Středoevropský portál české dechovky /  Mitteleuropäisches Portal böhmischer Blasmusik EVROPSKÝ PORTÁL ČESKÉ DECHOVKY
EUROPÄISCHES PORTAL BÖHMISCHER BLASMUSIK
-------- Flags --------
živá tradice v domovině a Evropě -- lebende Tradition in der Heimat und Europa
HUDBA SPOJUJE NÁRODY   Hudba spojuje / Musik verbindet    MUSIK VERBINDET VÖLKER

18. Blasmusikfestival in Skoronice

Dopravní dozor

Ordnung muß sein: "Verkehrsregelung am Parkplatz"

S.a. Fotoarchiv.

Im Kyjover Umland gibt es viele kleine Orte mit einer langen Blasmusiktradition.

Gemeinde Skoronice, etwa 3km östlich von Kyjov entfernt, ist das Zuhause der vor 90 Jahren gegründeten Blaskapelle Skoroňáci. Diese Blaskapelle hielt es vor Jahren angebracht, im Ort ein Blasmusikfestival ins Leben zu rufen, das dieses Jahr am Sonntag, den 20. Juli 2008 zum 18. Mal stattfand. Das Festivalareal liegt am Ortsrand inmitten schöner Vegetation mit einem geschätzten Fassungsvermögen von 300 sitzenden und 200 stehenden Teilnehmern.

Eingeladen wurden die Top-Blaskapellen Mistříňanka, Šohajka, Skaličané und Žadovjáci, die gemeinsam mit dem Gastgeber Skoroňáci dem anwesenden Publikum eine hierzulande zwar gewohnte, doch sehr kultivierte Blasmusikstimmung boten. Derartige Treffen bei Blasmusik erfolgen traditionsgemäß ohne Konsumation von Speis und Trank, wie auch den Bildaufnahmen zu entnehmen ist, s. Fotoarchiv. Es sei ferner angemerkt, dass bei derartigen Anlässen erwartungsgemäß jedwede, auf seichte Effekte abzielende Show- und Spektakeleinlagen zur Gänze verzichtet wird. Der gewöhnliche Zuhörer erfreut sich bei heimischen Veranstaltungen dieser Art stattdessen an der feinen, stimmungsvollen Harmonie zwischen dem Klang und Wortinhalt, der Trachtenpracht und Bewegung, der Menschenbegegnung sowie der freien Natur. Dies war von mir bei diesem Festival auch deutlich wahrnehmbar.

Mit Wort führte durch den Nachmittag František Uher, der mit seinen zahlreichen, podiumsuntauglichen (sex-orientierten) Einlagen von vielen Zuhörern mit verzogenem Gesichtsausdruck aufgenommen wurde. Meiner Auffassung nach ist dieser Mann als Moderator solcher kultureller Treffen kaum geeignet.

Das strahlend sonnige Sommerwetter verlieh diesem gelungenen blasmusikalischen Event bis zu seinem Schluss eine dezente Kulisse.

Anniversary January 2014 - Marie Kolomazníková

- CZ -

Před 98 lety se v měsíci lednu narodila "Kněžna slováckých písniček", textařka lyrických písní Marie Kolomazníková.


Marie Kolomazníková
1916-01-21, Zástřizly u Uh. Hradiště
2003-12-27, Uherské Hradiště

Slávek Smišovský: "Mařenko, jaký vztah máte k (hradu) Buchlovu?" - "Nádherný! Chcete, napíši Vám o tom písničku. Budete doma? Já vám ji po telefonu zazpívám."

A tak vznikla
"Zahrada Moravy"


Hudba Blahoslav Smišovský
text Marie Kolomazníková
zpívá
Vojtěch Horký
dechová hudba Stříbrňanka
kapelník Vojtěch Horký

"Široká dolina, úrodná rovina,
zahrady, pole, vinohrady,
z Hradišťa kúsek dál,
hrad Buchlov, lesů král,
z dávných dob na skále,
stojí tady.

Chtěl by sa starý hrad,
s Barborkú podívat,
z Buchlovských lesů do doliny,
kde všeci zpívajú,
sklénečky zdvíhajú,
kde každý omládne,
hned je iný.

Kdo jednú jedenkrát,
dojde sem, je tu rád,
a keho srdéčko pobolívá,
Zahrada Moravy,
slunkem ho pozdraví,
s pěsničkú každý rád
pookřívá."

Marie Kolomazníková pocházela z rodiny se 4 dětmi. Lásku k domovině, cit pro krásné a hudbu pěstoval v dětech tatínek, ředitel školy v malé obci Zástřihy, vzdálené několik kilometrů západně od hradu Buchlova. Celá rodina navštěvovala hrad téměř pravidelně. Z hradu je nádherný, široký výhled na slušný kus Moravy. Za pěkného počasí bylo vidět až k samé řece Moravě. Tatínek pedagog neopomněl nikdy z výšin hradu dětem nabídnout vhodnou metaforu:
"Děti, toto je můj rodný kraj.
Tady ptáci jinak zpívají,
tady slunko jinak svítí."

Marie Kolomazníková, povoláním učitelka, si udržela svůj úzký vztah k poesii, folkloru, tradici a hudbě po celý život. Poezii "nosila" v sobě. Měla neuvěřitelný cit pro situaci a slovní invenci. Na mnohé zvládla v daném okamžiku bezprostředně zachytit souvislosti v krátkosti několika poetickými nástiny.

Spolupracovala s mnoha skladateli, ke kterým lze na prvním místě řadit Slávka Smišovského, byla jeho takříkajíc "dvorní dámou". Citové struny Marie Kolomazníkové a Slávka Smišovského byly téměř souzvučné. K dalším patřili Jiří Vrána, Jaroslav Vinklárek z Veselí, Václav Maňas ml. Udržovala také úzký vztah k řadě dechových hudeb. Patřili k nim zejména Stříbrňanka, ale také Mistříňanka, Vlčnovjanka, Šohajka, Bojané, Novovešťanka, Vracovjanka, Ostrožská kapela a řada dalších. Pět desetiletí udržovala literárně přátelský kontakt se Stanislavem Pěnčíkem.

Je zajímavé, že ve svém aktivním věku věnovala spoustu času nejen poezii, ale také nejrůznějším činnostem praktického charakteru, což by člověk u literárně orientovaného člověka jen tak nečekal. (Jako kuriozitu uvádím, že měla aprobaci na rozhodčí v kopané, zabývala se profesním opracováním dřeva a železa a jiné ...)

K jednomu z jejích posledních textů patří i následující poetický střípek:

Jabloňka
V zahrádce jabloňka pět let stará,
poprvé rozkvetla letos z jara,
pět kvítků růžových, štíhlá v pase,
svatební družičce podobá se.

Je trochu v rozpacích z první krásy,
vítr ji hladí a čechrá vlasy,
přilétly včelky a medem voní,
nad pěti kvítky a na jabloni.

Odešlo léto, je podzimní čas,
těší se jabloňka, těší se zas,
stojí tu jabloňka v jiné kráse,
pět líček červených usmívá se.


Interview se Stanislavem Pěnčíkem

(Občas se uvádí, že název "Kněžna slováckých písniček" pochází od Stanislava Pěnčíka. Pravdou je,
že sám Stanislav Pěnčík ve své knize "Když zazpívají křídlovky", z které jsem, mimo jiné, čerpal i já, jasně uvádí: "Ať ještě dlouho platí slova těch, kteří Vás (tj. paní Kolomazníkovou), z velkého obdivu, nazvali "Kněžnou slováckých písniček".
(Toliko pouze pro pořádek.)

Viz. také / Siehe auch
Skladatel Blahoslav Smišovský - Odešla legenda moravské dechovky / Komponist Blahoslav Smišovský - Legende der mährischen Blasmusik hat uns verlassen

viz. také
2009-07-16: Hrad Buchlov, Reisefotos