Středoevropský portál české dechovky /  Mitteleuropäisches Portal böhmischer Blasmusik EVROPSKÝ PORTÁL ČESKÉ DECHOVKY
EUROPÄISCHES PORTAL BÖHMISCHER BLASMUSIK
-------- Flags --------
živá tradice v domovině a Evropě -- living tradition in home and Europe - lebende Tradition in der Heimat und Europa
HUDBA SPOJUJE NÁRODY   Hudba spojuje / Musik verbindet    MUSIK VERBINDET VÖLKER

41. Blasmusikfestival Ratíškovice

"... kdyby mňa oklamal, dokola celý svět, s tebou si budu, pěsničko moja, najlepší rozumět"
"... auch wenn mich die ganze Welt herum enttäuschen würde , mit dir, mein liebes Lied, mit dir werde ich mich immer am Besten verstehen."
-- Blaskapelle Dolanka

cz- Česká verze se nachází v druhé polovině článku.

Das alljährlich veranstaltete Blasmusikfestival in Ratíškovice am Sonntag des vergangenen Wochenendes, den 12. Juni konnte kaum besser ausfallen. Gewitter und Wolkenbrüche in dieser Region in den Sommermonaten sind an Tagesordnung. Die Wetterlage hatte dieses Mal aber viele Besucher sehr angenehm überrascht. Begeisterte Fans haben das diesjährige 41. Festival der Blasmusik in bester Stimmung unterm freien Himmel bei Sonnenschein genießen können.

BK Stříbrňanka
 Stříbrňanka´s Gesangsquintett
Matijášek Ondrůšek in der Mitte

In musikalischer Hinsicht wurde ein Querschnitt dessen geboten, was der interessierte Blasmusikfan in der mährischen Blasmusikszene bei vielfältigen Anlässen in der Interpretation zahlreicher Blaskapellen zu hören bekommt.  Ein Angebotsquerschnitt, ein Interpretationsniveau der Gegenwart. Darin ist auch der tiefere Sinn derartiger Festifals in Mähren begründet.  "Quantifizierungs"-Gedanken jedweder  Art sind insbesondere bei diesen Anlässen völlig fehl am Platz. Dem einheimischen Zuhörer kommen auch nicht in den Sinn. Traditionspflege  steht im Vordergrund, "Titel, Meister, Reihungen etc." sucht niemand. (In diesem Zusammenhang sei auch an die in Mode gekommenen, irgendwo erfundenen sinnlosen ´möchte-gern´ "Meisterschaften in böhmisch-mährischer Blasmusik"  und ähnliche neulich im Gebrauch befindlichen, ökonomisch untermahlten Neologismen).

Im Laufe des Vormittages boten die Jugendblaskapellen ihr blasmusikalisches Können an, der Nachmittag bestritten Blaskapellen mit längerer Erfahrung. Wenn man von dem allgemein hohen Niveau der Präsentationen aller Blaskapellen absieht, ist sicherlich angebracht, einige Namen von besonders engagierten Leuten im Bereich der Nachwuchserziehung zu nennen. Mladá muzika Šardice unter der musikalischen Leitung von Roman Kohoutek fiel mit ihrem beeindruckenden Auftritt genauso auf, wie die Blaskapelle "Musikschule (ZUŠ) Hulín" unter der engagierten musikalischen Leitung von Petr Oříšek, einer Formation, in der sein siebenjähriger Sohn am Schlagwerk bereits den Takt angibt. ...

Es ist hier nicht meine Absicht, jede Blaskapelle unter die Lupe zu nehmen. Warum auch. In der Gesamtheit wurde von jeder Blasformation wunderbare Stimmung geboten, von jeder Blaskapelle auf ihre Art. Aus den von mir gemachten Videoaufnahmen ist ersichtlich, welchen Stellenwert dem Gesang zukommt. Es ist kein Zufall, dass ich mich auf die Sänger stets konzentriere. In ausgeprägter Form kann man es bei der minimal besetzten Formation "Zahorskí muzikanti" mit erstklassigem Gesang nacherleben.

Zum ersten Mal hatte sich bei diesem Festival auch die neu gegründete Blaskapelle Šidleňanka präsentiert, die sich zum úberwiegenden Teil aus der Jugendblaskapelle Veselá muzika rekrutiert. Ich bin davon überzeugt, dass diese Formation bald auf sich aufmerksam macht und die Hodoníner/Kyjover Gegend und darüber hinaus mit ihren Aktivitäten bereichert.

Blaskapelle Stříbrňaka überraschte weitgehend das anwesende Publikum mit dem überaus erfolgreichen, sympathischen Auftritt ihres Zuwachses, des drei jährigen Matijášek Ondrůšek, des Sohnes der Sängerin Martina und des Komponisten Vladimír am zweiten Flügelhorn. Ich habe den Buben ins Herz geschlossen.

Am Festival gab es gemütliche Stimmung und  traditionsgemäß keine "Sieger", keine "Besiegte". Ich war persönlich sowohl mit Inhalt als auch mit der Organisation des Blasmusikfestivals sehr zufrieden.

S.a. das Videoarchiv.

cz- Každoročně pořádaný, již 41. Festival dechových hudeb v Ratiškovicích v neděli minulý víkend mohl dopadnout asi s těží lépe. Bouřky a průtrže mračen v tomto regionu zde patří v letních měsících k běžným zjevům. Počasí tentokráte ovšem příznivce festivalu příjemně překvapilo. Návštěvníci 41. Festivalu dechových hudeb si mohli tentokráte v Ratíškovicích užít dosyta nejen příjemných tónů, ale i sluníčka v nejlepší pohodě.

Hudebně byl nabídnut průřez toho, co zájemci o dechovou hudbu můžou slyšet na moravské scéně v interpretaci mnoha kapel při nejrůznějších příležitostech. Průřez nabídky, úroveň podání  v současnosti. V tom také tkví hlubší smysl takových festivalů na Moravě.  Myšlenky „bodování, měření“ či jiného způsobu „kvantifikování“ jsou zcela nemístné a domácímu publiku nepříjdou ani na mysl. Tradice a jejich udržování jsou v popředí. „Tituly, mistry či pořadí“ nikdo nehledá. (Viz. nesmyslá, kdesi vymyšlená  rádoby "Mistrovství v dechovce" a jiné, nově zavedené "neologizmy" s ekonomickým podtextem).

V průběhu dopoledne nabídly mládežnické skupiny jejich přístup k dechové hudbě, odpoledne bylo programově obstaráno pokročilejšími dechovými formacemi. (S jednou vyjímkou. Ištvánci ze Šardic, kteří měli hrát odpoledne si to prohodili s mládežnickou kapelou Veselá muzika Ratíškovice, protože v odpoledních hodinách na ně čekalo ještě jedno vystoupení na jiném místě).  Nezohledním-li celkem vysokou prezentační úrovneň všech kapel, je jistě vhodné upozornit na několik jmen angažovaných lidí z oblasti výchovné oblasti. Mladá muzika Šardice pod hudebním vedením Romana Kohoutka vynikla svým pozoruhodným výstupem zrovna tak jako dechová hudba mladých Základní umělecké školy Hulín pod hudebním vedením Petra Oříška, v které sedmiletý syn na bicích udával takt této formace.

Není zde mým úmyslem brát každou formaci pod lupu. K čemu také. V celé své šíři byla každou kapelou nabídnuta pohodová hudba v osobitém podání. Z videových klipů, které jsem pořídil (viz. archív) lze vycítit, jakou důležitost lze přiřadit zpěvu.  Není náhodou, že se vždy soustřeďuji na zpěvačky a zpěváky. Ve výrazné podobě toto lze vycítit u minimálně obsazené formace "Zahorskí muzikanti" s jejími zpěvačkami.

Poprvé se na tomto festivalu také představila nově založená dechová skupina z Milotic, Šidleňanka, která se skládá v převážné míře z členů mládežnické formace Veselá muzika. Jsem přesvědčen,  že tato kapela brzy na sebe upozorní a svými výstupy obohatí Hodonínsko/Kyjovsko a jiná místa.

Dechová hudba Stříbrňanka značně překvapila přítomné publikum jistě velmi úspěšným, sympatickým výstupem jejich „dorostu“, tříletým Matijáškem Ondrůškem, synem zpěvačky Martiny a skladatele Vladimíra na druhé křídlovce formace. Já si toho kluka oblíbil.

Na festivalu panovala pohodová atmosféra a tradičně nebylo ani „vítězů“, ani „poražených“. Osobně jsem byl jak s obsahem, tak s organizací tohoto největšího festivalu dechových hudeb v republice velmi spokojen.

Viz. také archiv.

Anniversary November 2013: Antonín Borovička

- CZ -

Před 118-ti léty se v měsíci listopadu narodil významný skladatel české dechovky Antonín Borovička.


Antonín Borovička
* 4. 11. 1895 Davle u Prahy
† 3. 12. 1968 Davle u Prahy

Nejhezčí koutek (komp. 1923)


Vejvodova kapela
řídí Josef Vejvoda
zpívají
Jiří Škvára,
Blanka Tůmová a Alena Rychetská

"... nejhezčí koutek na světě znám,
tam chci býti s tebou docela sám,
tam chci tě míti jen pro sebe,
budeme žít svojí lásce,
ty pro mě, já pro tebe ..."

Antonín Borovička prožil v rodné Davli (jižně nedaleko Prahy) bezmála svůj celý život. Byl velmi talentovaný hudebník, skladatel, angažovaný hudební vychovatel a učitel, dlouholetý kapelník. Ve svých mladých letech se především jako autodidakt věnoval hudbě. Ovládal povícero nástrojů, na které se sám s velkou ctižádostí naučil hrát.
 
Se svými hudebními znalostmi a schopnostmi narukoval k vojsku jako hudebník. Válečné události tehdejší doby ale vedly k tomu, že v roce 1917 byl hudební útvar rozpuštěn. Borovička s ostatními byl přemístěn jako řadový voják na frontu u Terstu. Tam přišel Borovička během soubojů o pravou nohu. První světová válka poznamenala jeho životní osud. Jako mladý válečný invalida se vrátil do milované Davle.

Začal se naplno věnovat hudbě, která mu nyní skýtala smysl života. Stará, trvající láska k lidové hudbě a nezlomený životní optimizmus otevíraly Borovičkovi nové uspokojivé pole působnosti. V Davli posléze založil orchestr Vltavan, kterému stál v čele jako kapelník celých 40 let. Začal se také věnovat skladatelské činnosti a hudebnímu vyučování, zejména s myšlenkou doplňování řad v založeném orchestru. Ve vlastním životopisu uvádí, že napsal kolem 60ti skladeb. To ale "zamlčel" řadu skladeb, které byly nalezeny v jeho pozůstalosti (dalších asi 40 skladeb). Hudební nakladatelství Antonína Borovičky má v úmyslu postupně i tyto skladby zpřístupnit veřejnosti.

Antonín Borovička žil ve štastném manželství, z kterého vzešly dva potomci. Pocházel z chudých poměrů. Celý život zůstal milým a skromným člověkem, který rád pomohl kde mohl. Mezi muzikanty byl všude oblíben.

V jeho tvorbě se manifestuje nápaditost, originalita, hudební kouzlo. Borovičkovy skladby získaly svou melodičností mnoho příznivců dechovky po celé střední Evropě.