Středoevropský portál české dechovky /  Mitteleuropäisches Portal böhmischer Blasmusik EVROPSKÝ PORTÁL ČESKÉ DECHOVKY
EUROPÄISCHES PORTAL BÖHMISCHER BLASMUSIK
-------- Flags --------
živá tradice v domovině a Evropě -- lebende Tradition in der Heimat und Europa
HUDBA SPOJUJE NÁRODY   Hudba spojuje / Musik verbindet    MUSIK VERBINDET VÖLKER

1. Festival Zbořilovy Milotice



- CZ -

  Po půlnoci jsem se vrátil - cestou domů doprovázen velmi silným deštěm - z 1. festivalu dechových hudeb Zbořilovy Milotice, který se konal dne 19. června v levém křídle Milotického zámku za účasti kapel Miločanka, Jižani, Drietomanka a hostující Mistříňanky. Fotografie budou k dispozici během pondělního odpoledne. Také v krátkosti mé dojmy shrnu později. Z mé perspektivy se festival velmi vydařil.


Fotky z festivalu se nachází ve fotoalbu.

Videoáznam kapel Miločanka, Jižani, Drietomanka a Mistříňanka  se nachází ve videoalbu.


Založení tohoto festivalu souvisí s mimořádnými zásluhami pana Zbořila, rodáka z Milotic, který věnoval svůj život péči a propagaci dechové hudby a aktivně se přičinil o výchovu hudebního dorostu, ke kterému patřili i kluci Pavlušovi. Založení festivalu je akt poděkování ze strany Pavlušů za jeich životní hudební směrování a vztah k žitým tradicím. Proto je zakladatelem a hostitelem festivalu dechová hudba Mistříňanka, kterou bychom dnes bez zmíněného vývoje patrně neměli.

Foto vpravo: Kluci Pavlušovi, Antonín a František, odchovanci pana Zbořila

Zde několik mých dojmů z festivalu. Do Milotic jsem přijel úmyslně o něco dříve, asi půl hodky před festivalem, začínajícím v 16 hodin. Byl jsem ale značně překvapen neočekávaným počtem aut, která zaplnila nejen zámecké parkoviště, ale i  velikánský kus přilehlé louky. Aha, o návštěvníky nebude nouze, blesklo mně hlavou. A taky že ano. Mistříňanka očekávala sice slušnou návštěvnost, dechových fandů přišlo ale značně více, než se odhadovalo.

S odstupem největší festivalový přínos "zajistil" Antonín Pavluš, když v rozhovoru se mnou tvrdil, že "udajně" pršet nebude, ač tomu vše nasvědčovalo. Myslel jsem si, nuž domácí, bude znát a vědět. Festival se konal v levém zámeckém křídle a to "pod širým nebem", což je vždy značné riziko, rozhodující zpravidla o úspěchu / neúspěchu takového festivalového "podujatia", jak by řekli naši slovenští sousedi. Antonín měl pravdu, pršet začalo až poté, co bylo prostranství zcela vyklizeno aá do poslední lavičky. Při mém odjezdu začalo slušně pršet a než jsem dorazil ke státní hranici, lilo pak neuvěřitelně o závod celou cestu až domů.

Festival byl pro mě vítanou příležitostí setkat se s celou řadou přátel "stejné krevní skupiny" a zvědět kdejaký detail z osobního života muzikantů, změn v obsazení kapel, což je vždy zajímavé dostat z první ruky. Naskytla se také možnost osobně poznat přítomného Josefa Dofka, dle mého mínění jednoho z předních současných textařů, kterému jsem již nejméne dva roky "vyhrožoval" návštěvou v jeho domicilu:-) Jak rychle čas běží jsem si opět uvědomil, když mě syn Jara Múdreho, kapelníka Drietomanky,  "přesvědčoval", "že už ma seděm liet". Naposledy jsem jej viděl spícího v kočárku během mé návštěvy Drietomského festivalu dychových hudieb. Radost jsem rovněž měl se setkání s Pavlem Jechem, který "on fly" nyní  zastupuje - zpěvem i moderací - svého zaneprázdněného bratra Luboše u dechové hudby Jižani.  Jen mimochodem jsem si uvědomil jednu zásadní věc: Čím stabilnější obsazení, tím dlouhodobě stabilnější výkony kapel. Zde se ale jedná jistě o nejtvrdší očíšek, s kterým mají kapely zpravidla co do činění. S ohledem na ozvučení by se dalo do budoucna patrně ledacos zlepšit (koncentrace, pozornost).

Osobně jsem z festivalu odjížděl s velmi dobrým pocitem, neboť mě Mistříňanka nikdy nezklamala. Poděkování Františku Pavlušovi za osobní pozvání a volný vstup.

Viz. také Jubileum / Jubiläum - Růženka Dobešová 70


Anniversary January 2014 - Marie Kolomazníková

- CZ -

Před 98 lety se v měsíci lednu narodila "Kněžna slováckých písniček", textařka lyrických písní Marie Kolomazníková.


Marie Kolomazníková
1916-01-21, Zástřizly u Uh. Hradiště
2003-12-27, Uherské Hradiště

Slávek Smišovský: "Mařenko, jaký vztah máte k (hradu) Buchlovu?" - "Nádherný! Chcete, napíši Vám o tom písničku. Budete doma? Já vám ji po telefonu zazpívám."

A tak vznikla
"Zahrada Moravy"
Hudba Blahoslav Smišovský
text Marie Kolomazníková
zpívá
Vojtěch Horký
dechová hudba Stříbrňanka
kapelník Vojtěch Horký

"Široká dolina, úrodná rovina,
zahrady, pole, vinohrady,
z Hradišťa kúsek dál,
hrad Buchlov, lesů král,
z dávných dob na skále,
stojí tady.

Chtěl by sa starý hrad,
s Barborkú podívat,
z Buchlovských lesů do doliny,
kde všeci zpívajú,
sklénečky zdvíhajú,
kde každý omládne,
hned je iný.

Kdo jednú jedenkrát,
dojde sem, je tu rád,
a keho srdéčko pobolívá,
Zahrada Moravy,
slunkem ho pozdraví,
s pěsničkú každý rád
pookřívá."

Marie Kolomazníková pocházela z rodiny se 4 dětmi. Lásku k domovině, cit pro krásné a hudbu pěstoval v dětech tatínek, ředitel školy v malé obci Zástřihy, vzdálené několik kilometrů západně od hradu Buchlova. Celá rodina navštěvovala hrad téměř pravidelně. Z hradu je nádherný, široký výhled na slušný kus Moravy. Za pěkného počasí bylo vidět až k samé řece Moravě. Tatínek pedagog neopomněl nikdy z výšin hradu dětem nabídnout vhodnou metaforu:
"Děti, toto je můj rodný kraj.
Tady ptáci jinak zpívají,
tady slunko jinak svítí."

Marie Kolomazníková, povoláním učitelka, si udržela svůj úzký vztah k poesii, folkloru, tradici a hudbě po celý život. Poezii "nosila" v sobě. Měla neuvěřitelný cit pro situaci a slovní invenci. Na mnohé zvládla v daném okamžiku bezprostředně zachytit souvislosti v krátkosti několika poetickými nástiny.

Spolupracovala s mnoha skladateli, ke kterým lze na prvním místě řadit Slávka Smišovského, byla jeho takříkajíc "dvorní dámou". Citové struny Marie Kolomazníkové a Slávka Smišovského byly téměř souzvučné. K dalším patřili Jiří Vrána, Jaroslav Vinklárek z Veselí, Václav Maňas ml. Udržovala také úzký vztah k řadě dechových hudeb. Patřili k nim zejména Stříbrňanka, ale také Mistříňanka, Vlčnovjanka, Šohajka, Bojané, Novovešťanka, Vracovjanka, Ostrožská kapela a řada dalších. Pět desetiletí udržovala literárně přátelský kontakt se Stanislavem Pěnčíkem.

Je zajímavé, že ve svém aktivním věku věnovala spoustu času nejen poezii, ale také nejrůznějším činnostem praktického charakteru, což by člověk u literárně orientovaného člověka jen tak nečekal. (Jako kuriozitu uvádím, že měla aprobaci na rozhodčí v kopané, zabývala se profesním opracováním dřeva a železa a jiné ...)

K jednomu z jejích posledních textů patří i následující poetický střípek:

Jabloňka
V zahrádce jabloňka pět let stará,
poprvé rozkvetla letos z jara,
pět kvítků růžových, štíhlá v pase,
svatební družičce podobá se.

Je trochu v rozpacích z první krásy,
vítr ji hladí a čechrá vlasy,
přilétly včelky a medem voní,
nad pěti kvítky a na jabloni.

Odešlo léto, je podzimní čas,
těší se jabloňka, těší se zas,
stojí tu jabloňka v jiné kráse,
pět líček červených usmívá se.


Interview se Stanislavem Pěnčíkem

(Občas se uvádí, že název "Kněžna slováckých písniček" pochází od Stanislava Pěnčíka. Pravdou je,
že sám Stanislav Pěnčík ve své knize "Když zazpívají křídlovky", z které jsem, mimo jiné, čerpal i já, jasně uvádí: "Ať ještě dlouho platí slova těch, kteří Vás (tj. paní Kolomazníkovou), z velkého obdivu, nazvali "Kněžnou slováckých písniček".
(Toliko pouze pro pořádek.)

Viz. také / Siehe auch
Skladatel Blahoslav Smišovský - Odešla legenda moravské dechovky / Komponist Blahoslav Smišovský - Legende der mährischen Blasmusik hat uns verlassen

viz. také
2009-07-16: Hrad Buchlov, Reisefotos