4)