Music unites nations CZECH
GERMAN
Stanislav Pěnčík (foto vlevo), narozen 21. května 1939 v Nenkovicích a Vladimír Salčák (foto vpravo), narozen 5. dubna 1936 v Petrově, byli dva vynikající mistři pera, propagátoři a mnou v úctě uchovávaní textaři moravské dechovky, kteří letos v dubnu a květnu jistě měli dúvod k oslavě, ano, i v muzikantském nebi.Pro mne dostatečný důvod oběma věnovat byť i krátkou vzpomínku.
Z mého pohledu nebylo a není mnoho lidí, kteří moravskou lidovou hudbu tak milovali, vnitřní cítění okolního obyvatelsta tak mimořádně vnímali a dovedli tyto citové stavy zaznamenat v několika strofách a skvěle zakomponovat do "hudebního šatu".
K oběma jsem pociťoval silnou přitažlivost. Standa Pěnčík neměl nikdy času nazbyt. Jeho dechovkový záběr byl velmi široký, dechovce se nejen věnoval, ale pro dechovku beze zbytku i žil. Proto setkání se Standou nebyla tak častá jako v Vládou Salčákem.
Kdykoliv jsem se toulal na Moravě meti muzikanty v okolí Strážnice, měl Vláďa vždy pro mne čas, aby mne uvítal. A tak jsem jej dost často ve Veselí nad Moravou navštěvoval. Povídání s Vláďou o dechovce, jak jinak, nebralo nikdy konce. Byl vždy plný nápadů. Nikdy si nestěžoval, snad jen na to, že "nemá lidi" na realizaci všeho co nosil v srdci. Diskuse s ním byla pro mne vždy přínosem, protože jakoukoliv myšlenku projevil, pramenila od nej samého, nenabízel reprodukce. Nemohu jinak než i teď jej nadále chovat v srdci.
Mezi Standou Pěnčíkem a Vláďou Salčákem za jejich života panovala jakási "mlhová" dizonance. Neměli se prostě v lásce. Já to nikdy nemohl pochopit a Vláďa Salčák nikdy nebyl schopen podat nějaké vysvětlení. Nevěděl. Oba tito textaři měli ale hodně společného:
+) Nikdy neochabující nadšení pro lidové tradice, zvyky a lidovou hudbu jakož i pčesvědčení silného vlivu lidové hudby na formování zdravého jádra člověka a společnosti.
+) Oba byli vybaveni velmi citlivými buňkami, kterými bedlivě sledovali chování jednotlivce a společnosti
v denním životě. Tyto postřehy zaznamenávali a nakonec "lili do krátkých, úžasně výstižných forem",
harmonicky zapasovaných do originálních hudebních kompozic skladatelů, pro mne připomínající
bezešvé, megalolitické stavby, známé z dějin.
+) V této souvislosti nesmím - byť i velmi krátce - opomenout zmínu o dalším textaři Josefu Dofkovi, který
bezesporu rovněž spadá do kategorie osobností této "krevní skupiny".
Závěrem se odělím o sen, který jsem měl: Oba textaře držím za ruce a ty jejich protiklady se jaksi pomalu
rotplývají. Nakonec dojde mezi oběma k vzájemnému porozumění, smíru a harmonii.
Není vyloučeno, že už - v muzikantském nebi - mezi nimi k tomu došlo.
|
Galánečka
hudba František Maňas, text Vladimír Salčák htaje dh Mistříňanka
|
Vám přátelé
hudba František Kotásek, text Stanislav Pěnčík htaje dh Dolanka |
Chlapci chybíte, současná bouřlivá doba, plná změn a zmatků, by vás moc potřebovala.
Stanislav Pěnčík (Foto links), geboren am 21. Mai 1939 in Nenkovice, und Vladimír Salčák (Foto rechts), geboren am 5. April 1936 in Petrov, waren zwei hervorragende Meister der Feder, Förderer und Texter der mährischen Blasmusik, die ich sehr schätze und die im April und Mai dieses Jahres durchaus Grund zum Feiern hatten, ja, sogar im Musikerhimmel.Für mich Grund genug, den beiden sei es auch nur eine kurze Erinnerung zu widmen.
Aus meiner Sicht gab und gibt es nicht viele Menschen, die die mährische Volksmusik so sehr liebten, die inneren Gefühle der ährischen Seele so außergewöhnlich wahrnahmen und diese Gefühlszustände in wenigen Strophen festhalten und in das „musikalische Kleid“ perfekt einbauen konnten.
Ich fühlte mich zu beiden stark hingezogen. Standa Pěnčík hatte nie viel Zeit mit Tratschen zu verlieren. Sein Blasmusikspektrum war sehr breit gefächert, er widmete sich nicht nur der Blasmusik, sondern lebte für diese auch mit voller Hingabe seines Wesens. Daher kam es nicht allzu häufig dazu, mit Standa wie mit Vláda Salčák zu plaudern.
Wann immer ich durch Mähren wanderte und in der Gegend von Strážnice Musiker traf, nahm sich Vláďa immer Zeit für mich, um mich zu begrüßen. Und so habe ich ihn ziemlich oft in Veselí nad Moravou besucht.
Das Gespräch über viele Aspekte der Blasmusik, was sonst, nahm in der Regel kein Ende. Er war immer voller Ideen. Er beklagte sich nie, vielleicht nur darüber, dass er „nicht die Leute hatte“, um alles zu verwirklichen, was er in seinem Herzen trug. Gespräche mit ihm waren für mich immer anregend, denn jede Idee, die er äußerte, kam von ihm selbst. Er bot keine "Reproduktionen" an. Ich kann auch jetzt nicht anders, Vláďa auch jetzt, in meinem Herzen zu behalten.
Zu ihren Lebzeiten herrschte zwischen Standa Pěnčík und Vláda Salčák eine Art „nebelige“ Dissonanz. Sie waren aufeinander einfach nicht gut zu sprechen, sie mochten einfach einander nicht. Ich konnte es nie verstehen und Vláďa Salčák war auch nie in der Lage, eine für mich nachvollziehbare Erklärung anzubieten. Er wusste es nicht.
Beide Texter hatten aber viel gemeinsam:
+) Eine unerschütterliche Begeisterung für Volkstraditionen, Bräuche und Volksmusik sowie die Überzeugung des starken Einflusses der Volksmusik auf die Bildung eines gesunden seelischen Kerns des Menschen und letzlich der Gesellschaft.
+) Beide waren mit sehr empfindlichen "Beobachtungssensoren" ausgestattet, mit denen sie das Verhalten des Einzelnen und der Gesellschaft im täglichen Leben genau wahrnahmen. Sie haben diese Beobachtungen aufgezeichnet und schließlich „in kurze, wunderbar kurze, prägnante Formen gegossen“.
Diese fügten sie nahtlos und harmonisch in die Musikkompositionen ein. Mich hat das an die nahtlosen, megalithischen Bauten vergangener Zeiten erinnert, wie wir diese aus der Geschichte kennen.
+) In diesem Zusammenhang darf ich Josef Dofek, einen weiteren Texter erwähnen, der auch in die Kategorie der Persönlichkeiten mit der gleichen „Blutgruppe“ zu betrachten ist.
An dieser Stelle möchte ich einen Traum zum Besten geben, den ich hatte: Ich hielt die Hände beider Texter und irgendwie langsam lösten sich die Dissonanzen der beiden auf. Ich spürte, wie sich zwischen den beiden ein gegenseitiges Verständnis, Frieden und Harmonie breit macht.
Es ist nicht ausgeschlossen, dass es - im Musikerhimmel - bereits zwischen ihnen passiert ist.
|
Galánečka
Musik František Maňas, Text Vladimír Salčák es spielt BK Mistříňanka
|
Vám přátelé
Musik František Kotásek, Text Stanislav Pěnčík es spielt BK Dolanka |
Jungs, sie werden vermisst, die aktuelle stürmische Gegenwart voller Veränderungen und Verwirrung würde euch sehr brauchen.
