Středoevropský portál české dechovky /  Mitteleuropäisches Portal böhmischer Blasmusik EVROPSKÝ PORTÁL ČESKÉ DECHOVKY
EUROPÄISCHES PORTAL BÖHMISCHER BLASMUSIK
-------- Flags --------
živá tradice v domovině a Evropě -- lebende Tradition in der Heimat und Europa
HUDBA SPOJUJE NÁRODY   Hudba spojuje / Musik verbindet    MUSIK VERBINDET VÖLKER

2013-06-29: VIII. Dobřínský dechfest 2013

- CZ -

Pavel Jech
  Pavel Jech
hudební omnitalent
Nelze tvrdit, že by dechovka byla středem zájmu mediální oblasti své domoviny. Za touto skutečností se skrývá hned několik důvodů. Jeden z nich je i nadále přetrvávající tendence všudypřítomné globalizace, podporované finančně orientovanými kruhy a médii, Tyto ponechávají  tradici a péči o ni ze zjevných důvodů zcela bokem. Proč? Protože ze společenské tradice prostě nekoukají žádné tučné finanční zisky. Krátkodové profitní zájmy nenachází inspiraci v dlouhodobé kulturní tradici, jež nicméně dlouhodobě tvoří základní podhoubí stabilní, kulturně orientované společnosti.  Kdo by se zabýval tradicemi, které od pradávna tvořily a stále tvoří kořeny každé společnosti. A tak je rychle získaná mince "IN", tradice "OUT", jen pro fanatiky a nadšence.

Jednomu takovému skalnímu fandovi a nadšenci hnutí "OUT" se chci hned v úvodu mé reflexe věnovat. Reflexe, která se soustředí na mou návštěvu letošního, již po osmé pořádaného  Dobřínského festivalu, konaného 29. června 2013 v Dobřínsku, pár kilometrů od Moravského Krumlova.

Nemůže to být nikdo jiný než Pavel Jech, hlavní organizátor tohoto setkání příznivců dechové hudby. Na Pavlovi je pro mě zajímavé, že je, sice vůbec ne svou výškou, ale chováním velmi nenápadný a skromný. Já si těchto vlastností moc vážím. Dechové hudbě a péči o její tradici se věnuje s velkým angažmá. Fanošci se s ním setkávají v různých rolích. Je sto zaskočit kdykoliv a kdekoliv jako moderátor a zpěvák, ale také jako výtečný organizátor. Jedním slovem, člověk oddaný dechovce.

Organizovat festival je vše možné, jen ne triviální záležitost. V jeho domovině, tedy oblasti, kde dechová hudba ještě nezapustila kořeny v takové míře, jako je tomu kupříkladu v oblasti Slovácka a širokého okolí (dnešní Slovensko), se Pavel rozhodl svými aktivitami přispět k zlepšení situace. A tak vůbec vznikl před osmi lety Dobřínský festival.

 Festival je rok od roku stále oblíbenější, jak dokládá návštěvnost. Na tento festival jsem byl již několikráte zván. Ovšem až tento rok dovolovaly okolnosti pozvánku přijmout.

Při výjezdu z "chalupy v horách" nepůsobilo okamžité počasí vůbec dobrým dojmem. Cestování bylo ale bezproblémové, ač na poměrně úzké komunikaci byla v protisměru patrně půle Česka a Polska se začínajícími prazdninami na cestách k Adrii. S tím jsem ovšem počítal.

V Dobřínsku lze nalézt kulturní dům snadno, v jehož areálu se festival konal. Můj první dojem? Fajn, jako doma. Panovala velmi příjemná, dalo by se říci, familiérní atmosféra. Výměna několika myšlenek s Pavlem, který nikdy nepůsobí nervózně:-) ... a festival mohl začít.

Pozvánku přijaly čtyři dechové formace: Mládá parta muzikantů Fialenka z Lanžhota, Kameníkovi muzikanti, Lácaranka z Kobylí a Jižané, kteří přijeli z Českých Budějovic. Festival měl velmi přirozený průběh. Bylo to dle mého zásluhou nejen vystupujících kapel, které se všechny rovněž cítily zcela "jako doma", ale také velmi přirozeným vtipkováním Karla Hegnera, který festivalem provázel. Karlovo vystupování je příjemné, nenucené a především společensky ohleduplné. Vtipkováni jsem musel bohužel kvůli přílišné délce "vystříhat".

Fialence malounko trvalo, než se rozehrála, rozjela se ale pak naplno. Osobně mě zaujala Nela Zímková a její angažmá na Es klarinetu. U Zímků mají plnou chalupu muzikantů, čili není se ani čemu moc divit. Celá parta Fialenky dělá muziku zjevně s oddáním a radostí. Kapelník František Zapletal dodal jejich "Na Komárně" tu správnou třešničku vkusným cifrováním. Můj dovětek: Kdyby to chybělo, nebyla by parta z Lanžhota. Manželé Osičkovi, kteří s Fialenkou zpívají, byli "tátou" Moravanky, Honzou Slabákem odvoláni a zpívali jinde. Zpěvácký záskok Pavla Jecha a Karla Hegnera byl typický, oba vždy "můžou".

Kameníkovi muzikanti "napochodovali". To je - jak se jeví - asi přednostní způsob zahájení vystoupení Bohuše Kameníka. Když hraje Bohuš v doprovodu tenoru, dotýká se to srdce, je to říše místy hlubokých citů.  Milým překvapením byly zpěvy. Zejména Dobruška Součková citově uchvátila mnohé. Úžasná děvčica z Hodonína přesvědčila o svém úzkém vztahu ke zpěvu. Z jejího přednesu čišela poutající vášeň. Vystoupení Kameníkových muzikantů "šlo pod kůži".

Lácaranka se představila ve velmi solidním světle. Stačí se podívat na záznam, kde hrají Velikonoční od Antonína Orsága. Jsou to milovníci české dechovky. Jsou to fanatici, i když tu a tam nějaký tón trumpetám nevyjde. Na věci to ale nic nemění. Stačí se podívat na Mirka Hutra na bicích. Ten by -  vyjádřeno metaforou - pro dechovku umřel. Skladatel a umělecký vedoucí v řadách trumpet, Pavel Svoboda mně chyběl. Ze zdravotních důvodů nemohl být bohužel přítomen.

O závěr festivalu se postarali Jižani a to podáním českých a moravských skladeb v líbivé interpretaci. Nabídli pěknou dechovku. Je to ambiciózní, angažovaná a fajn sehraná parta. Kapelník Mirek občas nabídne "vizuální vložky jak dál", zpěváci jsou víteční. Zpěvák Lubomír Jech (bratr Pavla Jecha) je navíc fajn moderátor a vtipkař, což bylo oběma Jechům asi už vloženo do kolébky. V souvislosti s Public relations se nemohu ubránit dojmu, že se Jižani snaží příliš razantně vyniknout v popředí dechovkové scény. Nyslím si, že tato parta to nemá zapotřebí. Účast Jižanů na tzvn. "Mistrovství Evropy v české dechovce" mě přiměla k  následujícímu dodatečnému zamyšlení.

Je to dáno patrně dobou, prosáklou byznysovým myšlením, že se u kapel stále častěji projevuje potřeba poukazovat na nějaké "vítězství". Dobře. Klade si ale někdo otázku, kdo vlastně taková ocenění uděuje? At´mně nikdo netvrdí, že je to přeci úplně jedno. Evropské mistrovství v české dechovce zní jistě lákavě a hezky, ne? Nutné je ovšem ale vědět, že se v tomto případě jedná o zcela plitký podvrh. Hrstka byznisově orientovaných osob u našich německých sousedů si totiž samozvaně udělila právo "udělovat tituly". Rozhodovat o tom, co je a co už spíše není česká dechovka. Jedná se o naprosto kuriozní situaci.  Proti "Německéhu mistrovství v interpretaci české dechovky" by pochopitelně nemohlo být námitek. Osobovat si ale rozhodování o tom, co je a co není česká dechovka je naprosto nemístné a když už, tak českou záležitostí. A tituly s pochybným původem se pak ještě honosit?

Závěrem je třeba dodat, že zvukové zabezpečení nebylo v průběhu festivalu zcela optimální. Tu a tam kde co vypadlo a způsobilo tak újmu na kvalitě podání kapel. Chování techniky nelze ovšem nikdy předvídat s jistotou.

Na příští rok se lze těšit a doufat, že budou opět pozvány zajímavé kapely jako tomu bylo i tentokráte. Zájemcům o dobrou současnou dechovku mohu tento festival jen doporučit.

Viz také foto a video v albu.

Anniversary June 2014 - Jindřich Praveček

- CZ -


V měsíci červnu vzpomeneme den narození Jindřicha Pravečka, všestranného hudebníka, dirigenta, pedagoga, skladatele, který celý svůj život s láskou zasvětil české hudbě.

Jindřich Praveček
Jindřich Praveček
1909-06-28, Výprachtice
2000-02-11, Pardubice

Rodný kraj, předehra


hudba Jindřich Praveček
hraje Dechový orchestr mladých
ZUŠ Jeseník
jako povinnou skladbu na
mezinárodní soutěži velkých dechových orchestrů v Ostravě 2009-10-16

Jindřich Praveček byl v české hudbě po dobu svého velmi činnorodého života významný hudební skladatel a dirigent, zkušený pedagog vojenských a civilních odborných vysokých škol, umělecký poradce, člen a předseda porot festivalů a soutěží velkých dechových orchestrů doma i v zahraničí.

Významně ovlivnil vývoj české koncertní dechové hudby. Zanechal jako autor mnoho rozsáhlých prací o dechových orchestrech a jejich instrumentaci. Složil 159 opusů. Inspiraci nalézal především v české lidové hudbě. Jeho jméno nese pravidelný festival dechových hudeb "Pravečkův Lanškroun", jehož byl pravidelným hostem. Město Lanškroun udělilo Jindřichu Pravečkovi titul "Čestný občan Lanškrouna".

V roce 1956 byl Jindřich Praveček požádán tehdejší známou továrnou na výrobu hudebních nástrojů AMATI Kraslice, aby se ujal uměleckého vedení továrního orchestru. Přes veškeré nesnáze funkci přijal. Po letech usilovné a trpělivé práce dovedl toto amatérské těleso spolu s dirigentem Karlem Hájkem na vysokou úroveň, což se odrazilo v mnoha soutěžních prvenstvích doma a v zahraničí (Amati Kraslice byl první vítěz tenkrát ještě velmi prestižní "Zlaté křídlovky").

Jindřich Praveček působil ale také jako hostující dirigent u špičkových domácích dechových orchestrů, byl členem porot při soutěžích doma i v zahraničí. Stál u zrodu mnoha festivalů dechových hudeb a pravidelně se jich účastnil. Od Kmochova Kolína, přes Koletovu Rtyni až po svůj nejmilejší Pravečkův Lanškroun.

Jindřich Praveček měl mimořádné pochopení pro řadové muzikanty a měl k nim hezký přístup. Proto ho prostí amatéřští muzikanti měli vemi rádi a velmi si ho vážili. Byl mezi nimi vždy vítán.

Jindřich Praveček zaujímá významné místo mezi  osobnostmi české koncertní dechové hudby. Jeho osobitý skladatelský rukopis je nezaměnitelný. Právě tak jeho cit pro národní intonaci, vroucí melodičnost a mistrovskou instrumentaci.

Byl dirigentem s neomylným absolutním sluchem, s přehledným gestem, přirozenou autoritou a vlídným humorem. Byl také znám jako zkušený pedagog a přísný, ale vždy spravedlivý porotce.

Vyzařoval nezlomnou vírou ve vlastní síly a přesvědčení o správně zvolené životní cestě. Dožil se úctyhodných 90ti let.