Music unites nations 
Autor textu: ing. Vladimír Lysý - Autoři snímků: Ing. Vladimír Lysý, Antonín
Aranžmá pro WEBové zveřejnění, překlad do němčiny: Antonín
Kališťská polka nebo polka Zvonění pravdy, valčík Kouzlo růže, waltz Svět se točí dál, polka Duše muzikanta, valčík Šumavské návraty nebo waltz Prostý sen, to je pouze zlomek z celkem 550 písní, pod kterými je jako textař podepsán jeden autor. Psal se 3. březen roku 1944, 2. světová válka se pomalu chýlila ke svému konci, ale na Jihlavsku, v půvabné vesničce Kaliště pod Javořicí se slavilo. V domě čp. 36 se manželům Kateřině a Janu Hájkovým narodil syn, kterému vybrali jméno Jaroslav. Ani oba dva tenkrát vůbec netušili, že se z něj postupem času stane jeden z nejhranějších textařů dechové muziky. Ale nepředbíhejme. Než k tomu došlo, uteklo v řece Jihlavě, která nedaleko odtud pramení, hodně vody. Známe se s Jaroslavem drahnou řádku let, potkáváme se na dechovkových přehlídkách, ochutnal jsem jeho báječný tmavý lesní med, proto jsem vzal s sebou blok a reportážní mikrofon a požádal nastávajícího jubilanta o malé ohlednutí se za jeho životní poutí. Protože se s Jardou znám už hodně dlouho, tykáme si, zvolil jsem poněkud neformální tón a položil mu při příležitosti jeho životního výročí několik otázek.
Jubilant a jeho diplomy
První Tvojí velkou zálibou byl sport?
Ano, byla to kopaná. Začínal jsem jako žáček v sousední Jiskře Janštýn, na vojně jsem hrál za Duklu Bechyně, po vojně jsem při osmnáctiměsíční brigádě v hornictví nastupoval za Baník Orlová. Po skončení brigády jsem čtyři sezony hájil barvy Spartaku Počátky. Konečně v roce 1970 jsem se vrátil do
domovského Sokola Javořice, kde jsem se stal hrajícím trenérem. Tehdy, tuším někdy v polovině 70. let jsme se probojovali až do krajské 1. B třídy, což byl pro malou obec obrovský úspěch. Konec mojí sportovní kariéry ovšem udělaly několikeré operace achillových šlach, takže s aktivní kopanou jsem musel skončit a věnoval se trénování místních fotbalistů.
Jarda u svých včeliček
Ze začátku to byl koníček, který se postupně změnil na obrovského koně. V roce 1974 přilétl na naši zahradu roj včel.Sousedi mě přesvědčovali, abych vyrobil jednoduchý úl a včely do něho usadil. To jsem tedy udělal, ale protože jsem v té době nevěděl o včelaření téměř nic, nedopadlo to dobře. Včelstvo přes zimu zahynulo.
To mě zdravě naštvalo, přihlásil jsem se do včelařské organizace, koupil první dva úly, jezdil na přednášky, vystudoval jsem dvouletou Včelařskou akademii v Pelhřimově, četl odbornou literaturu a včelstva jsem postupně rozšiřoval. Nicméně jsem začal zjišťovat, že tehdejší úly měly celou řadu chyb. Proto jsem v roce 1980 zkonstruoval vlastní úl "Javořičan", který do současné doby po stovkách vyrábí jedna nejmenovaná firma na Jihlavsku. Psal jsem také odborné články do časopisu Včelařství, které tehdy odebírali nejenom čeští včelaři, ale toto periodikum mělo své předplatitele i v zahraničí. Dá se tedy bez přehánění říct, že jsem vychovával jak domácí včelaře, tak i vyznavače tohoto tolik potřebného řemesla v zahraničí.
Vinná réva kolem domku Jardo, mnoho muzikantů a zpěváků ochutnalo Tvůj černý med z oblasti Javořice. Ale už tolik se neví o tom, že Tvůj další koníček je pěstování vinné révy...
S vinnou révou to začalo tak, že v roce 1982 mě pozval kolega z práce, který bydlel v nadmořské výšce 400 metrů, abych ochutnal jeho hrozny, které pěstuje
u zdi svého domu. Byly sladké, výborné. Začal jsem uvažovat o tom, zda by se mi podařilo něco podobného i u mě, v 690 metrech nad mořem. Sehnal jsem si první sazenice a systémem pokus - omyl jsem se dopracoval k nejvýše položené vinici v České republice. Tuto skutečnost zaznamenala Agentura Dobrý den z Pelhřimova a zařadila jí 23. srpna 2018 do České knihy rekordů. Pěstuji pouze stolní odrůdy a moc mě těší, že řada mých přátel poslouchá moje rady, dávám jim sazenice a oni začínají v dříve nemyslitelných podmínkách pod Javořicí víno také pěstovat.
Zápis v České knize rekordů za nejvýše položenou vinici v ČR
Kromě nejvýše položené vinice jsi v České knize rekordů zapsán ještě jednou. Prozraď nám, za co to bylo?
Bylo to za napsání textů k 50 písním pro obce v České republice. Písně musely být nahrány na zvukových nosičích a já musel agentuře Dobrý den dodat notové záznamy. Za vše může Kališťská polka. Byla často uváděna ve vysílání českobudějovického rozhlasu a starostové z okolí se na mne postupně začali obracet se žádostí, zda bych podobnou píseň nenapal i pro jejich obce. První jsem napsal pro Počátky, potom pro Žirovnici, Jindřichův Hradec, Batelov, Dolní Cerekev a další. V únoru 2020 jich bylo 50 a nahrály je naše přední kapely - Veselka, Božejáci, Babouci, Vysočinka a další. V současné době mám těchto písní už celkem 58.
Zápis v České knize rekordů za napsání textů k 50 písním pro obce v České republice
Vím, že Tvojí textařskou prvotinou je Kališťská polka. Můžeš nám přiblížit, jak tato píseň, která se mimochodem na rozhlasových vlnách hraje dodnes, vznikla a jak ovlivnila Tvou další autorskou tvorbu?
Začátek mojí autorské tvorby je spojen s nejstarší jihočeskou dechovkou Babouci, kteří k nám do Kaliště často zajížděli koncertovat a tady vznikl také v roce 1986 první Klub Babouků v republice. S klubem jsme zase na oplátku jezdili na jejich vystoupení po širokém okolí. Při jednom z jejich koncertů v českobudějovickém Domě kultury vznikl nápad napsat pro Kaliště polku. Text měl připravit tehdejší ředitel rozhlasu v Budějicích, byl však tak zaneprázdněn, že jsem se rozhodl napsat text sám. Podotýkám, že před tím jsem nenapsal ani
jeden verš. V prosinci 1987 při cestě po okrese Pelhřimov mezi obcemi Počátky a Žirovnice postupně spatřily světlo světa tři sloky nové písně. Text jsem poslal legendárnímu kapelníkovi Babouků Václavu Rožboudovi, jemu se text líbil, složil základní melodii, kterou instrumentoval hudební skladatel Jiří Drobílek a Babouci Kališťskou polku nahráli. Ve stejné trojici jsme pro Babouky napsali ještě dvě písně a já myslel, že moje textařská kariéra skončila. Ale zasáhla náhoda a moje setkání a 10 roků a 10 dnů spolupráce s hudebním skladatelem Adou Doškem. Až do jeho odchodu do muzikantského nebe jsme spolu napsali 41 písní, které nahrály naše přední dechovky. Po skonu Ady Doška jsem se seznámil a začal spolupracovat s dalším hudebními skladateli.
autorská dvojice, skladatel Ada Doško, textař Jaroslav Hájek
Určitě stojí za připomenutí, kteří hudební skladatelé to jsou:
Můžeš nám prosím připomenout Tvoje nejhranější písně:
Připomenu je tak, že uvedu název skladby a autora hudby: Kouzlo růže (valčík, Jiří Helán, arr. Jiří Tesařík), Svět se točí dál (waltz, Pavel Zedník), České hospůdky (polka, Antonín Pecha), Zvonění pravdy (polka, Václav Maňas ml.), Prostý sen (waltz, Vladislav Suda), Mácova kamenická (polka, Ladislav Prudík), Duše muzikanta (polka Jiří Volf), Škádlivá (polka, Jan Slabák), Malované dny (polka, Blahoslav Smišovský), Šumavské návraty (valčík, Kamil Havelka), Alenka v říši divů (waltz, Jiří Volf). Mohl bych uvádět desítky dalších písní, ale myslím, že pro představu to stačí.
S Vladislavem Sudou v Trhových Svinech
Vím, na co narážíš. Je to valčík Krajem Vysočiny, který jsme s Adou Doškem napsali v roce 1992 a na rozhlasových vlnách se hraje dodnes. Někdy, tuším, že v lednu roku 2019, si této písně všimlo vedení Kraje Vysočina a tehdejší hejtman MUDr. Jiří Běhounek mne požádal, zda bych souhlasil s tím, aby valčík mohli používat pro propagaci a prezentaci Kraje Vysočina při oficiálních příležitostech. Souhlas jsem jim přirozeně rád dal a myslím, že to tam nahoře potěšilo i Adu Doška.
.
Jaroslav Hájek s dechovou hudbou LUČANKA
Mám o svých písních přesné záznamy a tak vím, že ke konci listopadu 2023 mám napsáno 550 textů. Zatím poslední skladbou je Pekařská polka, ke které hudbu složil Antonín Tichý a byla zkomponována pro svaz pekařů a cukrářů v Praze. OSA mne začal zastupovat a profesionálním textařem jsem se stal od 1. října 1992.
Můžeš nám prozradit, kolik máš autorských CD?
Nejvíce autorských CD mi nahrál Václav Žákovec a Anna Volínová - celkem 3 CD a jedno DVD, Golčovanka 2 CD, Vysočanka 2 CD, Vysočinka 2 CD, Státní opera Praha 1 CD a Babouci spolu s Veselkou 1 CD. K tomu mám ještě 4 CD téměř autorská, kde je velká většina písní mých, 3 CD mi nahrála Vysočanka a jedno CD Božejáci. Navíc jsme ještě s Adou Doškem stihli natočit dvě klasické černé šelakové desky. Na každé byly čtyři písně. Jednu černou desku nám nahrála táborská Vojnarka, druhou nejstarší jihočeská hasičská dechovka Božejáci. Moje písně jsou dále "rozházeny" na 156 zvukových a desítkách obrazových nosičů.
Jaroslav Hajek s Jožinou Ducháčkovou a Vojtou Ducháčkem
Na začátku uvedu, že mě trochu inspiroval televizní cyklus s Luďkem Munzarem o českých řekách, který se jmenoval "Zpátky k pramenům". K mým textům patří také písně o řekách pramenících na Vysočině, kterými jsou Jihlava, Oslava, Nežárka a Želivka. Spojil jsem se proto s mým známým filmařem a domluvili jsem se nafilmovat tyto řeky obráceně, od pramenů po směru toku. Já u pramene každé připíjím její vodou, přeji šťastnou cestu na prvních kilometrech a zní mnou pro tuto řeku složená píseň. Ostatně na tyto filmy je možné se podívat na adrese: YouTube Josef Novotný Řeky Vysočiny.
Jarda Hájek, Lýdie Jakubičková a Jan Slabák na festivalu v Jihlavě
Krajem Vysočiny - hudba Áda Doško, text Jaroslav Hájek
hraje a zpívá dechová hudba Golčovanka Tomáše Kotěry
Textautor: ing. Vladimír Lysý - Fotos: Ing. Vladimír Lysý, Antonín
Arrangement für WEB, Übersetzung ins Deutsche: Antonín
wofür er leben kann."
Kališťská Polka oder Polka Zvonění pravdy, Waltzer Kouzlo růže, Waltzer Svět se točí dál, Polka Duše muzikanta, Waltzer Šumavské návraty oder Waltzer Prostý sen, das ist nur ein Bruchteil von insgesamt 550 Kompositionen, unter denen ich als Textautor firmiere.
Man schrieb den 3. März 1944, der Zweite Weltkrieg ging langsam zu Ende, aber in Jihlava-Region, im charmanten Dorf Kaliště pod Javořicí, wurde gefeiert. Im Haus Nr. 36 wurde Kateřina und Jan Hájek ein Sohn geboren, den sie Jaroslav nannten. Keiner von beiden ahnte damals, dass er einmal einer der meistgespielten Texter der Blasmusik werden würde. Aber lassen wir uns nicht überstürzen. Zuvor floss viel Wasser im Fluss Jihlava vorbei, der unweit vom Geburtsort entspringt.
Jaroslav und ich kennen uns schon seit vielen Jahren, wir treffen uns bei Blasmusikauftritten, ich habe seinen wunderbaren dunklen Waldhonig auch probiert, Diesmal habe ich einen Notizblock und ein Mikrofon mitgenommen, um den künftigen Jubelnden zu bitten, einen kleinen Rückblick auf seine " Lebensreise" zu werfen. Da Jarda und ich uns schon lange kennen, wählte ich einen eher lockeren, persönlichen Ton und stellte ihm anlässlich seines bevorstehenden Lebensjubiläums ein paar Fragen.
Der Jubilant und seine Diplome
War Sport dein erstes großes Hobby?
Ja, es wurde gekickt. Ich begann als Schüler in der benachbarten Jiskra Janštýn, beim Militär spielte ich für Dukla Bechyně, nach dem Militär schloss ich mich Baník Orlová während einer achtzehnmonatigen Brigade im Bergbau an. Nachdem ich die Brigade beendet hatte, verteidigte ich vier Saisons lang die Farben von Spartak Počátky. 1970 kehrte ich schließlich zurück um Heimatclub von Sokol Javořice, wo ich Spieltrainer wurde. Damals, ich schätze, irgendwann Mitte der 70er Jahre haben wir uns in die regionale 1. B-Klasse hochgekämpft, was für ein kleines Dorf ein großer Erfolg war. Mehrere Operationen an der Achillessehne setzten meiner sportlichen Karriere jedoch ein Ende, so dass ich den aktiven Fußball aufgeben und mich dem Training lokaler Fußballspieler widmen musste. Jarda bei seinen Bienen
Es begann als Hobby, aus dem sich nach und nach ein Riesenpferd entwickelte. 1974 flog ein Bienenschwarm in unseren Garten. Die Nachbarn überredeten mich, einen einfachen Bienenstock zu bauen und die Bienen darin unterzubringen. Das habe ich also getan, aber da ich damals so gut wie nichts über die Bienenhaltung wusste, lief es nicht gut. Das Bienenvolk ist im Winter umgekommen.
Das hat mich wirklich geärgert, ich habe mich bei einer Imkerorganisation angemeldet, meine ersten beiden Bienenstöcke gekauft, Vorlesungen besucht, die zweijährige Imkerakademie in Pelhřimov abgeschlossen, Fachliteratur gelesen und nach und nach meine Bienenvölker vergrößert. Allerdings begann ich zu entdecken, dass die damaligen Bienenstöcke eine Reihe von Mängeln aufwiesen. Deshalb habe ich 1980 meinen eigenen Bienenstock „Javořičan“ gebaut, der immer noch zu Hunderten von einer namentlich nicht genannten Firma in Jihlava-Region hergestellt wird. Ich schrieb auch Fachartikel für die Zeitschrift Včelařství, die damals nicht nur von tschechischen Imkern abonniert wurde, sondern diese Zeitschrift auch Abonnenten im Ausland hatte. Daher kann man ohne Übertreibung sagen, dass ich sowohl einheimische Imker als auch Anhänger dieses dringend benötigten Handwerks im Ausland ausgebildet habe.
Weintrauben an der HauswandJarda, viele Musiker und Sänger haben deinen schwarzen Honig aus der Region Javořice probiert. Allerdings ist nicht so viel darüber bekannt, dass dein anderes Hobby der Weinanbau ist ......
Angefangen hat alles mit Weinreben im Jahr 1982, als ein Arbeitskollege, der auf einer Höhe von 400 Metern wohnte, mich einlud, die von ihm angebauten Trauben zu kosten, die er an der Hauswand seines Hauses anbaut.
Die Trauben waren süß und lecker. Ich begann darüber nachzudenken, ob ich hier, auf 690 Metern über dem Meeresspiegel, etwas Ähnliches machen könnte. Ich bekam meine ersten Setzlinge und arbeitete mich durch Versuch und Irrtum bis zum höchsten Weinberg der Tschechischen Republik hoch. Diese Tatsache wurde von der Agentur Dobrý den aus Pelhřimov aufgezeichnet und am 23. August 2018 in das tschechische Buch der Rekorde eingetragen. Ich baue ausschließlich Tafelsorten an und freue mich sehr, dass viele meiner Freunde auf meinen Rat hören, ich ihnen Setzlinge gebe und sie beginnen unter bisher undenkbaren Bedingungen unter der Bergspitze Javořice auch Wein anzubauen.
Eintrag in das "Buch tscheichischer Rekorde" für den höchst gelegenen Weingarten in ČR
Neben dem höchstgelegenen Weinberg wurdest du erneut in das tschechische Buch der Rekorde eingetragen. Sag's uns, wofür es war?
Es ging darum, Texte für 50 Kompositionen für Gemeinden in der Tschechischen Republik zu schreiben. Die Voraussetzung war, die Lieder mussten auf Tonträgern aufgenommen werden und ich musste Noten an die Agentur Dobrý den liefern. Kališťská Polka ist für alles verantwortlich. Es wurde oft in der Radiosendung von České Budějovice ausgestrahlt und nach und nach wandten sich Bürgermeister aus der Umgebung an mich mit der Frage, ob ich auch für ihre Gemeinden ein ähnliches Lied aufnehmen würde. Das erste habe ich für Počátky geschrieben, dann für Žirovnica, Jindřichův Hradec, Batelov, Dolní Cerekev und andere. Im Februar 2020 waren es 50 Stück und sie wurden von unseren führenden Blaskapellen – Veselka, Božejáci, Babouci, Vysočinka und anderen – aufgenommen. Ich habe derzeit insgesamt 58 dieser Stücke.
Eintrag in das "Buch tscheichischer Rekorde" fürs Verfassen von 50 Texten zu Kompositionen,
gewidmet 50 Gemeinden in ČR
Ich weiß, dass die Kališťská Polka dein erstes lyrisches Werk ist. Kannst du uns erklären, wie dieses Stück, das übrigens auch heute noch im Radio gespielt wird, entstanden ist und wie es dein weiteres kreatives Schaffen beeinflusst hat?
Der Beginn meiner kreativen Arbeit ist mit der ältesten südböhmischen Blaskapelle Babouci, verbunden, die oft nach Kaliště kam, um Konzerte zu geben, und 1986 wurde hier auch der erste Babouci-Club der Republik gegründet. Mit dem Verein wiederum fuhren wir zu ihren Auftritten in der weiten Umgebung. Während eines ihrer Konzerte im Kulturhaus České Budějovice entstand die Idee, eine Polka für Kaliště zu schreiben. Der Text sollte vom damaligen Direktor des Budějovice-Rundfunks vorbereitet werden, aber er war so beschäftigt, dass ich beschloss, den Text selbst zu schreiben. Ich hane nebenbei zu bemerken, dass ich davor keinen einzigen Vers geschrieben habe.
Im Dezember 1987 erblickten auf einer Reise durch den Bezirk Pelhřimov zwischen den Dörfern Počátky und Žirovnice nach und nach drei Strophen eines neuen Liedes das Licht der Welt. Ich schickte den Text an den legendären Bandleader der Baboui, Václav Rožboud. Der Text gefiel ihm, komponierte dazu die Grundmelodie, die vom Komponisten Jiří Drobílek instrumentalisiert wurde. Babouci nahmen die Kališťská Polka auf. Im selben Trio haben wir zwei weitere Stúcke für Babouci geschrieben und ich dachte, meine Songwriter-Karriere sei damit vorbei. Aber der Zufall kam dazwischen und es kam zu meiner Begegnung mit dem Musikkomponisten Ada Došek, womit eine 10 Jahre und 10 Tage dauernde Zusammenarbeit begann. Bis zu seinem Abschied in den Musikerhimmel schrieben wir gemeinsam 41 Lieder, die von führenden Blaskapellen aufgenommen wurden. Nach dem Tod von Ada Došek lernte ich andere Musikkomponisten kennen mit dennen meine Arbeit als Textautor fortgesetzt wurde.
Es lohnt sich auf jeden Fall, sich daran zu erinnern, um welche Musikkomponisten es sich handelt
Es ist angebracht, sich zunächst an diejenigen zu erinnern, die bereits für die himmlischen Blaskapellen komponieren. Neben Ada Došek, Václav Rožboud und Jiří Drobílek sind es Áda Školka, Jan Lipold, Jaroslav Heřman, Vlasta Dvořák, Blahoslav Smišovský. Von den aktuellen arbeite ich in der Tschechischen Republik mit Antonín Tichý, Pavel Zedník, Vladislav Suda, Jan Čivis, in Mähren mit Václav Maňas Jr., Ladislav Prudík, Jan Slabák, Libor Mikl, Jiří Helán, Jiří Tesařík und anderen zusammen. Entschuldigung an diejenigen, die ich nicht erw§hnt habe, die Liste wäre lang.
Kannst du uns Bitte an deine meistgespielten Stücke erinnern?
Ich werde an diese Stúcke erinnern, indem ich den Namen der Komposition und den Komponisten nenne: „Der Zauber der Rose“ (Walzer, Jiří Helán, arr. Jiří Tesařík), „Die Welt dreht sich weiter“ (Walzer, Pavel Zedník), „České hospůdky“ (Polka). Antonín Pecha), Der Ring der Wahrheit (Polka), Václav Maňas Jr.), Simple Dream (Walzer, Vladislav Suda), Mácova Kamenická (Polka, Ladislav Prudík), Soul of a Musician (Polka, Jiří Volf), Teasing (Polka , Jan Slabák), Painted Days (Polka, Blahoslav Smišovský), Šumava kehrt zurück (Walzer, Kamil Havelka), Alice im Wunderland (Walzer, Jiří Volf). Ich könnte Dutzende anderer Stúcke aufzählen, aber ich denke, das reicht aus, um eine Vorstellung davon zu bekommen.
Mit Vladislav Suda (links) in Trhové Sviny
In deiner Bescheidenheit hast du einen großen Hit vergessen. Erzähle uns ein paar Worte darüber.
Ich weiß, worauf du hinaus willst. Es ist ein Walzer namens Krajem Vysočiny, den Ada Došek und ich 1992 geschrieben haben und der noch heute im Radio gespielt wird. Ich vermute, irgendwann im Januar 2019 wurde diese Komposition von der Landesregierung Vysočina mit dem damaligen Gouverneur MUDr. bemerkt. Daraufhin fragte mich Jiří Běhounek, ob ich damit einverstanden wäre, dass der Walzer zur Werbung und Präsentation der Region Vysočina bei offiziellen Anlässen verwendet werden dúrfte. Ich habe ihm natürlich gerne mein Einverständnis gegeben, und ich denke, dass es auch Ada Došek dort oben gefallen hat.
.
Jaroslav Hájek mit der Blaskapelle LUČANKA
Wie viele Texte zu Kompositionen hast du seit 1987 geschrieben und seit wann bist du bei der OSA (Autorenschutzgemeinschaft) als professioneller Texter registriert?
Ich verfüge über genaue Aufzeichnungen meiner Lieder und weiß daher, dass ich bis Ende November 2023 550 Stúcktexte geschrieben habe. Die bisher letzte Komposition ist Pekařská polka, deren Musik von Antonín Tichý komponiert wurde und für die Vereinigung der Bäcker und Konditoren in Prag komponiert wurde. OSA begann mich ab dem 1. Oktober 1992 als professionellen Texter zu vertreten.
Václav Žákovec und Anna Volínová haben für mich die meisten Autoren-CDs aufgenommen – insgesamt 3 CDs und eine DVD, Golčovanka 2 CDs, Vysočanka 2 CDs, Vysočinka 2 CDs, Prager Staatsoper 1 CD und Babouci zusammen mit Veselka 1 CD. Darüber hinaus habe ich auch 4 CDs, die fast Autoren-CDs sind, auf denen sich die überwiegende Mehrheit meiner Lieder befindet, 3 CDs wurden für mich von Vysočanka und eine CD von Božejáci aufgenommen. Außerdem gelang es Ada Došek und mir, zwei klassische schwarze Schellackplatten aufzunehmen. Es gab darauf jeweils vier Stúcke. Die erste schwarze Schallplatte wurde für uns von Vojnarka aus Tábor, die zweite von der zweitältesten südböhmischen Feuerwehrkapelle Božejáci, aufgenommen. Meine Lieder sind außerdem auf 156 Audio- und Dutzenden Videoträgern „verstreut“.
Jaroslav Hajek mit Jožina Ducháčková und Vojta Ducháček
Du bist außerdem Co-Autor der Filmreihe „Flússe von Vysočina“. Wie ist das passiert?
Zu Beginn möchte ich sagen, dass mich die Fernsehserie mit Luďek Munzar über tschechische Flüsse, die „Zurück zu den Quellen“ hieß, ein wenig inspiriert hat. Zu meinen Texten gehören auch Lieder über Flüsse, die in Vysočina entspringen: Jihlava, Oslava, Nežárka und Želivka. Deshalb nahm ich Kontakt zu einem mir bekannten Filmemacher. Wir sind úbereingekommen, die Flüsse von der Quelle weg aufzunehmen. Ich stoße an der Quelle mit seinem Wasser auf alle an, wünsche dem leweiligen Flußeine gute Reise. Dabei erklingt ein von mir für diesen Fluss komponiertes Lied. Diese Filme können übrigens auf Youtube unter "Josef Novotný Řeky Vysočiny" angesehen werden.
Jarda Hájek, Lýdie Jakubičková und Jan Slabák beim Festival in Jihlava
Durch die Region Vysočina / Krajem Vysočiny - Musik Áda Doško, Text Jaroslav Hájek
es spielt und singt Blaskapelle Golčovanka Tomáše Kotěry
