[ Čti dále ......... ]Maraton české dechovky - Böhmischer Kirtag 2011
|
špičková formace ze Sedmihoří - Blech und Brass Banda
Spitzenpartie aus Burgenland - Blech und Brass Banda /
o krok vpřed: / einen Schritt voraus:
nejlépe "evropsky" obsazená formace /
am Besten "europäisch" besetzte Formation |
Tato událost, v segmentu české dechovky v Evropě jistě jedinečná, byla velmi svědomitě připravena a proběhla bez jakýchkoliv zádrhelů. Gastronomické zaopatření návštěvníků fungovalo perfektně. Dobrovolní hasiči, kteří se zdržovali spíše v ústraní, byli v případě potřeby ale okamžitě na místě činu a plně akční, jak ostatně také dokázali v sobotních odpoledních hodinách. Oblast Aspang(u) byla totiž náhle přepadena zcela nečekaně velmi intenzivní průtrží mračen, doprovázená silným krupobitím. Množství vody okamžitě vniklo do stanu a ohrožovalo průběh festivalu. Jako v minulých letech tak I letos se pod organizačním vedením Hanse Makose na zdaru festival podíleli obec Aspang, lokální dobrovolný hasičský sbor, místní hudební spolek, místní gastronomické podniky a malá armáda dobrovolných pomocníků.
Na doplnění uvedu na tomto místě některé z mých mnohých dojmů a myšlenek, které jsem získal během festival. V prvé řadě jsem si všiml značné populace mladých lidí jak mezi návštěvníky, tak také v řadách dechových skupin. V tomto lze jistě vidět nadmíru potěšitelný vývoj. Také zjevné nadšení, které panovalo I zde jak u posluchačů, tak silným angažmá mezi muzikanty, nebylo možno přehlédnout. Všeobecná kvalitativní úroveň kapel, zejména u rakouských, opět citelně stoupla ve srovnání s předchozími léty a sice jak v technickém směru, tak také dle mého vnímání ještě citelněji s ohledem na interpretační cítění. V kapelách “dřímají” kromě toho značné vlastní kapacity, které se tu a tam projeví a sice ať již ve formě mnohých vlastních skladeb či formou alternativních interpretací případně pokusy jít vůbec vlastní cestou a odhalovat nové hudební prostory.
Zde musím oproti mému původnímu záměru, neuvádět jména kapel, udělat přeci jen výjimku a jednu formaci zmínit. Dechová hudba MaChlast prodělala během posledních dvou let ohromný vývoj vpřed. Z původní kapely, která chtěla být českou dechovkou, se vyvinula vysoce karátová formace s širokým záběrem působení. Jak se v neděli během jejich výstupu mohl každý návštěvník přesvědčit na vlastní “uši”, je tato kapela sto pokrýt svými výjimečnými technickými a interpretačními schopnostmi zcela hravě velmi široké hudební spektrum. Naproti tomu se tato okolnost nikterak neodráží v jejich pojmenování. Zde krátká vysvětlivka k lepšímu porozumění: “Chlast” je v češtině … ano, všichni víme, souvisí s “chlastáním”, “Má vlast” (Bedřicha Smetany) … I zde víme stejně tak dobře oč jde. Oba prvky byly svého času záměrně použity k vytvoření názvu pro tuto formaci, jak mně bylo na můj dotaz už tenkrát výslovně sděleno. Zejména „Má vlast“ je pro Čechy mimořádnou svátostí. Jde o drahokam z české hudební klenotnice, jehož některé části se dokonce hrají pouze výjimečně při mimořádně slavnostních příležitostech nebo v situacích velkého národního strádání. Dechová hudba MaChlast je skupina skutečně velmi příjemných, mimořádně talentovaných mladých chlapců. Měla by se zamyslet nad svým pojmenováním a pro svou formaci nalézt vhodný a důstojný nový název. Vše je v toku. Nikdy není pozdě.:-)
Festival dechovek byl tu a tam doprovázen poruchami a výpadky ozvučovací techniky, mikrofonů atd. Zvukaři to také nemají skutečně lehké, jedná-li se o slavnosti takové dimenze jako byl Aspang s mnoha kapelami a rychlým střídáním na pódiu. Je proto nutné, aby byli posluchači občas shovívaví a tu a tam přivřeli „ucho“:-) Apropos pódium. Pořadatelé tentokráte instalovali dvě pódia vedle sebe, jistě fajn nápad. Zatímco jedna formace hrála, mohla následná formace beze spěchu a zmatku instalovat svůj inventář a připravit se v pohodě na výstup. Pokračování v programu bylo pak prakticky bez přerušení. Chci se zmínit ještě o jednom fenoménu, kterého jsem si nevšiml jen já. Existují dvě skladby, které se hrají nápadně hodně často. Je pozoruhodné, že se tyto dvě skladby v posledních letech neustále vyskytují v repertoáru při nejrůznějších příležitostech, řekněme jako „dvojčata“. Které to jsou? Jak se jeví, jsou sto pokaždé dostat bez prodlevy rozohněné hlavy na stoly. Kdo ví, kdy toto přejde.
A ještě jedna úvaha, která se uhnízdila v mém nitru. Upřímně řečeno se s českou dechovkou ve své domovině zachází zcela macešsky. Převážná část mediální oblasti nebere dechovku na vědomí. Nezřídka se hovoří o pomalém umírání. Všichni ale vědí, že je dechovka „rodinné stříbro národa“. Je to velmi kuriózní situace. V západní části Evropy panuje naproti tomu nadšení i mezi mladými. Dovedl bych si představit následující scenário: V okamžiku, kdy popularita české dechovky v západní Evropě nabude ještě větších rozměrů, vzpomenou si pak lidé doma na své příslovečné „rodinné stříbro“, řeknou AHA, vynesou jej ze sklepa, budou o něj pečovat a nadále ctít.
Jaká bude budoucnost instituce „Böhmischer Kirtag in Aspang”? To ví v okamžiku patrně pouze hudební božstvo, jinak nikdo.
Viz. Také snímky a videa z tohoto festivalu v albu.