Evropský portál české dechovky / Europäisches Portal böhmischer Blasmusik / European portal of Bohemian brass EVROPSKÝ PORTÁL ČESKÉ DECHOVKY
EUROPÄISCHES PORTAL BÖHMISCHER BLASMUSIK
EUROPEAN PORTAL of BOHEMIAN BRASS MUSIC
 
-------- Vlajky --------
Živá tradice v domovině, Evropě a ve světě --- Living tradition at home, Europe and in the world --- Lebende Tradition in Heimat, Europa und der Welt
Hudba spojuje národy  Hudba spojuje / Musik verbindet   Music unites nations   Hudba spojuje / Musik verbindet   Musik verbindet Völker
 

2008-02-14: Večerka / Maguranka im KD Hodonín

Im Zyklus der Blasmusikveranstaltungen im Hodoníner Kulturhaus stellten sich am 14. Februar die Blasformationen Večerka sowie Maguranka aus dem slowakischen Raum von Prievidza dem interessierten Publikum vor.

 

Večerka, Maguranka
BK Večerka, BK Maguranka

Beide Formationen waren „hörbar“ gut vorbereitet, Sie bereiteten den Zuhörern, meinem Gefühl nach ein Abendprogramm von einem qualitativ hohen Niveau. Geboten wurden größtenteils Stücke, die den Zuhörern von den bereits veröffentlichten eigenen CD´s in der jeweiligen Interpretation bekannt waren. Darunter auch meine Lieblinksnumer „Děvčica z Moravy“ von Václav Maňas jun. (ich bin gerade dabei, Václav seine eingesandte Autobiographie ins Deutsche zu übersetzen). Manchmal gefallen mir CD-Aufnahmen besser als entsprechende Live-Auftritte. Ähnliche Erfahrung macht sicherlich jeder. Die Live-Interpretation dieser Nummer von Večerka war, nicht zu letzt durch die Rückkopplung seitens des Auditoriums hinreißender als auf ihrer letzten Scheibe. BK Maguranka zeigte sich ebenfalls engagiert und bemüht, sich von der besten Seite zu zeigen. Beeindruckend war nicht nur ihre Gesangsabordnung an der hohen Zahl, sondern auch, vor allem bei den Damen wegen ihrer kristallklaren, einnehmenden Stimmen.  

Der wesentliche Unterschied in der Präsentation beider Blasformationen lag aber im Darbietungscharakter. Večerka hatte, wie ich diese Partie immer beobachte, durch eine feinfühlige, sanfte, dynamisch reichlich abgestufte Art und Weise vor allem auf die Gefühle und das Herz der Zuhörer abgesehen gehabt. Ich kann auch sagen, woher das kommt. Ihre Interpretationen sind weitgehend getreue Abbildungen der Gefühl- und Gemütszustände ihres musikalischen Leiters Zbyněk Bílek. Die Blaskapelle Maguranka hingegen wollte mit ihrem sichtlichen Zugang „jetzt geht´s los“ (im Übrigen ein schöner, gleichnamiger Marsch von Franz Lehar, dem Operettenkönig) Unterhaltungsstimmung aufbringen, mit Heiterkeit das Publikum anstecken. Mir schien phasenweise, dass diese Aufbruchstimmung mehr die Musiker erfasste als das Publikum. Mir kam es vor, wie wenn die Präsentation stellenweise von einem ziemlich hohen, konstanten Schallpegel irgendwie nicht runter zu bringen ist.

Jožka Šmukař, Jožka Novák
Jožka Šmukař, Jožka Novák

Jožka Šmukař, ein erfahrener Mann des Podiums, im Dunstkreis des Fernsehens tätig, des Zeichens Sänger und in Sachen Blasmusik unterwegs als ein aktiver Befürworter, übernahm die Moderation für Večerka. Die Moderation von Maguranka besorgte in gefälliger Weise einer der Sänger.

Alles in allem konnte auch der ziemlich wählerische Besucher mit dem Abendprogramm recht zufrieden sein.

Rechts: Diskussion unter den Proponenten der mährischen Blasmusik in der Pause.
S. auch einige Aufnahmen von diesem Abend im Fotoalbum.

Anniversary January 2014 - Marie Kolomazníková

- CZ -

Před 98 lety se v měsíci lednu narodila "Kněžna slováckých písniček", textařka lyrických písní Marie Kolomazníková.


Marie Kolomazníková
1916-01-21, Zástřizly u Uh. Hradiště
2003-12-27, Uherské Hradiště

Slávek Smišovský: "Mařenko, jaký vztah máte k (hradu) Buchlovu?"
"Nádherný! Chcete, napíši Vám o tom písničku. Budete doma? Já vám ji po telefonu zazpívám."

A tak vznikla "Zahrada Moravy"

Hudba Blahoslav Smišovský
text Marie Kolomazníková
zpívá
Vojtěch Horký
dechová hudba Stříbrňanka
kapelník Vojtěch Horký

"Široká dolina, úrodná rovina,
zahrady, pole, vinohrady,
z Hradišťa kúsek dál,
hrad Buchlov, lesů král,
z dávných dob na skále,
stojí tady.

Chtěl by sa starý hrad,
s Barborkú podívat,
z Buchlovských lesů do doliny,
kde všeci zpívajú,
sklénečky zdvíhajú,
kde každý omládne,
hned je iný.

Kdo jednú jedenkrát,
dojde sem, je tu rád,
a keho srdéčko pobolívá,
Zahrada Moravy,
slunkem ho pozdraví,
s pěsničkú každý rád
pookřívá."

Marie Kolomazníková pocházela z rodiny se 4 dětmi. Lásku k domovině, cit pro krásné a hudbu pěstoval v dětech tatínek, ředitel školy v malé obci Zástřihy, vzdálené několik kilometrů západně od hradu Buchlova. Celá rodina navštěvovala hrad téměř pravidelně. Z hradu je nádherný, široký výhled na slušný kus Moravy. Za pěkného počasí bylo vidět až k samé řece Moravě. Tatínek pedagog neopomněl nikdy z výšin hradu dětem nabídnout vhodnou metaforu:
"Děti, toto je můj rodný kraj.
Tady ptáci jinak zpívají,
tady slunko jinak svítí."

Marie Kolomazníková, povoláním učitelka, si udržela svůj úzký vztah k poesii, folkloru, tradici a hudbě po celý život. Poezii "nosila" v sobě. Měla neuvěřitelný cit pro situaci a slovní invenci. Na mnohé zvládla v daném okamžiku bezprostředně zachytit souvislosti v krátkosti několika poetickými nástiny.

Spolupracovala s mnoha skladateli, ke kterým lze na prvním místě řadit Slávka Smišovského, byla jeho takříkajíc "dvorní dámou". Citové struny Marie Kolomazníkové a Slávka Smišovského byly téměř souzvučné. K dalším patřili Jiří Vrána, Jaroslav Vinklárek z Veselí, Václav Maňas ml. Udržovala také úzký vztah k řadě dechových hudeb. Patřili k nim zejména Stříbrňanka, ale také Mistříňanka, Vlčnovjanka, Šohajka, Bojané, Novovešťanka, Vracovjanka, Ostrožská kapela a řada dalších. Pět desetiletí udržovala literárně přátelský kontakt se Stanislavem Pěnčíkem.

Je zajímavé, že ve svém aktivním věku věnovala spoustu času nejen poezii, ale také nejrůznějším činnostem praktického charakteru, což by člověk u literárně orientovaného člověka jen tak nečekal. (Jako kuriozitu uvádím, že měla aprobaci na rozhodčí v kopané, zabývala se profesním opracováním dřeva a železa a jiné ...)

K jednomu z jejích posledních textů patří i následující poetický střípek:

Jabloňka
V zahrádce jabloňka pět let stará,
poprvé rozkvetla letos z jara,
pět kvítků růžových, štíhlá v pase,
svatební družičce podobá se.

Je trochu v rozpacích z první krásy,
vítr ji hladí a čechrá vlasy,
přilétly včelky a medem voní,
nad pěti kvítky a na jabloni.

Odešlo léto, je podzimní čas,
těší se jabloňka, těší se zas,
stojí tu jabloňka v jiné kráse,
pět líček červených usmívá se.


Interview se Stanislavem Pěnčíkem

(Občas se uvádí, že název "Kněžna slováckých písniček" pochází od Stanislava Pěnčíka. Pravdou je,
že sám Stanislav Pěnčík ve své knize "Když zazpívají křídlovky", z které jsem, mimo jiné, čerpal i já, jasně uvádí: "Ať ještě dlouho platí slova těch, kteří Vás (tj. paní Kolomazníkovou), z velkého obdivu, nazvali "Kněžnou slováckých písniček".
(Toliko pouze pro pořádek.)

Viz. také / Siehe auch
Skladatel Blahoslav Smišovský - Odešla legenda moravské dechovky / Komponist Blahoslav Smišovský - Legende der mährischen Blasmusik hat uns verlassen

viz. také
2009-07-16: Hrad Buchlov, Reisefotos