Evropský portál české dechovky / Europäisches Portal böhmischer Blasmusik / European portal of Bohemian brass EVROPSKÝ PORTÁL ČESKÉ DECHOVKY
EUROPÄISCHES PORTAL BÖHMISCHER BLASMUSIK
EUROPEAN PORTAL of BOHEMIAN BRASS MUSIC
 
-------- Vlajky --------
Živá tradice v domovině, Evropě a ve světě --- Living tradition at home, Europe and in the world --- Lebende Tradition in Heimat, Europa und der Welt
Hudba spojuje národy  Hudba spojuje / Musik verbindet   Music connects nations   Hudba spojuje / Musik verbindet   Musik verbindet Völker
 

2013-06-29: VIII. Dobřínský dechfest 2013

- CZ -

Pavel Jech
  Pavel Jech
hudební omnitalent
Nelze tvrdit, že by dechovka byla středem zájmu mediální oblasti své domoviny. Za touto skutečností se skrývá hned několik důvodů. Jeden z nich je i nadále přetrvávající tendence všudypřítomné globalizace, podporované finančně orientovanými kruhy a médii, Tyto ponechávají  tradici a péči o ni ze zjevných důvodů zcela bokem. Proč? Protože ze společenské tradice prostě nekoukají žádné tučné finanční zisky. Krátkodové profitní zájmy nenachází inspiraci v dlouhodobé kulturní tradici, jež nicméně dlouhodobě tvoří základní podhoubí stabilní, kulturně orientované společnosti.  Kdo by se zabýval tradicemi, které od pradávna tvořily a stále tvoří kořeny každé společnosti. A tak je rychle získaná mince "IN", tradice "OUT", jen pro fanatiky a nadšence.

Jednomu takovému skalnímu fandovi a nadšenci hnutí "OUT" se chci hned v úvodu mé reflexe věnovat. Reflexe, která se soustředí na mou návštěvu letošního, již po osmé pořádaného  Dobřínského festivalu, konaného 29. června 2013 v Dobřínsku, pár kilometrů od Moravského Krumlova.

Nemůže to být nikdo jiný než Pavel Jech, hlavní organizátor tohoto setkání příznivců dechové hudby. Na Pavlovi je pro mě zajímavé, že je, sice vůbec ne svou výškou, ale chováním velmi nenápadný a skromný. Já si těchto vlastností moc vážím. Dechové hudbě a péči o její tradici se věnuje s velkým angažmá. Fanošci se s ním setkávají v různých rolích. Je sto zaskočit kdykoliv a kdekoliv jako moderátor a zpěvák, ale také jako výtečný organizátor. Jedním slovem, člověk oddaný dechovce.

Organizovat festival je vše možné, jen ne triviální záležitost. V jeho domovině, tedy oblasti, kde dechová hudba ještě nezapustila kořeny v takové míře, jako je tomu kupříkladu v oblasti Slovácka a širokého okolí (dnešní Slovensko), se Pavel rozhodl svými aktivitami přispět k zlepšení situace. A tak vůbec vznikl před osmi lety Dobřínský festival.

 Festival je rok od roku stále oblíbenější, jak dokládá návštěvnost. Na tento festival jsem byl již několikráte zván. Ovšem až tento rok dovolovaly okolnosti pozvánku přijmout.

Při výjezdu z "chalupy v horách" nepůsobilo okamžité počasí vůbec dobrým dojmem. Cestování bylo ale bezproblémové, ač na poměrně úzké komunikaci byla v protisměru patrně půle Česka a Polska se začínajícími prazdninami na cestách k Adrii. S tím jsem ovšem počítal.

V Dobřínsku lze nalézt kulturní dům snadno, v jehož areálu se festival konal. Můj první dojem? Fajn, jako doma. Panovala velmi příjemná, dalo by se říci, familiérní atmosféra. Výměna několika myšlenek s Pavlem, který nikdy nepůsobí nervózně:-) ... a festival mohl začít.

Pozvánku přijaly čtyři dechové formace: Mládá parta muzikantů Fialenka z Lanžhota, Kameníkovi muzikanti, Lácaranka z Kobylí a Jižané, kteří přijeli z Českých Budějovic. Festival měl velmi přirozený průběh. Bylo to dle mého zásluhou nejen vystupujících kapel, které se všechny rovněž cítily zcela "jako doma", ale také velmi přirozeným vtipkováním Karla Hegnera, který festivalem provázel. Karlovo vystupování je příjemné, nenucené a především společensky ohleduplné. Vtipkováni jsem musel bohužel kvůli přílišné délce "vystříhat".

Fialence malounko trvalo, než se rozehrála, rozjela se ale pak naplno. Osobně mě zaujala Nela Zímková a její angažmá na Es klarinetu. U Zímků mají plnou chalupu muzikantů, čili není se ani čemu moc divit. Celá parta Fialenky dělá muziku zjevně s oddáním a radostí. Kapelník František Zapletal dodal jejich "Na Komárně" tu správnou třešničku vkusným cifrováním. Můj dovětek: Kdyby to chybělo, nebyla by parta z Lanžhota. Manželé Osičkovi, kteří s Fialenkou zpívají, byli "tátou" Moravanky, Honzou Slabákem odvoláni a zpívali jinde. Zpěvácký záskok Pavla Jecha a Karla Hegnera byl typický, oba vždy "můžou".

Kameníkovi muzikanti "napochodovali". To je - jak se jeví - asi přednostní způsob zahájení vystoupení Bohuše Kameníka. Když hraje Bohuš v doprovodu tenoru, dotýká se to srdce, je to říše místy hlubokých citů.  Milým překvapením byly zpěvy. Zejména Dobruška Součková citově uchvátila mnohé. Úžasná děvčica z Hodonína přesvědčila o svém úzkém vztahu ke zpěvu. Z jejího přednesu čišela poutající vášeň. Vystoupení Kameníkových muzikantů "šlo pod kůži".

Lácaranka se představila ve velmi solidním světle. Stačí se podívat na záznam, kde hrají Velikonoční od Antonína Orsága. Jsou to milovníci české dechovky. Jsou to fanatici, i když tu a tam nějaký tón trumpetám nevyjde. Na věci to ale nic nemění. Stačí se podívat na Mirka Hutra na bicích. Ten by -  vyjádřeno metaforou - pro dechovku umřel. Skladatel a umělecký vedoucí v řadách trumpet, Pavel Svoboda mně chyběl. Ze zdravotních důvodů nemohl být bohužel přítomen.

O závěr festivalu se postarali Jižani a to podáním českých a moravských skladeb v líbivé interpretaci. Nabídli pěknou dechovku. Je to ambiciózní, angažovaná a fajn sehraná parta. Kapelník Mirek občas nabídne "vizuální vložky jak dál", zpěváci jsou víteční. Zpěvák Lubomír Jech (bratr Pavla Jecha) je navíc fajn moderátor a vtipkař, což bylo oběma Jechům asi už vloženo do kolébky. V souvislosti s Public relations se nemohu ubránit dojmu, že se Jižani snaží příliš razantně vyniknout v popředí dechovkové scény. Nyslím si, že tato parta to nemá zapotřebí. Účast Jižanů na tzvn. "Mistrovství Evropy v české dechovce" mě přiměla k  následujícímu dodatečnému zamyšlení.

Je to dáno patrně dobou, prosáklou byznysovým myšlením, že se u kapel stále častěji projevuje potřeba poukazovat na nějaké "vítězství". Dobře. Klade si ale někdo otázku, kdo vlastně taková ocenění uděuje? At´mně nikdo netvrdí, že je to přeci úplně jedno. Evropské mistrovství v české dechovce zní jistě lákavě a hezky, ne? Nutné je ovšem ale vědět, že se v tomto případě jedná o zcela plitký podvrh. Hrstka byznisově orientovaných osob u našich německých sousedů si totiž samozvaně udělila právo "udělovat tituly". Rozhodovat o tom, co je a co už spíše není česká dechovka. Jedná se o naprosto kuriozní situaci.  Proti "Německéhu mistrovství v interpretaci české dechovky" by pochopitelně nemohlo být námitek. Osobovat si ale rozhodování o tom, co je a co není česká dechovka je naprosto nemístné a když už, tak českou záležitostí. A tituly s pochybným původem se pak ještě honosit?

Závěrem je třeba dodat, že zvukové zabezpečení nebylo v průběhu festivalu zcela optimální. Tu a tam kde co vypadlo a způsobilo tak újmu na kvalitě podání kapel. Chování techniky nelze ovšem nikdy předvídat s jistotou.

Na příští rok se lze těšit a doufat, že budou opět pozvány zajímavé kapely jako tomu bylo i tentokráte. Zájemcům o dobrou současnou dechovku mohu tento festival jen doporučit.

Viz také foto a video v albu.

Anniversary in February 2014 - Ladislav Kubeš Sen.

- CZ -

Tento měsíc si připomeneme nedožitých devadesátin Ladislava Kubeše st., jednoho z nejoblíbenějších skladatelů české dechovky  a neúnavného propagátora, který české dechovce  zasvětil prakticky celý svůj život.

Ladislav Kubeš Sen.

Ladislav Kubeš starší
1924-02-23 - Borkovice
1998-08-28 - Žíšov

Hradišťanka


hudba Ladislav Kubeš st.
text sestry Skovajsovy
"Přátelé, nemýlíte se, hraje
Veselka Láďi Kubeše (ml.)"

Kubešovy skladby jsou známy po celé střední Evropě.
V rodině Kubešů se uhnízdila muzika  po tři generace. Zakladatel Matěj se svou potulnou hudební partou byl znám široko daleko v oblasti jižních Čech. V partě hráli i jeho bratři, později i synové. Jablka zpravidla nepadají  daleko od stromu a tak se Ladislav, o kterém zde bude následně řeč, se již v útlém mládí naučil hrát na několik nástrojů a hrával s otcem a strýci. Bezprostřední vztah k hudbě jej také uvedl do vojenského prostředí, kde se mohl hudbě věnovat nejen důkladně, ale měl také štěstí na dobré muzikanty a učitele ve své blízkosti. Je pozoruhodné, že Jihočeská polka spatřila světlo světa na počátku jeho vojenské služby v Jindřichově Hradci.

Nikterak nepřekvapuje, že občas dochází k záměně skladatele této známé polky a jeho syna stejného jména, neboť oba mají stejná jména. I Ladislav mladší se ovšem "potatil" a štafetu hudby nese v různých formách dál. Nejen v dechové hudbě, v které je znám jako kapelník a basista Veselky, ale také jako vydavatel a profesionální kontrabasista.

Zůstaňme ale ještě chvíli u "oslavence", Ladislava Kubeše staršího.  Je třeba vyzdvihnout, že hudební tvorbou se zabýval ve svém volném čase. Byla to jeho velká, po tátíku Matěji zděděná druhá láska, hned vedle své první, manželky Boženky, která jej v jeho zálibě zcela podporovala. Kubešovi vedli spolu spíše skrovný, jak se jeví, nekonfliktní život ve vesnickém prostředí. Teplo poklidného domácího zátiší umožňovalo Ladislavu Kubešovi staršímu se plně soustředit na svou, jak dnes víme, plodnou hudební tvorbu. Miloval Moravu a tak není divu, že vznikly takové skvosty jako Přerovanka či Hradišťanka, které pomyslně věnoval těmto moravským městům. Z jeho skladeb vyzařuje skromnost, teplo, harmonie, láska k lidem a domovině. Jeví se, že některé dechové hudby, které toto obsahové pozadí netuší, mají snahu svým hektickým přednesem udělat z některých jeho skladeb hotový "trhák". Žel bohu.

Jihočeská, rukopis LAdislava Kubeše
Jihočeská polka
rukopis Ladislava Kubeše st.
(click to enlarge)

20. a 21. července se bude konat 20. ročník "Kubešova Soběslav", tentokráte, jak patrné, jubilejní termín.

Foto otce a rukopis Jihočeské mně na požádání laskavě poskytl syn Ladislav mladší.

"Česká dechovka nezahyne,
její krásná živá tradice to nedovolí."
Ladislav Kubeš st.

  This site is in service to the community of traditional Bohemian Brass Music since 2003.
 WELLCOME -- ENJOY -- THANKS FOR YOUR VISIT  - STAY TUNED